nadvandy+valhalla: KURZ CROSS COUNTRY 3. DEN
Slunce již započalo svůj sestup po obloze, zatímco jsem si v uvazišti strojila Valhallu. Po dnešní ranní cvalovce jsem nechala deku uschnout na sušáku, takže byla připravená. Nicméně bude ji potřeba brzy vyprat. Volila jsem opět klasické skokové sedlo, které mi poskytuje dostatečnou oporu při skocích. Stejně tak gelovou podložku, jako třeba i kamaše na všechny nohy a zvony. Ještě jsem Val nauzdila a mohly jsme vyrazit. „počkat, ne, nemohly.“ Zastavila jsem se v duchu. Zapomněla jsem totiž na bezpečnostní ochranu pro sebe. Helmu, vestu i rukavice bych tu klidně nechala. Myšlenkami už jsem byla opět na dráze a krosila si to mezi dřevěnými skoky. Tak, teď už jsme byly připravené obě. Přehodila jsem Val otěže přes hlavu a vyvedla ji uličkou velkými otevřenými vraty ven, na nádvoří. Zde se již začala scházet naše pracovní skupinka, včetně starších mazáků, co se krosu týče prokličkovala jsem s Val mezi koňmi a zastavila při okraji skupinky. Dotáhla jsem sedlo a potom se vyhoupla do sedla samotného. Usadila jsem svou zadnici v měkoučkém posedlí, nakopla druhý třmen. Naklonila jsem se dopředu, abych protočila nazpět otěže a uchopila je mezi prsty. Pořádně jsem se narovnala a porozhlédla se. Většina jezdkyň už seděla na svých bujných ořích, kteří občas zafrkali. Zamávala jsem na Ell. Kamarádka stála s hřebcem kus stranou, protože tu stále byla možnost říje některé z klisen. A Darius nepatří mezi ty nevšímavé jedince. „tak, vyrážíme!“ houkla Kitty. Společně s Blood se ujaly vedení naší skupiny. Pobídla jsem Val jemným stiskem holení na jejích bocích ke kroku. Zařadily jsme se ke konvoji asi dvanácti jezdkyň, které následovaly naše vedoucí po cestě vedoucí směrem k zadní bráně areálu. Ta nás pak vyplivla na lesní cestu, sešlapanou kopyty koní. Tady se mezery mezi námi trochu zvětšily, abychom dodržovaly bezpečné vzdálenosti. Jemně jsem si Val sesbírávala postupně na otěž. Cesta k závodišti byla tak akorát příjemně dlouhá, abychom si koně trochu rozehřály. „tak co, v pohodě?“zeptala jsem se Ell, která se na chvilku objevila po mém boku. „ale jo, celkem to jde.“ Usmála se Ell. To mohlo v jejím podání zahrnovat vše, od naprosto poslušného a zlatého Daria, až po lítajícího a vyhazujícího magora Daria. „nechá si říct.“ Dodala honem. Ví, jaký mám zrovna k tomuto hřebci vztah a že mu příliš nedůvěřuji. Musím však přiznat, že pod Elliným vedením dosahuje Darius překvapivých výsledků a změn v chování. Má na něj blahodárný vliv. Ell se nezdržela moc dlouho v naší společnosti, postupně se propracovávala ke špici. Přední pozice vyhovuje hřebci nejvíce, proto ji Kitty s Bloodye ochotně pustily mezi sebe. Celou flotilou se pak roznesl požadavek trochu zaklusat, než dojedeme na závodiště. Předek se tedy dal do rychlejšího pohybu a jako vlna jej pak následovali další jezdci. I já jsem pak pobídla Val jemným stisknutím holení a nabídnutím otěže. Lehkým klusem jsme potom urazily asi třetinu samotné cesty. Před branou jsme potom zase zpomalily a do prostor závodiště vjeli v klidu. Rozhlédla jsem se po všech těch skocích. Kterýmpak se asi budeme věnovat dnes? Již brzy jsem měla dostat odpověď. Tom s Connorem přijeli opět v terénním autě na parkoviště a nyní nás již čekali na rovinatém plácku. Postupně jsme se před nimi sešikovali vedle sebe. „tak, děvčata. Třetí den kurzu je před námi, dnes v pozdních odpoledních hodinách. I proto bychom se měli snažit o plynulost celého tréninku, ano? Než začneme, je však potřeba si koně rozpohybovat. K dispozici jsou vám potom včerejší tréninkové skoky 22,19 a 15 pro rozskákání. Tam přistupujte prosím jednotlivě, ať si můžete vyslechnout hodnocení.“ Koordinoval naše první kroky Tom. Pak vydal pokyn k samotnému pohybování. Poodjela jsem s Val kousek stranou, abychom kolem sebe měly dostatek prostoru. Na otěži jsem ji již měla, oklusanou taky. Přeci jen jsem ji však v lehkém, posléze pracovním klusu rozpohybovala ještě více. Jezdila jsem na obě ruce, bez hrazení se nedaly provádět vesměs žádné cviky, proto jsem jezdila především na kruhu, či osmičce. Na velkém kruhu jsem Val opracovala také v lehkém cvalu, dále jsem zasedla do posedlí a shromáždila si kobylku více do ruky. Cítila jsem, jak jí povoluje krční svalstvo a hlava klesá pomalu dolů. Pohyb byl pěkně plynulý a energický, zároveň však elegantní a jemný. Val se nesla vskutku krásně. Po základním rozpohybování jsem provedla dovnitř plec v kroku, na obě ruce, abych Val rozhýbala i v šikmých svalech. „Nad, začínáš!“ houkl na mě Tom od skoků, ke kterým se postavil. Dojela jsem krokem k němu, abych si vyslechla jeho úvodní proslov. „takže, jsou to skoky stejné jako včera. S Connorem jsme vás všechny zhodnotili, takže vím, že se ti moc zprvu nevedlo. Na to ale nemysli. Poslední skoky byly výtečné, vyskákáno máš dost vysoko, abys cítila v pohybu jistotu. Takže jeď pěkně přirozeně, žádný spěch, ano? Skoky vezmi jednotlivě, vždy dvakrát za sebou, pokud nebude nějaký problém. Po doskoku stoč do oblouku a najeď z druhé ruky než předtím, kapišto?“ povzbudivě se na mě usmál. Kdesi hluboko jsem měla zakořeněný malý strášek ze skoků, který vnímali ostatní mnohem více, než já sama. Ten pád na konci minulého léta se na mě přeci jen podepsal. Najela jsem si na velký kruh, podpořená Tomem si Val nejprve zpracovala v klusu a cvalu. Teprve potom jsem z kruhu vyjela, přesně kolmo ke skoku číslo dvacet dva. To byl živý plot, s malým dřevem u přední strany. Bílý praporek vlevo, červený vpravo. Směřovala jsem kolmo k zeleným lístkům. Nejprve jsem jela v lehkém sedu, asi čtyři cvalové před odskokem jsem pak zasedla do sedla. Obě otěže jsem držela stejně napnuté, abych měla skutečně rovný skok. Se šikmým jsme bojovali včera. Podpořila jsem Val pobídkou k odskoku. Kinetická energie mě pak vyzvedla do stehenního sedu. Zapřela jsem se do koleních opěrek, pohled směřovala před sebe. Jemně povolila ruku, aby Val mohla pracovat i krkem. Jelikož jsme teď jeli z pravé ruky, měly bychom jet dál z levé. To chtělo dopadnout na levou nohu, tudíž jsem zatížila levou sedací kost, našlápla více třmen a pravou holeň přiložila více za podbřišník. Levé kopyto tak dopadlo na zem o setinu sekundy dříve než pravé a Val cválala na levou nohu. „pěkně pomalu, žadné honění. Ale udržuj tempo!“ naváděl mě Tom. Zvedla jsem se nad posedlí a navedla Val širším obloukem než bylo asi třeba, zpět před skok. Tím jsem si však zaručila pěkný, rovný nájezd. Opět jsem zasedla do sedla, k odrazu pobídla stisknutím holení. Val jemně natočila levé ouško, když ucítila pobídku. S odrazem jsem se potom zvedla ze sedla, povolila otěž. Po doskoku jsem nechala kobylku kousek cválat, načež jsem ji stočila k prostoru u skoku devatenáct, kam se Tom přemístil. „výborně, skvělé vedení. Možná míň otevřené lokty, ale jinak to bylo skvělé. Nyní si dávej pozor na to rovnoměrné zatížení, co ti včera popisoval Connor.“ Tom udával další rady, načež mě nechal naklusat, zaskočit a najet skok. Seděla jsem pevně v sedle, zadek rozplácnutý v posedlí. Skutečně jsem myslela na to, jak se moje váha rozkládá do obou polovin těla stejně. Tento skok měl zvlněnou horní hranu keře, takže koně sváděl k natočení se. Bylo to skutečně poznat, když jsem se soustředila.nájezd byl rovný, stejně jako samotný skok. Nyní, když už jsem měla tohle trochu zažité jsem věnovala kousek pozornosti sedu. Ruce povolit, dívat se dopředu, lokty u těla, rovná záda, kolena u sedla, pata prošlápnutá, holeně přiložené. Tak, to mohlo snad i vypadat dobře. Tom byl nadšený, já s ním. Vzal mě k třetímu skoku, patnáctce. To byl již skok z pevnějšího keře, nicméně ani s ním jsme neměli větších problémů. Včerejší píle a Connorovy připomínky udělaly své, jak Tom podotknul. Musela jsem jen souhlasit. Po mě si potom Tom vzal do parády další jezdkyně. Společně s holkami ze skupiny 2 jsem jela k dalším skokům, které si zkoušely. Byly to už pořádné překážky. Val jsem nenechávala stát, krokovala jsem, občas zaklusala, dvakrát také zacválala. Potřebovala neustálý pohyb, aby neztuhla. Naši vedoucí už potom svolávali svoje ovečky k sobě. Naším dnešním trenérem byl Tom. Uspořádaly jsme se kolem něj do jakéhosi půlkruhu, abychom dobře slyšely. „tak, dnešním tématem jsou dvojskly a kombinace. Tedy dvě překážky blíž u sebe, které se počítají jako jeden skok. Kromě těchto skoků se u krosu často setkáte také se skoky volitelnými, odpovídají žolíku v parkuru. Jde o to, že máte na výběr, který skok skočíte. Většinou bývá jeden širší, druhý zase vyšší, nebo je jeden profilový. Tam už záleží na vás, co si vyberete. Jako první jsem vám pro nácvik vybral tyto dřevěné bedny se zahrádkou. V terénní jízdě není neobvyklé, že skoky nestojí rovně za sebou, jako je tomu v tomto případě, ale jsou třeba do oblouku, nebo cik-cak. Tady jde tedy o to, volit mírnější tempo, protože po doskoku máte omezený čas na to, dostat koně pod kontrolu. Čím rychleji pojedete, tím větší je pravděpodobnost, že to špatně dopadne. Takže nechci vidět žádnou honičku, ano? Než na skok najedete, bude kůň shromážděný, samozřejmě na otěži, to ani nemusím říkat. Pěkně pomalým cvalem skočíte první bednu, za ní udržíte koně na šest cvalových ve stálém tempu a pak druhá bedna. Za ní kousek cválat a vrátit se sem dopředu, ano? Nad, jedeš první.“ Vyzval mě potom. Jakožto nejzkušenější v naší skupině jsem měla toto výsostné postavení. Skutečně jsem si to užívala. -.- vyjela jsem ze skupinky, ostatní koně uhýbali stranou. Jak Tom radil, nejprve jsem si na jakémsi obdélníku naklusala pomalým, pracovním klusem, z něhož jsem potom zaskočila do cvalu. Tady jsem si Val jemně přibrzdila, jakmile se přestala opírat do udidla vyjela jsem k první bedně. Takovýto celistvý skok jsme jeli poprvé. Navedla jsem Val do středu bedny. Její přední strana byla nejširší, dozadu byla potom zkosená. Na zadní hraně byl navíc živý plůtek. Pobídla jsem Val k odskoku, s pohybem se vznesla nad posedlí. Po doskoku jsem se potom automaticky zvedla do lehkého sedu. Aj, chyba! To jsem asi neměla dělat. Mělo to hned dva špatné dopady. Val tím zrychlila, sice jen o trochu, ale stejně. Za druhé, jakmile jsem si uvědomila svoji chybu, sedla jsem na zadek do pracovního a snažila se ji stáhnout. Pro to však nebyl v distanci prostor. Val se pak odlepila od země v okamžiku, kdy jsem to zcela neočekávala a pohyb mě vynesl až moc nad sedlo. Dopad byl tvrdlý, drcla jsem Val dozad. „promiň.“ Procedila jsem lítostivě skrz zuby na kobylku. Převedla jsem ji do klusu a krokem přijela k Tomovi. „nic si z toho nedělej, ano? To se stane. Poslouchej, ten první skok byl skvělý, v tom prostoru se to nějak sešmodrchalo, ale to nevadí. Po doskoku sedni rovnou do pracovního, ať máš koně pod kontrolou stále a odskok čekáš. Najeď si to tentokrát z druhé ruky.“ Vybídl mě. Zůstával klidný, nic nevyčítal. Aspoň že tak. Ne všichni trenéři jsou takoví. Najela jsem si tedy opět na kruh, tentokrát na druhou ruku. Opět jsem si Val zpracovala, než jsem vyjela na skok. Nedělala jsem si těžkou hlavu, včera to taky nešlo, tak proč by mělo dnes, že? Zopakovala jsem rovný nájezd na skok. Val šla energicky vpřed, pozorná k mým pomůckám. První odraz, svist vzduchu kolem mých uší a automatizovaný skokový posed. Po dopadu jsem si dala pozor na to, abych skutečně zůstala sedět v sedle. Jemně jsem si pohrála s otěží, abych Val zklidnila. Má občas tendence se v distanci rozvášnit. Druhý odskok tak vyšel opět z klidného, pravidelného cvalu v tempu. Bylo to mnohem pohodlnější a také bezpečnější. „vidíš? Není dobré dělat věci automaticky, vždy nad nimi přemýšlej, zda je to tak správně.“ Dodal poznámku Tom, když jsem potom přijela zpět k němu. Povolila jsem Val otěž a krokovala kolem, zatímco skákaly ostatní holky. Opět jsem nebyla jediná komu se něco nepodařilo, z čehož jsem měla snad až škodolibou radost jako další skok byl potom Tomem vybrán jeden mezi stromy. Byly to dva skoky ze třech širokých kmenů, čelem letopočty, skok potom formovaly stejně poskládané slabší kmeny, či větve. Druhá překážka byla potom o kus dále, až po obratu. Před překážkami potom ležela odskoková bariéra. Aby bylo lépe poznat, jak moc točit obrat, stál mezi skoky široký a rozložitý strom. Člověk to objel kus za ním a měl prakticky zajištěn rovný nájezd. Hlasitě jsem polkla, když Tom zavolal mé jméno. Sesbírala jsem kobylku na otěž a vyklusala. „pamatuj, hlavní je mít klidný cval mezi překážkami. Jinak je to pohoda.“ Poplácal mě povzbudivě po koleni. Hluboký nádech, tlumený výdech. Okysličit si mozek, aby pracoval naplno. Pobídla jsem Val ke cvalu, holení a vnější otěží ji potom vyvedla z kruhu. Tak a míříme si to přímo naproti kmenům. Zasedla jsem do plného sedu, pobídla kobylku k odskoku a spolu s nahrbením jejích zad se vyhoupla do stehenního sedu. Letěly jsme jen chvilku, brzy přišel dopad. Jemně přitahuji otěž, aby se Val nerozbíhala. Točíme oblouk vpravo, kolem pravé holeně a za levou otěží. Po pravé ruce mám točný bod, široký kmen stromu s hrubou kůrou. Myslí mi stačí proletět myšlenka, že o ten se nechci nechat poškrábat. Po obratu nám nevyšel nájezd úplně do středu. Zbývá dost času, vzaly jsme to zeširoka. Levou holení vytláčím Val na střed skoku. Ten se přibližuje. Pobízím k odskoku, zvedám se ze sedla, letím, dopadám. Po doskoku zvedám zadek z posedlí a nechávám Val cválat ještě asi dvacet metrů, než přecházím do klusu a pak kroku. Tom mě vítá se širokým úsměvem a slovy chvály. Že by se nám konečně něco povedlo? Nevěřím vlastním uším. Kromě loktů od těla to bylo kovatelné, což v překladu z Tomovštiny znamená, že to bylo velmi dobré. vyhřívám se na slovech, která pohladila mou zahanbenou dušičku. Nenechám se dlouho vybízet, když mám za úkol najet skok ještě z opačné strany. Tentokrát tedy přichází obrat na levou ruku. Neodvažuji se udělat ho menší, než předtím, nechci si zkazit dobrý pocit. Znovu tedy upravuji kurz, abychom najely na střed. Není nic lepšího než letět nad překážkou. Možná právě v tom, že ten pocit je jen tak krátkodobý. Znovu jsem povolila Val otěž, aby si vytáhla krk. Naklonila jsem se a popleskala ji po krku. „šikovná holka.“ Zašeptala jsem, aby pochvala byla určena jen jejím uším, společně s větou o… sledovala jsem, jak si vedou ostatní. Někomu to šlo hůře, někomu lépe, ostatně jako v celém životě. Zabrousila jsem pohledem taktéž do dálky na holky z druhé skupiny. Ty se trápily ve vodním bazénku a kapala z nich neustále voda. Čas ubíhal rychle, řada na mě přišla opět brzy. Tom nás opět převedl o kousek dál a podal výklad o tomto skoku. „takže, jak jsem již říkal v úvodu dnešní hodiny, na dráze jsou taky skoky, kdy máte na výběr. Skoky jsou rozlišné, není jeden lehčí a jeden těžší, vždy je tam nějaké ale. Tady máte jako první živý plot, který má po stranách pokračování v podobě dřevěného plotu. Za ním se potom musíte rozhodnout. Levý skok je o něco vyšší, zato nájezd na něj je jednodušší, protože je rovný. Skok má 100 cm. Oproti tomu ten druhý je pouhých 80 cm, nicméně nájezd je prudší, táhnoucí se doprava. Je na vás, pro co se rozhodnete. Při samotném závodě je pravděpodobné, že se budete rozhodovat až před samotným skokem, podle toho, co ucítíte na svém koni. Chtěl bych, abyste si to zkusily také tak. Dopřejte si delší nájezd, ať cítíte, co kůň potřebuje.“ Pokynutím hlavy mě vybídl. Odklusala jsem kus dál, využila možnosti prodloužit nájezd. Skutečně jsem nevěděla co, i když nějakou představu jsem v hlavě měla. Ta uzrála, teprve když jsme se blížily k prvnímu skoku. Pobídla jsem Val stiskem holení, sledovala její pohyb svým tělem a zvedla se do stehenního sedu. Po dopadu jsem potom mířila stále rovně. Cítila jsem, jak Val táhne dopředu, cválá pěkně nahoru. Metr pro ni nebude problém, ale hlavně jsem si nebyla jistá v tom, zda by nám velmi šikmý nájezd, který jsem si prohlédla jen velmi zběžně periferním viděním, vůbec vyšel. Moje rozhodnutí se ukázalo jako správné, když jsme naprosto klidně a uvolněně docválaly k užšímu skoku, který mi připomínal studnu. Naštěstí tam žádná díra do podzemí nebyla. Takovýto skok bylo těžší najet, člověk se trefoval mezi praporky a prostoru moc nebylo. Avšak díky kolmému nájezdu se nám to povedlo. Jakmile kopyta zaduněla o zem, seděla jsem v lehkém sedu a nechávala Val trochu vycválat. „naprosto správné rozhodnutí Nad. Je vidět, že Val dobře znáš a reaguješ na její signály. Vykrokuj na volné otěži tady kolem, pojedete všechny společně.“ Vybídl mě Tom. Zahodila jsem Val otěž a lehce ji vyklusala. Hodnou chvíli jsme potom krokovaly kolem a sledovaly ostatní děvčata. Druhá skupina už pomalu dokončovala, bylo jich přeci jen méně než nás, a tak se ke mně začali připojovat. Brzy jsme už byli všichni. Tom s Connorem nám poděkovali za dnešní účast, vychválili nás a vybídli k odjezdu. Krokem jsme se potom pomalu vydali zpět na Florestu, zatímco kluci jeli terénním autem po silnici. Doma jsem Val odstrojila, osprchovala a povodila. Bylo již pozdě, ale pustila jsem ji do paddocku u stáje, aby si aspoň chvilku oddechla.