clair a pomněnka: 2. DEN KURZU
Bylo přesně jedenáct hodin a já jsem stála s Pomněnkou na nádvoří. Hnědka byla připravená na kros. Dotáhla jsem podbřišník, stáhla jsem třmeny, které byly kratší než když jsem šla s Pom skákat normálně na jízdárnu a zapnula jsem nánosník. Kolem stály houfy studentek, které se kurzu účastnily. Na dnešní den jsem se těšila, jelikož jsme měli začít skákat, ale také jsem měla nějaké obavy z toho, že to opravdu hodně zkazím. Podobné obavy se mi v hlavě honily od doby, kdy jsem se dneska probudila. Nyní jsem se však vyhoupla do sedla a čekala jsem na ostatní. Hnědku jsem hladila po krku a rozhlížela jsem se, co dělají ostatní studentky, protože už mě to čekání přestávalo bavit. Při čekání jsem nebyla až moc trpělivá. Při rozhlížela jsem zahlédla Toma, jak dává Blood, Kitty a Maki, které byly ve druhé skupině, nějaké pokyny a následovně nasedá do auta. V autě již seděl Connor, se kterým jsem si ještě před chvílí povídala. Usmála jsem se a čekala jsem i nadále. Holky z druhé skupiny rozdaly poslední instrukce seřadily se. "Vyrážíme" zaslechla jsem Blood a tak jsem se usmála, protože jsem byla ráda, že zde už nebudeme jen tak stát. Jakmile jezdkyně přede mnou pobídly své koně do kroku, chvilku jsem počkala a následovně jsem jemně stiskla holeně a hnědka vyrazila. Otěže jsem měla povolené. Hnědku jsem držela v dostatečném rozestupu od koně, který byl se svou jezdkyní před námi. Postupem času jsem si pobírala otěže a jakmile jsem je měla pobrané, ujistila jsem se, že mám kolem sebe dostatek místa a začala jsem Pom uvolnovat menšími obloučky a různými cviky. "Klus" zaslechla jsem tichý hlas Maki, tichý proto, protože byla ode mne vcelku daleko. "Klus" oznámila jsem holkám za mnou a hnědku jsem pobídla do klusu. Témeř okamžitě jsem začala vysedávat a po sto metrech jsem si vždy přesedla. Dívala jsem se před sebe a neustále jsem udržovala rozestup. Cesta se klikatila směrem ke krosovému závodišti a my neustále klusali. Zepředu se ke mně doneslo, že se bude zpomalovat do kroku a tak jsem to poslala dozadu. Hnědku jsem posléze zpomalila do kroku a opět jsem ji začala ohýbat na různých obloučcích. V dálce jsem již zahlédla bránu, kterou bychom se měli dostat na závodiště. Celkem jsem se těšila, až si s Pom skočím nějaký ten skok, kobči jsem důvěřovala, ale nějaké obavy tu přeci jenom byly. Postupně jsme projeli bránou a zastavili kousek od Toma s Connorem. "Takže se rozdělte do skupin. Tedy Kitty, Blood a Maki sem a ostatní zůstaňte na místech" rozhodl Tom a chvilku jsme počkali, až Kitt, Blood i Maki vyjedou z našeho houfu. "Ještě bych vás chtěl přivít u druhého dne kurzu, dnes si již skočíte nějaké ty překážky." Tom se pousmál a pokračoval "Od děvčat z druhé skupiny chci, aby nám předvedli, jak by měli skoky vypadat. Druhá skupina se tak alespoň rozeskáče. Skoky jsou dvacet dva, devatenáct a patnáct" Tom vždy na danou překážku ukázal prstem, aby každý věděl, o jaký skok se jedná. "Každá ze skupiny si skok skočí dvakrát či třikrát. Jedete za sebou" upozornil ještě Tom trojici studentek a dodal. "První skupina bude zatím dávat pozor". Tom pobídl holky ze druhé skupiny, aby se daly do práce a on sám se postavil tak, aby na ně dobře viděl. Pozorovala jsem Kitty, která vyjela nejdříve. Kitty si Asii zpracovala v klusu i ve cvalu a následovně navedla Asii na střed skoku. Nad skokem se pohybovala podobně jako při skákání přes parkurové překážky. Po doskoku se Kitty vrátila do lehkého sedu a poté, co byla v bezpečné dálce, pobídla Blood Dekamerona. "První skupina." zavolal Tom "Pozorujte holky a zároveň mě poslouchejte. Tyto skoky jsou považovány za nejjednoduší. Jsou totiž rovné s pevným teréném jak při odskoku tak i doskoku. Výhodou je, že jsou z keřů, takže se dají ohnout. Pokud o ně tedy kůň zavadí, tak se nepraští. Nájezd je přímý, koně směřujte na střed překážky. Kůň by vám při těchto překážkách neměl utíkat do stran, protože skok je všude stejně vysoký." mezi tím, co nám Tom říkal různé věci o těchto překážkách, Kitty, Bloodye i Maki překážky dvakrát překonali.
"Druhá skupina půjde, nebo tedy spíše pojede za mnou. Prví skupina zde zůstane s Connorem, který vás má od nynější doby na starost." Tom se usmál a zamířil k jiným skokům s druhou skupinou. "Nejdříve si opracujte koně, dám vám tak dvacet minut a poté se opět sejdeme na tomto místě, řeknu vám pár dalších věcí a půjdete si skočit první skoky." Connor nám řekl očividně vše, co měl zatím na srdci a proto se každá studentka odebrala jiným směrem. Našla jsem si místo, kde jsem mohla Pom v klidu opohybovat jak v klusu, tak i ve cvalu. Pomněnku jsem pobídla do klusu, začala jsem vysedávat a pobrala jsem si otěže. Chvilku jsem kobču nechala klusat po takovém šišatém kruhu, ve volném prostranství jsem totiž nikdy nedokázala odhadnout, jak s hnědkou zajet opravdový kruh. S hnědkou jsem udělala také cvik kruhy změnit, když jsem Pom vedla na druhý kruh, přesedla jsem si. S kobčou jsem udělala ještě pár cviků, ale jelikož jsem nevěděla, kolik času nám ještě zbývá, tak jsem hnědku po uvolnění v klusu na obě ruce, pobídla hnědku do cvalu. Kobča zaskočila do cvalu okamžitě po mé pobídce a nejdříve jsem ji nechala cválat po velikém kruhu. Následovně jsem si s ní dala sérii obloučků a poté jsem v kruhu změnila směr. Hnědka byla na dobrém přilnutí, ale to ona skoro vždycky. Ještě jsem si dala pár přechodů a poté jsem zaslechla Connora, jak volá, že uplynulo dvacet minut. Hnědku jsem dovedla zpět ke skupince, kde jsme kobču zastavila a čekala jsme na Connorovi povely. "Takže nyní se konečně dostanete ke skokům. Budete je překonávat ve stejném pořadí jako je peřkonávaly holky z druhé skupiny. Nějaké dotazy?" zeptal se Connor a když se nikdo na nic zeptal, pokračoval. "Tak a kdo začne?" zeptal se a přejížděl po nás pohledem. Zastavil se u Nadvandy, která pochopila a vyjela z řady. Connor jí dával poslední rady a pokyny a já jsem Nad pozorně sledovala. Po Nadvandy bylo na řadě ještě pár studentek, ale následovně přišla řada na mě. "Tak Clair" zavolal na mě Connor a tak jsem klusem vyjela z řady. S hnědkou jsem projela kolem skoku a poté jsem ji navedla na kruh. Hnědka zaskočila do cvalu a já jsem ji navedla kolmo na střed překážky. Hnědka cválala energeticky kupředu. Při skoku jsem se vyšvihla do sedla, ruce jsem posunula dopředu. Po dopadu jsem se vrátila do sedla a hnědku jsem zpomalila do klusu. "Až tak špatné to nebylo. Jenom příště otěž prověš méně a taky jsi byla trochu před pohybem Pomněnky." Connor mi řekl vše, čeho si všiml a já přikývla a vrátila jsem se ke skupince. Po nějaké době na mě opět přišla řada. Nadechla jsme se a navedla jsem si Pom na kruh. Pom zaskočila do cvalu a já jsem ji kolmo navedla na střed skoku. Při odrazu jsem se vyšvihla do stehenního sedu, ruce s otěžemi jsem posunula mírně dopředu a dívala jsem se před sebe. Při doskoku jsem se vrátila do sedla, ruce s otěžemi jsem vrátila zpět na jejich původní místo a kobču jsem zpomalila. "To bylo o dost lepší." usmál se Connor a pokynul další studentce. "No a nyní se můžeme přesunout k dalšímu skoku. Dalším skokem je devatenáctka." Connor nám řekl něco o tomto skoku a pokynul Nadvandy, aby vyrazila. Viděla jsem na Nad, jak se sama sebe ptá, proč musel vybrat zrovna ji. Ten její výraz. Jakmile jsem se dostala na řadu, pobídla jsem Pom do cvalu a po chvilce jsem ji navedla na střed překážky. Kobča byla šikovná, ale jelikož viděla, že je na stranách nižší, chtěla si skok ulehčit, ale já jsem jí to nedovolila. Na chvilku vybočila z trasy, ale ihned jsem ji srovnala. Po chvilce začala spolupracovat a proto jsem ji před skokem pobídla ke skoku. Hnědka neskočila úplně rovně, ale ani ne úplně šikmo. "No, na poprvé to nebylo špatné. Jen by to chtělo, aby jsi ji na střed vedla celou dobu rovně, jinak jsem žádný větší problém ani neviděl" oznámil mi Connor, jakmile jsem zasedla do sedla. Hnědku jsem po chvilce zpomalila do klusu, poté do kroku a dovedla jsem ji ke skupině, kde jsem zastavila. O chvilku později na mě opět přišla řada. Kobču jsem vyvedla z kruhu a navedla jsem ji na střed překážky. Nedovolila jsem jí, aby vybočila a tak se přes překážku přenesla rovně a bez žádných větších problémů. "No vidíš, když se chce, tak to jde." zasmál se Connor a přikývl. "Jenom, co bych ti trochu vytkl, je to, že jsi se nedívala úplně před sebe. Nejspíše jsi si překážku musela pořádně prohlédnout" poznamenal vtipně Connor a počkal, až doskáčí ostatní. "No a nyní se přesuneme k poslednímu skoku." Connor nám opět o skoku něco pověděl a poté dal povel Nadvandy, aby ho skočila jako první. Tušila jsem, jak se cítí, protože včera jsem také skoro pořád chodila první. Když se řada dostala na mě, navedla jsem kobču na kruh, který jsem ji nechala obcválat a poté jsem ji navedla na střed překážky. Hnědku jsem držela v tempu, o jakém jsem si myslela, že je dobré. Před skokem jsem Pom pobídla ke skoku, vyšvihla jsem se do stehenního sedu, ruce s otěžemi jsem posunula dopředu. Hnědka se odrazila a letěla přes překážku. Pom se kopyty dotkla země, já jsem zasedla, ruce s otěžemi jsem vrátila zpět na jejich původní místo a čekala jsem na Connorův koment. "No vidíš. Nebylo to úplně dokonalé, ale nebylo to ani špatné. Skok by byl lepší, kdyby jsi ji udržovala v rychlejším tempu, ale jinak se ti skok jako takový povedl" usmál se na mě Connor a já přikývla. Po mně šlo ještě pár studentek a následovně se jelo druhé kolo. Opět začínala Nadvandy. Již jsem naplno začala chápat Connora, kterého kros bavil. Cross - country byla naprosto úžasná disciplína. Po chvilce přišla řada opět na mě s Pomněnkou. Kobču jsem navedla na kruh, ze kterého jsem ji po chvilce vyvedla a směřovala jsem ji na střed překážky. Byla jsem v lehkém sedu a kobču jsem na skok vedla v takovém tempu, o kterém mi řekl před chvílí Connor. Před skokem jsme zasedla do sedla a kobylku jsem pobídla ke skoku holeněmi. Pomněnka se odrazila a já se vyhoupla do stehenního sedu. Ruce s otěžemi jsem posunula mírně dopředu a držela jsem se koleny. Kobylka přeletěla přes překážku a jakmile se kopýtka dotkla země, zasedla jsem do sedla a ruce s otěžemi jsem posunula zpět na místo. Kobču jsem si ve cvalu stáhla na kruh a po chvilce jsme ji zpomalila do klusu a povolila jsem otěže. "To bylo lepší." Connor mě pochválil a já se usmála. Zamířila jsem ke skoku s číslem deset, u které byl bazének s vodou. Pomněnku jsem po cestě pochválila a zpomalila jsem ji do kroku. Když viděla vodu, krok zrychlila, ale já ji zpomalila. Do vody vstoupila ihned, jakmile jsem jí to dovolila. Voda jí dosahovala po karpy. Pozorovala jsem zbylé studentky z první skupiny, které ještě skákaly. Když se k překážce s číslem deset blížila další studentka, hnědku jsem vyvedla zpět na souš, protože bychom se do bazénku nevešli. Do bazénku se vešlo jen pár koní. Na souši jsem čekala na zbytek skupiny, se kterou jsme poté zamířili zpět do areálu Floresty. Otěže jsem nechala povolené a po cestě jsem přemýšlela nad vším, co se dnes událo. Zastavili jsme na nádvoří a tal jsem seskočila na zem, vytáhla jsem třmeny, povolila jsem podbřišník a rozepnula jsem nánosník. "Dneska jsi byla moc šikovná Pomněnko" pošeptala jsem hnědce a pohladila jsem ji. Odvedla jsem ji do jejího boxu, kde jsem ji odstrojila a pustila jsem se do jejího čištění všemi možnými kartáčí. Vybavení jsem odvezla na stojanu do sedlovny a s kobčou jsem zašla do mycího boxu, ve kterém jsem jí ostříkala nožky. Nechtěla jsem ji odvádět do boxu, kde by se jí na mokré nožky mohla nalepit sláma a tak jsem ji chvilku vodila po areálu a teprve poté jsem ji odvedla do výběhu, aby si tam užila zbytek dne. Já jsem zamířila rovnou do jídelny, abych tam přišla včas. Usadila jsem se na místo a mlčela jsem. "Usaďte se prosím a dávejte pozor" usmál se Tom a pustil první video. Jezdkyni jsem poznala témeř okamžitě a jejího svěřenec také. Bloodye a Dekameron. Spolu vypadali naprosto dokonale a sehraně, čemuž jsem se ani nedivila. Doufala jsem, že se ze mne jednou stane také tak dobrá jezdkyně. Tom i Connor okomentovali jízdu Blood a Tom následovně pustil další video. Tentokrát jela Kitty s Asií a v posledním videu se objevila Maki s Lady. Všechny videa jsem pečlivě pozorovala a do hlavy jsem si zapisovala komentáře Toma i Connore, ale všechno jsem si samozřejmě nezapamatovala. "Tak a to by bylo pro dnešek vše. Můžete ještě debatovat, ale já se ubírám do bezpečí" usmál se Tom a odešel. Ještě jsme chvilku debatovali o dnešním dni a celkově o krosu. Debata se po chvilce změnila v normální plkání. Dnešní den se mi opravdu líbil a z krosu jsem byla nadšená a už jsem se začala těšit na zítřejší den kurzu, který bude ještě napínavější. O nějakou dobu později jsme se však odebrali za svými svěřenci, které jsme museli dovést do boxů a nakrmit je.