bloodye+dekameron: 2. DEN

Dekameron svými pysky okupoval zapínání mojí vesty. "Panička má krunýř" špitla jsem mu do ouška a podrbala ho pod hřívou. Pohledem jsem zkoumala dvůr, kde už se všichni začali shromažďovat. " Prej dneska vedem lot, kámo!" Objevila se u mě znenadání Kitty, která jen zářila. "Ou jéé" pískla jsem si a koukla jestli dorazí ještě někdo. "Do sedel?" podívala jsem se na kamarádku, která přikývla a následně to svým pronikavým hlasem oznámila všem ostatním. Přiskočila jsme k hnědákovo levému boku a dotáhla sedlo, stáhla jsem si třmeny, které byly sice krásně krátké, tak akorát na kros, ale pro lidi co jsou natolik zkrácení, jako já, bylo nemožné absolvovat v celku i s kyčlemi. A tak jsem se vydala hledat stupínky. Nakonec jsem nebyla jediná kdo nenalézal ze země. Vyhoupla jsem se do pracovního skokového sedla, nakopla si i druhý třmen, porovnala se v sedle, srovnala si otěže a lehounkým stiskem holení pobídla Deka směrem k vrance, kde už stála i Maki s Lady. "Vyrážíme dámy?" podívala se po nás Maki. "Určitě, máme je prý trochu protáhnout, tak to vezmem předem?" nadhodila jsem. Obě děvčata návrh odkývala, a tak jsme se v široké lajně, kde jsme šly všechny tři vedle sebe směr hlavní brána.
Nechala jsem hnědákovi volnější otěž, aby se mohl pěkně natáhnout a jen ho hlídala, aby si nechtěl něco dovolovat k Lady... Za branou jsme uhnuli doprava směrem k louce, kde jsme mohly začít pobírat otěže a začít si připravovat koně. Zarážku po zarážce jsem si sbírala otěže a když jsem ho měla na napnuté otěži v kontaktu, lehce jsem malíčky zabrnkala do pravé otěže zatímco jsem trošku přimáčkla levou nohu a levou otěž vydržela. Odžvýknul od koutku, přistavila jsem si ho tím k pravé otěži a on se vytáhnul dopředu. Odpočítala jsem si nějakých deset kroků, než jsem ho nechala si žvýknout i od druhého koutku, čímž se vytáhnul už úplně dopředu, natáhnul tím nejdelší zádový sval. Louka byla úžasná v tom, kolik nám dávala prostoru, a proto jsme začali trošku vlnkovat. Procvičili jsme si tak jednak obloučky, kdy se Dekameron musel ohnout, tak i chvilky plného narovnání. Byla jsem moc spokojená jak valach pracoval. Týden jsem na něj sedlo nedala a na to že poprvé po tom týdnu vyráží do terénu se choval slušně a mě vykouzlil na tváři úsměv, ačkoliv jsem věděla, že při cvalové práci a na skocích s ním bude možná maličko boj. "Nelíbí se mi to mokro" zamračila se Kitty a já jí musela dát za pravdu. Docela nám to pod nohama čvachtalo a to nebylo zrovna ideální, když se člověk chystal skákat na travnatém povrchu, na druhou stranu by nás nikdo z vedení nehnal do nebezpečných situací...
Při uvolňování v kroku jsme si zkusili ještě dovnitř plec bez opory stěny, pěkně na obě ruce. Cvik Deka taky perfektně uvolnil, hezky si začal hledal přilnutí a ve chvíli, kdy jsme vjížděli do lesa už byl pěkně na pomůckách.
Na rovné, ale užší cestě jsme se museli všichni zařadit za sebe a mně připado místo v čele lotu, což Maki okometovala jen s: "Trénujte na Huberta, kočičáci" a zmizela vzadu.. Chvíli jsem počkala a nechala jít valáška jen tak rovně, aby se stihli všichni seřadit. "Naklušem!" houkla jsem dozadu, počkala chvíli než se zpráva dostane dostatečně daleko a pak jsem společně s nadlehčením sedu stiskla holeně. Trochu jsem se bála že hnědák vyrazí dopředu a nepůjde vzít zpátky, proto jsem ho v dalším klusovém kroku stáhla trochu dozadu za pomoci poloviční zádrže. Trochu se zavztekal, což dal najevo pošvyhnutím ocasu, ale nepral se se mnou a já se mohla začít v klidu zvedat ze sedla s tím, že nebudem provádět žádné kaskadérské kousky. Po několika krocích jsem lehce zabrnkala do otěže, jak jsem cítila, že mi v ní valach trošku tuhne a zároveň si přesedla. Cesta se nám lehounce zvedala, Deka to trochu táhlo do cvalu, proto jsem lehce zpomalila vysedání, těžiště jsem se ale pořád snažila držet lehce vepředu. Kitty všem nováčkům ochotně radila a vysvětlovala co a jak, takže jsme celou klusovou pasáž, která zabrala celkem asi nějakých pět minut, tedy zhruba přesně dobu, kdy začala většina holek těsně po licenci kňučet, že je bolí nožky.
Zasedla jsem, ztuhla, obejmula valáška nohama a lehounce přitáhla otěž, abych valáška upozornila na přechod, ohlásila přechod dozadu a pak teprve použila plnou zádrž. Valach přešel skoro ihned do kroku za což si vysloužil pochvalu a mírné povolení otěže. Takhle na pohodu jsme došli až ke krosu, kde stál zaparkovaný Tomův džíp o který se společně s Connorem ležérně opíral. "Tři metry od auta, kdo to projede těsněji bude dělat dřepy!" vyhrožoval trenér hned jak nás spatřil a poklepával na naleštěnou černou kapotu. Protočila jsem oči a soudě podle Tomova výrazu jsem nebyla jediná...
Jakmile jsme vjeli na travnatý povrch závodiště začali jsme dostávat jeden pokyn za druhým. Měli jsme si zpracovat koně, "otevřít" mu plíce a připravit si ho tak na skákání. Teď to bude boj. Vzhledem k tomu, jak dlouho nic Dek nedělal jsem si s ním chtěla najít místo co nejvíce stranou, aby neměl tendenci se pouštět za ostatními... Nakonec jsme skončili na tom samém místě jako včera, tedy mezi skoky 15 a 16, spíše u šesnáctky. "Chovej se slušně, budulínku" podrbala jsem ho pod hřívou a začala si znovu sbírat otěže, dostávat ho pěkně v kroku na pomůcky a pracovat na kruzích, aby se začal po delším, rovném klusovém úseku ohýbat. Vnitřní otěž šla lehce od krku, nabízím jí zatímco vnější je napnutá a rámcuje krk koně, vnější noha se posouvá za podbřišník a funguje jako pasivní zatímco vnitřní aktivně vytlačuje a drží velikost kruhu. Trup mírně pootočený dovnitř, čímž mi váha padá lehce dovnitř... Kruh dáme dvakrát na každou ruku, pak se znovu vyrovnáme a začneme klusat. Lehce jsem si zahrála opět do valáškovi otěže, aby mi nevypadl z přilnutí. Chvilku na rovných liniích a pak zas na kruhu, následně pár jednoduchých přechodů pro lepší uvolnění. Po přechodech a klusové práci jsme si zase odfoukli a pak jsme znovu trochu zaklusali. Když jsem měla pocit, že je Dekameron správně na pomůckách v klusu, má dobré tempo a nemá tendenci se koukat po ostatních koních, tak jsme zkusili nacválat. Pěkně z klidného pracovního klusu jsme vskočili do turbocvalu. Valach si ihned hodil hlavu dolů a stejně jako včera následovala série pár kozelců, kdy jsem se snažila si hnědáka uklidnit seč to šlo. "Ten kůň má talent na rodeo" komentoval to Connor, který procházel kolem nás. Tentokrát jsem mu musela dát za pravdu, měla jsem docela namále. "Zkus se po nacválání zvednout do stehenního, nabídni mu vnitřní otěž a tlač ho jako při ustupování na holeň pořád a pořád na menší prostor a až se uklidní, tak ho vezmi normálně" poradil a já to hned vyzkoušela. Dekameron vyšlapoval hodně dopředu, ale jak se mu zmenšoval prostor a navíc jsem ho zaměstnávala tím, že ten prostor zmenšovat musel, tak se uklidnil a zachvíli už jsme cválali v klidu po obvodu. "Díky" nechtě jsem mu musela dát za pravdu s tím, že ví co dělá.
Pořádně jsme opracovali ve cvalu, Dekameron se po chvilce uklidnil už úplně a my mohli v klidu zapracovat, takže když si nás Tom svolal byl valášek pěkně uvolněný a já spokojená. Už ráno u snídaně jsem se dozvěděla, že společně s Maki a Kitty budeme první skupině zezačátku předskakovat. Byl jsem z toho docela nesvá, dlouho jsem s ním neskákala a hned první skok a budeme mít široké publikum, to bude sranda. Všichni jsme tedy, i s dnešními trenéry, zamířili k prvnímu skoku - dvaadvacítce, což byla tak akorát vzdálenost na nějaké takové vydýchání v kroku. "Holky začnou úplně jednoduchým, základním skokem. Nikterak vysoký, jednoduchý nájezd, opticky trochu zkosený odskok." povídal zatímco jsme se blížili k "zahrádce". "První pojede Kitty, pak Blood a Maki. Následně si to najedete z druhé ruky" pokynul nám a my tedy vyrazily. Počkala jsem až si Kitt se Sijkou nacválají, použila plnou zádrž, aby nabušenec nevyrazil a když už byly děvčata tak na jeden cvalový od skoku přesunula jsem nohy do cvalové pobídky i já. Pravou nohu jsem dala za podbřišník zatímco levou na, levou otěž nabídla a zatížila i lehce levou sedací kost. Hnědák ihned vskočil do cvalu, udělali jsme si jeden velký kruh, abych ho dostala pořádně pod sebe a pak se s ním rozjela na skok. Valach si sám zvednul hlavu, aby se na skok podíval a já cítila, jak dal do dalšího cvalového skoku více síly, a proto jsme ihned přišla s poloviční zádrží. Vztekle si pošvihnul ocasem, ale já neměla v úmyslu ho pustit. Držela jsem ho až ke skoku, chtěla jsem po něm, aby přišel pod a ne aby to odpíchnul dva metry před. Docela se mi i původní plán zadařil, jen mírně jsem přitiskla holeně k bokům koně a nabídla mu pravou otěž, pohled směřoval též doprava a já následovala pohyb koně. Dobře jsem věděla, že valach to vezme vysoko nad, proto jsem se zvedla víc než při šedasátkovém skoku a těžiště tím přesunula víc dopředu nad krk. Dekameron doskočil správně na pravou nohu, lehce jsem přimáčkla nohy v pobídce, aby valach dál odcválal, i když jsem nepochybovala o tom, že Dek bude pokračovat bez protestů. Minimálně 4 cvalové jsme šli rovně a teprve pak provedli velký obrat a už mohli pomalu najíždět znovu. Zešikmená spodní část lehce vybízela k plochému skoku, což jsem omezovala právě především tím, že jsem valachovi pokrátila rámec a nechala ho přijít si pořádně pod. Podruhé už to proběhlo v klidnějším duchu. Po doskoku jsem odcválala ve stehenním kus dál, kde jsem po použití nejdříve poloviční zádrže a pak i plně přešla do klusu, nechala lehce povolit otěž a pořádně hnědáčka pochválila. "Dobře, takže jste všechny viděli, jak tento skok nejlépe překonat. Dostaňte koně pod něj ať zbytečně neskáče moc do dálky." informoval holky Tom a všichni jsme se začali přesouvat o kus dál ke skoku číslo 19. S Dekem jsem společně se Sijkou a Lady kousek před skupinkou ještě poklusávala a teprve poté jsme si dali funící pauzičku v kroku na volnější otěži. Connor holkám trochu přiblížil skok a pak jsme byly zase vyzvány k jeho překonání. Jakmile byla Kitty dostatečně daleko z obloučku nad skokem jsme vycválali na levou nohu. Tlakem levé nohy jsem si valacha dostala blíže k levému kraji skoku, kde byl oblouček dolů a skok tam měřil o nějakých dvacet čísel míň. Dekameron si opět pozvedl hlavu, cítila jsem že se mi zbytečně moc tlačí k levému kraji, proto jsem mu stiskem pravé holeně připomněla, že má udržovat daný směr a pokusila se ho poloviční zádrží více dostat na zadek. Tady byla potřeba spíše výška než šířka, takže zase bychom měli dojít pod skok. "Prověšuješ pravou otěž!" upozornil mě Tom, kdyby valach skok nechtěl skočit mohl by to být problém, protože by si utekl doprava a vyhl. Naštěstí byl hnědák spolehlivý skokan, takže i když jsem otěž zkrátila moc pozdě, nevyhnul. Zvedla jsem se společně s ním. Ruku jsme posunula po krku dopředu, nabízela mu jí a zadek odlepovala ze sedla. Balancovala jsem ve vzduchu, představujíc si, že do sedla se snažím udělat důlek a váhu mám na pravé straně. Slyšela jsem, že valach proletěl proutím a vědla, že tohle byla moje chyba. Stihla jsem to říct ještě dřív než Tom nebo Connor. "Nekoukala jsem nahoru, spadlo mi těžiště" houkla jsem dozadu zatímco sjem s valachem cválala do pravého oblouku. "Dobře že si to uvědomuješ, teď nám to předveďte líp!" vyzval nás trenér a já to chtěla splnit. Zase jsem si valacha dostala pod skok, tentokrát jsem, ale sledovala celou dobu smrk naproti, což mě donutilo se spolehlivě dívat nahoru, sice až moc, ale tím pádem jsem alespoň nedržela těžiště příliš nízko, což se u crossových překážek velice hodilo. Skok jsme překonali v pohodě a já už mohla Deka jen chválit. Obě holky vypadaly taky spokojeně a Tom taky nevypadal, že by se mu to vyloženě nelíbilo.
Zase krokem jsme si došli k poslednímu skoku na které jsme měli předvádět, jak umíme skákat základní skoky. Poslední skok byl klasický prouťák, které většina koní bere tak trochu "s sebou", lehká záludnost byla, že doskok byl mírně z kopce, což koně mělo trochu překvapit... Jakmile skok absolvovala vranka najeli jsme si my. V obloučku jsem nechala hnědáka zaskočit do příjemného, houpavého tempa a vytlačila si ho pěkně kolmo na střed. Když jsem měla pocit, že je nájezd ideální lehce jsem klesla rukou a nabídla mu levou otěž společně s dotykem holeně. Dekameron zareagoval mírným prodloužením rámce přesně jak jsem to chtěla. Teď se nad skokem nesmím zdržovat, abych valacha stihla ještě podpořit ve sníženém dopadu. Nemusela jsem ho hlídat co se týkalo nějakého vyhýbání, nemusela jsem se bát, že bude mít problém. Jen jsem určila směr, tempo a nechala ho jít, nijak ho nerušila, protože on si to sám vyřeší nejlépe, ale přesto jsme pořád dávala pozor a hlídala si ho kdyby byl přeci jen potřeba zákrok z mé strany. Valach se mohutně odrazil, zvedla jsem se o kolena až mi v nich luplo a rukama i tělem následovala valachův pohyb. Zase jsem se snažila neklesat trupem zbytečně moc dolů ke krku, naopak jsem se nad krk zvedla jen mírně a brzo zadek posouvala k sedlu. Jak klesal posouvala jsem ruce nahoru, kdyby klopýtl, aby se mohl opřít, i když jsem o jeho rovnováze nepochybovala. Doskočil suprově, lehce to se mnou škublo, pobídla jsme ihned dopředu, zkoukla ještě na jakou cváláme a vykroužila odpovídající obrat, abychom si mohli najet z druhé ruky... Po skákání nás nechal Tom vydýchat s koňmi chvíli v klusu a následně i v kroku, než začal mluvit. "Druhá skupina se odebere se mnou směr težší skoky. První zůstane s Connorem. Sejdeme se u východu." kývnul na nás a my se poslušně vydaly za ním sdělujíc si své dojmy. Nechala jsem Dekovi volnou otěž, zaslouží si to, brouček. Sama jsem si nachvilku vyndala nohy ze třmenů, abych prokroutila kotníky a protáhla celé nohy, protože krátké crossové třmeny.. no, byl prostě crossové třmeny.
Na pohodu jsme si to došli až k sedmnáctce, starej známej krmelec. Tom nám dal trošku času si s koněm zase popracovat, dostat se zas do souhry a pak nám pokynul ať jdeme pěkně jedna po druhé zatícmo si nastavoval kameru. Opět začínala Kitty. Poočku jsem jí sledovala zatímco jsem s hnědákem pracovala v klusu. Ohýbala jsme ho na kruhu, byl dost energický, ale zatím nezlobil. Spokojenost. "Blood, pojď" kývnul na nás trenér. Opustili jsme tedy náš kroužek a rozjeli se ke skoku. Prve jsem s valachem obkroužila krmelec kolem dokola, čistě pro svůj dobrý pocit a pak klusem zamířila nahoru od skoku. Dekameron přežvykoval udidlo, vypadal spokojeně a já ho začala mírně ohýbat doleva do obratu. Zůstala jsem sedět, upozornila si ho poloviční zádrží a pak stiskla holeně. Valach okamžitě vystartoval dopředu. Ztuhla jsem, ramena zatlačila zpátky, obejmula boky nohama a přitáhla otěž. Ačkoliv byl krmelec šířkový skok a my k jeho překonání potřebovali aktivní tempo tohle bylo už trochu vražedné a navíc jsme měli ještě dost prostoru. Stáhla jsem si ho tedy na zadek a počkala si na nějakých 5 - 6 cvalových před skokem. než jsem nabídla otěž a holeněmi ho vyzvala k prodloužení. Nechala jsem ho zase jít, odskočil dost brzo, přesto skok překonal v pořádku, i když to prý bylo docela těsné. Odcválali jsme od skoku. Opět jsem s valachem trochu klusala, aby dostal ze svalů kyselinu. Udělali jsme si dva přechody a pak šli znovu na řadu. Při druhém nájezdu jsem měla lepší pocit, Dekameron víc věděl co ho čeká a ve chvíli, kdy jsem to celé už nechávala na něm cítila jsem o kolik je jistější. "Tak dámy naposledy" mrknul na nás a poslal Kitty se Sijkou na skok. Děvčata ho překonala bez zaváhání, takže byla řada na nás. Nacválali jsme si zase do obloučku. Pořádně jsem stiskla levou holeň, který byla za podbřišníkem a nabídla mu i levou otěž za přidání pravé nohy v pobídce. Dek si bezproblému naskočil. Vykroužili jsme mírný oblouček a nasměřovali si to na skok. Váhu jsem rozložila rovnoměrně na obě sedací kosti, lehce zatlačila levou holení, abych valacha dostala co nejvíce na střed skoku. Tempo měl zatím pěkné. Dek si zvednul hlavu, aby se podíval na skok a já ho v dalším kroku vybídla k prodloužení rámce, kterému, jako vždy, ochotně vyhověl. Váhu jsem si přenesla lehce na paty a spustila je ještě o něco víc dolů zatímco jsem lepila kolena k sedlu. "Nahoru" špitla jsem si pro sebe, vystrčila bradu a snažila se cítit co nejvíce záda, které jsem se snažila mít rovné a nepustit je dopředu. V duchu jsem si odpočítala místo odskoku, stiskla holeně a vyšla s pohybem. Ruku jsem posunula po lehce zapoceném krku nahoru, zadek zvedla ze sedla, cítila jsme jak se kůže na kolenních opěrkách prohýbá dovnitř. Těžiště jsem přesouvala nahoru, zadek přitom relativně nízko a holeň dýchala s koněm. Postupně jsem zase klesala do sedla, ruku posouvala k sobě a holeně mírně kolmo k zemi. Při doskoku jsem zaktivovala holeně, kterými jsem do boků vyslala signál, aby Dekameron vyšel vpřed a nezbrzdil, následně jsem se zvedla do lehkého cvalu a procválali si kousek směrem k Bulfinu... Ke skoku už jsme si doklusali, prohlédli ho a pak kolem krokovali s volnější otěží než přišel Tom s Maki. "Kitty, Blood, Maki" kývnul na brunetku, která zareagovala nacváláním své vranky. Počkala jsem až se dostanou za skok a pustila se do toho. Hnědák naskočil do cvalu, projeli jsme obratem a já si ho holeněmi vytlačila pěkně na střed skoku. Bulfin jsem neměla ráda, samozřejmě jsem věděla, že Dek by to neměl vycítit jinak mže odmítnout skočit. Nechala jsem ho prodloužit kroky, holeně jsme držela přiložené a snažila se co nejvíce uvolnit. Před odskokem jsem vycítila Dekovo zaváhání, tohle u něj nebylo moc zvykem, pobídla jsem ho stiskem holeně. "Hop" mlaskla jsem na něj, valach přidupnul a pak se odrazil. Vyšla jsem s pohybem, zadek jsem odlepila od sedla, oba jsme šli po paměti... Při doskoku jsem ucítila dobře známé cuknutí a pak sílu jakou se valach odrazil, a odcválal od skoku plný nadšení. Moc jsem ho pochválila, pomaličku s ním zase přešla a počkala si až přejdou skok holky. Druhý nájezd byl lepší, jistější a čistější. "Teď si dáte oba skoky za sebou, pěkně v klidném tempu, možná už se jim nebude chtít jít moc dopředu, tak je podpořit pobídkou, přimlasknout a po skoku pochválit." poradil Tom, než vyzval Kitty, aby to zahájila... "Bloody, pojeďte" pokynul nám rukou a já začala sbírat do ruky otěž. Lehce jsem zatrylkovala do malíčků, lehce stiskla holeně ve cvalové pobídce, kde byla pravá holeň vzadu. Dek vskočil pěkně, tempo bylo příjemné, šel dopředu. Pohled jsem měla upřený na bulfin. Nelíbil se mi kvůli tomu, že zepředu se tvářil úplně jinak, než jak to vlastně doopravdy bylo a celkově jsem moc nemusela "kulaté" skoky, kdy Dekameron odskakoval zbytečně brzo. Klesla jsem rukou s pobídkou, prodloužil skoky, natáhnul si krk a já se snažila nepustit tělo dopředu a alespoň trošku ho ještě podržet, aby odskočil později než předtím. O kousíček se to povedlo. Stiskla jsem holeně, našlápla si do levého a tam směřovala i svůj pohled. Záda jsem držela rovná, zápěstí jsme opírala o krk a koleny jsem byla přilepená k sedlu. Hnědákova lehká únava se ukázala při doskoku, kdy jsem ho musela v prvních dvou krocích opravdu podpořit, aby měl cval potřebnou živost. Zůstala jsem zadkem nahoře, odlehčila mu zadek a vedla ho mírným obloučkem ke skoku. Pomalu jsem se vrátila do sedla, použila poloviční zádrž, aby se valach trošku uklidnil, podíval se na skok a my si udělali ideální podklad pro ideální nájezd. Po čtyřech krocích, jsem hnědáka nechala o něco prodloužit kroky a pak už to nechala na něm, aby si to pořešil sám. Šířkový krmelec byl příjemný skok, Dek s jeho překonáváním neměl nikdy moc problém. Stiskla jsem holeně jako podporu při odskoku a pak už jen následovala pohyb koně. Valach doskočil na pravou nohu, dala jsem mu prostor, několik kroků rovně a pak do mírného obloučku. Moc jsem valáška pochválila, kousek s ním odcválala zatímco jsem mu povolovala otěž, aby se vytáhnul a matně slyšela trenéra, jak povídal abychom se vydali klusem za Kitty se Sijkou, která mířila k bráně. Zasedla jsem, valášek přešel do lehkého klusu, kdy jsme za mého přesedání dohnali i tu černou střelu, která už krokem obcházela okolí branky. Zachvíli k nám přišla i Maki a my si zase mohly popovídat a probrat všechno na co se nám dostalo času. Po pár minutkách došla i první skupinka se kterou jsme se krokem vydali až na Florestu.
Po odstojení koní jsme je vzali trošku sprchnout, schladit, popást a nachvilku je nechat odpočinout v boxe než je vyvedeme ven. Sama jsem se šla alespoň chvilku vyspat.
Před půl čtvrtou jsem se pomaličku vydala do jídelny, kde jsem usedla s hrnkem čaje po boku Maki a Noemi. Spokojeně jsem si povídali zhruba do doby než přišel Tom a my si uvědomily, že Kitty tady ještě pořád není. "Tom jí zabije" pronesla Maki, když trenér začal otevírat soubor s našimi jízdami. Zrovna v tu chvíli dovnitř vtrhla brunetka. Connor samozřejmě musel mít připomínky, takže po sobě párkrát zaštěkali, než je uklidnil Tom a kamarádka se s provinilým výrazem usadila na volné místo. Trenér spustil video a já mohla sledovat náš první pokus o překonání krmelce. Už předem jsem věděla, že tohle se nám moc nepovedlo a bylo to, jak řekl po překonání skoku Tom, o prsa. Video se zastavilo. "Pohledem si dobře hlídáš skok, mapuješ, ale stylově se vám to moc nepovedlo. Co tam vidíš za chyby ty?" položil mi otázku a já se musela několikrát zhluboka nadechnout než jsem získala odvahu odpovědět. Nebyla jsem trémistka, ale mluvit před celou akademií nepatřilo k mé oblíbené zábavě. "Byla jsem zbytečně moc ztuhlá, nervózní a nedala jsem mu prostor, aby si to ošéfoval sám." pokusila jsem se dát Tomovi odpověď, kterou po mně žádal. "To máš určitě pravdu. Kůň co nemá tolik zkušeností, není takový skokan a charakterově, tak trochu bojovník a záchranář by ti tohle mohl klidně i vyštycovat. Neudělal to, což je z části určitě dobře." kývnul a otočil se na Connora. "Vidíš tam ještě nějakou chybu?" "Jo" přikývnul chlapec a pak se trenér otočil k ostatním "A vy tam vidíte ještě něco?" dívky se začaly nervózně otáčet, nikdo neměl na to odpovědět. "Když to vrátím ještě o kousek zpátky, tak si všimněte, že Blood v posledních čtyřech krocích pustila ramena dopředu, pověsila se na otěž. Není to výrazné, ale určitě si všimnete, když se budete soustředi, jak s ejí posunul trup dopředu a ona tím pustila těžiště zbytečně moc a zbytečně brzo na předek, další důvod proč to měli tak tak. " trenér pustil video ještě jedno a já si opravdu všimla o kolik jsem se posunula dopředu a zčervenala jak rajče, na tohle už bych mohla trochu myslet, navíc to pověšení za otěže... Vůbec se mi to nelíbilo. Další na řadě byla Kitty. S vrankou měly ohromě soustředěný výraz, šly pěkně dopředu, ale nakonec jim to také nevyšlo a po zastavení videa se strhla další diskuze ze které se mi do hlavy vryla hlavně jedna Connorova věta: "Zpomalit, dát čas sobě i koni, zklidnit se, pobídnout" při mém prvním kurzu krosu nám tohle Tom vtloukal do hlavy, ale já si musela přiznat, že při nájezdech jsem na to častokrát zapomínala. Z myšlenek mě vytrhla až další ukázka Maki s Lady. Klisna překonala skok stejně stylově jako její jezdkyně, které se po doskoku na tváři objevil široký úsměv. Parádní... V druhém nájezdu jsme si to dokázali opravit. Dekameron byl jistý, Tomovi se líbilo, že jsem na něj nespěchala a tentokrát mu dala i svou plnou důvěru, která, jak připomněl Conn, byla jedna z nejdůležitějších věcí. Hnědáka jsme pochválila, pak už se na videu objevila druhá dvojice. Kitty se Sijkou předvedly naprosto korektní překonání skoku a pak následovala ještě poslední dvojice, než se na videu objevil nájezd na bulfin. Sálem projela krátká salva smíchu, když se na kameře objevil můj podmračený výraz, který dával přesně najevo můj vztah ke skoku, který jsme se snažili překonat. "Tak jo. Tohle bylo pěkné" usmál se Tom "Bloodye nám tady perfektně demonstrovala, jak dokáže jezdec ovlivnit koně. Dekameron ke skoku zamířil původně sebevědomě, ale jak ucítil zaváhání jezdkyně tak se stáhnul. Blood si naštěstí správně uvědomila situaci a zareagovala přesně tak jak by měla. Podpořila si valacha pobídkou i hlasem, zůstala sedět do poslední chvilky, takže jí nerozhodilo ani jeho přidupnutí a s pohybem přešli skok. Po doskoku ho hodně pochválila, zase mu zvedla sebevědomí a tím pádem pak už nebyl problém." teď jsem se musela spokojeně usmát, tohle se mi líbilo. "Jediné co bych trošku změnil byla ta holeň, jak jsi se zvedala bez toho aby tě nějak výrazně podržel pohyb vpřed a pomohl ti, tak jsi se zvedla o třmeny, vytáhla si tak lehce patu a sjela ti holeň víc dozadu než je nutné." dodal a já jen marně přemýšlela, jak je možné, že přesně ví co se v tu chvíli dělo v mojí hlavě. Začínám mít trochu strach. Následné nájezdy holek byly skvělé. Obě překonaly skok sebevědomě. Na Lady bylo vidět, že nemá žádný problém naproti tomu byla Asie lehce nervózní, ale po podpoře z Kittiny stany skok zvládly snad ještě lépe než my... Probrali jsme si ještě zlé nájezdy, kdy mi Tom trošku vytknul, že když chci, aby mi valach přišel pod skok zbytečně moc vytahuju ruku nahoru. "Teď máme oba skoky dohromady, tak můžeme porovnat, jak vy a koně reagujete v "kurzu" " První jela Kitty se Sijkou. Tom k nim měl pár malých výtek, ale jednalo s eo velice stylovou věc. Další jsme byli my. Dekameron předvedl krásný vskok do cvalu, akorát člověk co ho zná tak dlouho a dobře jako já si musel všimnout už únavy. Nájezd na Bulfin byl čistý, rovný a já zvládla docela dobře valacha podržet, aby si došel "pod". Po doskoku byla viditelná moje pobídka a lehké pošimrání na krku. Krmelec rovnějž čistě překonaný. "Moc hezká práce. Takhle nějak bych chtěl, aby to vypadalo. Pěkně připravený nájezd na Bulfin, dala si sis pozor, pořád valacha hlídala, protože už jsi věděla, že je unavenější a tak jsi se snažila mu být oporou, což je jedna z věcí co po vás chci, aby jste si uvědomily co váš kůň potřebuje a přizpůsobily tomu situaci. Podržela si ho pěkně, takže si došel dobře pod a ta energická pobídka po odskoku přišla ve správou chvíli. U krmelce je pak vidět o o čem jsme se bavili. "Zklidnit, kouknout, pobídnout" Dala jsi mu prostor, aby si skok prohlédnul, teprve pak jsi po něm chtěla prodloužení rámce. Nad skokem hezký sed, přemýšlíš, takže se snažíš, aby ti doskočil valach na lepší nohu a není to jen bezhlavé překonávání překážek. Líbí se mi to" pochvala mě zahřála u srdce Spokojeně jsem dokoukala na videa ostatních a podiskutovala v jídelně dokud nebyl čas jít zavřít koně.