kitty + asie: DEN DRUHÝ - 2. SKUPINA
"Tak tohle bude maso" zašeptala jsem směrem k vrance, když jsem viděla kolik lidí se shromáždilo. Blood s Maki stály opodál a taky se netvářily moc nadšeně. Těmhle lidem máme dneska první tři skoky "předskákat" a ukázat jim, jak na to. A sakra Když jsem se do tohohle kurzu přihlásila, nehodlala jsem se veřejně ztrapnit. "Můžete vyrazit" jývnul na nás Tom, když s Connorem nasedal do auta. "Vepředu pojedou Bloodye, Maki a Kitty, za nimi zbytek. Rozhýbat, rozklusat, znáte to" mrknul na nás, a my přikývly. "Vzhůru" vzala Blood do ruky otěže a pobídla Dekamerona do kroku. S Asií jsme se vydaly hned za nimi, a po nás Maki. Ta si to vzadu hezky ošéfovala Věděla, že jsou s námi i holky co sotva splnily licenci a tak nemusí mít tolik tucha, co a jak, "Jedeme za sebou po jednom v rozestupech tak, abyste mezi ušima vašeho koně viděly konec ocasu koně před vámi. Cokoliv co budete chtít říct nám posíláte dopředu jako při tiché poště a cokoliv co zavoláme my na vás posíláte dozadu, ať to slyší všichni." rozdávala instrukce a posléze jsme vyrazili. Nechávala jsem klisnu na volnější otěži, a´t si vytáhne krk a po chvíli jsem si jí lehounce pobrala a začala s ní šněrovat cestu od jednoho okraje k jinému v pravidelných vlnovkách, ohýbala jsem klisnu kolem vnitřní holeně a zkusila jsem si i ustupování na holeň, kterým si klisna krásně protáhla záda. "nelíbí se mi to mokro" ozvala jsem se směrem k Blood, a ta souhlasně přikývla. Přes noc sprchlo a mkísta odskoků a doskoků by tak mohla být kluzká a potenciálně tedy i nebezpečná.
"Naklušeme!" houkla dozadu Bloodye, Maki to poslala dál, aq kedyž už byla informace v oběhu stiskla brunetka přede mnou hnědákovy boky a vyklusala. Věděla jsem, že vranka bude chtít automaticky také vyrazit, nehledě na mě. "Ne!" ozvala jsem se proto, když jsem cítila, jak chce klisna vyklusat. Stříhla ušima, přizvedla hlavu, a zarazila se. Nevyklusala, ale šla dál dopředu krokem. Podrbala jsem jí na krku, zamlaskala a pobídla do klusu holeněmi. Začala jsem vysedávat a nechala vranku ve svižném tempu, stále jsem si ale hlídala rozestup za Dekameronem. Po sto metrech jsem si přesedávala a nechala ji vyklusávat dál. Občas jsem se ohlédla přes rameno, abych se ujistila, že vzadu jsou všichni OK. Po oklusábí jsme ještě přešli do kroku a já vranku znovu pozohýbala na obloucích a stranové práci.

Dorazili jsme na dráhu. Tady dal Tom, který už tu čekal, pokyn pro přípravu, ocválat, dostat koně na záď, na pomůcky. Asie už byla zase neklisná - zatímco po cestě sem byla vepředu, před sebou měla jen dekamerona, nba kterého byla zvyklá, a za sebou Lady, se kterou dlouho sousedila ve stáji, teď už kolem nás klusalo, někdy už i cválalo kvantum koní a jezdců, a tak byla docela nervózní. zaměstnala jsem jí proto na nějakém ohýbání, přechodech zastavení - krok - klus, stranové práce a teprve když se věnovala plnou pozornhostí mě, zamlaskala jsem a dala pobídku do cvalu. Vranka naskočila, a já jí vyváděla vnitřní holení a váhou na sedacích kostech na oblouky a větší kruhy. Po ocválání i na druhou ruku jsem jí zkusila cval zkrátit, shromáždit, a zkusila jsem i přeskok. V klidném, svižném cvalu od zádi jsem vranku zlehka upozornila na změnu opačnou polohou holení, v momentě vznosu jsem přesunula těžiště, přestavila jí otěží a dala pobídku. Klisna přeskočila, já jí pochválila hlasem a po ocválání většího kruhu jsem jí nechala přeskočit i zpět. "Šikulka" pochválila jsem jí a dala poloviční zádrž, pak jsem zasedla, zabořila kolena do opěrek , dala zádrž zatuhnutím ramenou - a tím i na otěži - a nechala nohy přiložené, aby klisna nenechala zadky za sebou. Přešla do kroku a jakmile jsem cítila, že přechází, pomůcky jsem povolila. Neušlo mi, že mě Tom pozoruje - už nějakou dobu se mnou probíral, že by rád, kdybych se na podzim začala učit s vranou na uzdě - a tak mě dost často při práci s vrannou pozoroval - jak moc používám otěže, ja kzvládám problémové situace, prostě všechno.
Přesunuli jsme se hromadně k Malé zahrádce. Menší skok, jednodušší, rovnej nájezd. Tom začal vysvětlovat první skupině, v čem to je, že je zrovna tenhle skok lehčí - nebylo to přeci jen jenom výškou. "Kitty, Blood, Maki" určil Tom pořadí, a my se s koňmi vydaly prozkoumat skok. Všechny jsme Malou zahrádku znaly, a tudíž i naši koně - přesto jsme je nechaly prohlédnout si ho, a hlavně jsme zkoukli povrch před a za skokem.

Otočila jsem se dozadu, holky krokovaly od skoku a já se otočila směrem od skoku, s vrankou si lehce pohrála a pak dala pobídku do cvalu na levou ruku - objížděly jsme skok po naší levé straně. Koukala jsem se kamsi před skok, do místa, odkud by bylo fajn začít nájezd a přitom šla neustále s pohybem koně. Uvolnit břicho, záda, nohy volně spuštěné dolu, pata pod úrovní mého zadku, držet se koleny, holeň zlehka přiložená a pata zlehka prošlápnutá - ale tak, aby kotník zůstal volně a nebyl v křeči. Vranka cválala pěkným, pravidelným tempem. Nebyla teď dost energická, ale to nevadí, budeme mít ještě dost času. Postupně jsem se natáčela rameny spíše na skok, očima jsem ho sledovala neustále, zatímco ruce si neustále pohrávaly s vrankou, komunikovaly s ní a holeně stále zlehka přiložené dávaly vědět, že v dopředném tempu nemá povolovat. Kolem vnitřní holeně jsem jí postupně stočila na skok, a protože to vypadalo že míříme relativně na střed a kolmo - z větší dálky to šlo hůře určit - na kobylku jsem promluvila, abych jí dodala sebedůvěru, a pak jsem zamlaskala, houkla "Lepší jdi, lepší!" pořádně s výzvou, na kterou vranka radostně přistoupila a přidala do tempa. "tak je pašanda" pochválila jsem jí, ale stále nechávala přitisknuté holeně a neustále sledovala skok. Když jsme se přiblížily, viděla jsem, že jsme o trochu víc k pravé straně skoku a tak jsem víc našlápla levý třmen a pravou holení jsem dala krátký impuls. Vranka se vyrovnala, vyjížděla na střed skoku a já zůstávala stále zasednutá, kdyby chtěla klisna vystřelit, ať jí můžu vzít sedem zpátky. Posledních pár cvalových skoků, teď už jsem jí do tempa nekecala. ještě tři - tu du dum - dva - tu du dum - jedna...Vranka přizvedla přední část, zatímco já jsem se přidržela stehny a koleny, trochu si pomohla o třmeny a vyhoupla se do stehenního sedu, kobylka podsunula záď pod tělo, a odrazila se přes skok. Jak si pomáhala vybalancovat pohyb nad skokem krkem, posouvala jsem ruce s otěžemi nahoru po jejím krku tak, abych jí v tom neomezovala, teď bylo hlavní jít s pohybem koně a nerušit ho. Přitom jsem zírala kamsi za skok, abych se nedívala dolu a tím nenahrbila záda, přitom jsem držela ramena zpátky, abych neměla tendenci jí lehat na krk. Už nad skokem jsem se začala vracet zpátky do sedla, pořádně jsem se přidržela nohama, abych jí nepraštila do zad a přitom přichytila ruce s otěžemi na krku, abych klisně neškubla v hubě. Hned po doskoku přišla pobídka dopředu, zamlaskala jsem a vranku směřovala rovně od skoku. Cval jsem jí poloviční zádrží trochu víc sebrala, nechala jí provést přeskok a tak jsme cválaly na pravou ruku - velkým obloukem kolem překážky jsme se vracely zase nad překážku s tím ,že zatím skákaly Bloodye s Maki. Opět jsem si zkontrolovala sed, a když se přes překážku přehoupla i Maki, už jsme najížděly na skok. I na tuto vedoucí nohu jsme se přes něj relativně dobře přehouply a Tom na mě houknul "Rychlejší nájezd Kitty, je to cross, ne parkur" zavolal na mě Tom a já přikývla. Když jsme proto měly jet přes překážku potřetí, zůstala jsem ve stehenním sedu, sledovala překážku, přitisknuté holeně a stačilo na klisnu několikrát zamlaskat a holeně více stisknout, aby vyrazila pořádným tempem a já na ně promluvila „To je moje pašanda.“ Viděla jsem, jak jedno ouško natočila ke mně, zatímco druhé neustále sledovalo překážku. Zvednutá hlava, udržovala jsem kontakt na otěži a přitisknuté holeně, zatímco jsem se dívala kamsi za skok. Vranka nezrychlovala, nezpomalovala, jak jsme skákaly taen samý skok už potřetí, ani tolik neváhala – takže stačilo na ní promluvit a pak už jen počítat cvalové skoky. Tři, dva, jeden.. A vyhoupnout se s pohybem koně.
Po doskoku jsem zůstala ve stehenním, a vranku jsem nechala ještě kousek odcválat, už jsem jí ale chválila, a po tom kousku jsem jí nechala zvolnit tempo, nechávala jsem otěže proklouznout mezi prsty a moc jsem jí chválila a drbala  Tom řekl nováčkům pár věcí, které by měly být jinak a pak nás vyzval, ať se přesuneme k dalšímu skoku. Nechala jsem vranku trochu vyfunět na delší otěži a po příchodu ke skoku jsem jí začala ve svižnějším klusu dostávat zpět na otěž. Nacválala jsem si s ní na pravou nohu, na menším kruhu, a když holky překonaly skok, nechala jsem vranku z kruhu vycválat na skok. Koukala jsem na něj už z počátku, a plánovala si, jak najet. Skok tvořila vlnka, takže bylo třeba najet si Ne na střed. Skok byl ale „ve volné krajině“, takže ani po jendé straně nebyl nijak chráněný před tím, aby kůň vyhnul. Asie měla tendence utíkat spíše vpravo, takže si to namíříme více k levé straně skoku. Našlápla jsem si trochu více levý třmen, a pravou holení těsně za podbřišníkem vyslala pár impulzů. Vranka se srovnala více k levé straně, já jí pochválila a srovnala se do původní pozice. Dala jsem poloviční zádrž, a přitom trochu zamlaskala, aby vranka jela pořádným, svižným cvalem na zádi. „Lepší pobídka“ zvolal Tom, ale to už jsem zaregistrovala vrančino zaváhání, proutěnka vypadala docela vysoká – mohla mít kolem metru, ale protuěnkou kůň může proletět „skrz“, takže nebyl důvod k obavám. Tak jako tak jsem začala na klisnu promlouvat, z části konejšivě a přitom jsem jí tak trochu hecovala. Byly jsme šest cvalových před skokem, poslední zamlaskání a už je to na klisně. Poslední tři cvalové jsem odpočítala a houkla „Hop!“ vranka zvedla předek, odrazila se zadky a já už šla pohybem s ní. Ruku jsem vytáhla po krku, aby mohla balancovat s krkem a hlavou a držela se koleny, palce u nohou natěsnané u vnitřní strany třmeny, tisknouce kolena a stehna. „Halva nahoru!“ stihnul na mě křiknout Tom, ale to už klisna dopadala na zem, zatímco já se snažila dopadnout do sedla co nejměkčeji. Zamlaskala jsem, dala pobídku, jakobych se chystala na další skok, a nechala vranku v relativně svižném tempu odcválat dalších třicet metrů, než jsem houkla „A hooou“, aby zpomalila, víc jsem se ve stehenním sedu narovnala, a když vranka zvolnila tempo, zasedla jsem a dala zádrž do klusu. Ještě jednou jsme si to samé skočily, tentokrát ze cvalu na levou ruku, ale více u pravé strany – tak, aby to kobylku nesvádělo vyhnout. Tentokrát jsem si víc dala pozor na to, abych koukala před sebe a ramena dozadu, takže jsem si tolik „nelehala“ klisna na krk – díky tomu neproletěla skokem tolik.
K dalšímu skoku jsem vranku vedla v pohodlném klusu, patnáctku jsme znaly, při každé návštěvě crossové dráhy jsme jí skákaly a tak jsem nepředpokládala nějaké větší problémy. První skákala Bloodye, pak Maki, pak já, a pak Maki, Bloodye a já. To znamenalo, že jsem teď měla dost času si vranku trochu zpozornit na přechodech. Holky, které dělaly kurz prvně, stály opodál a sledovaly, jak se Blood s hnědákem zkušeně přehoupla přes. Žádný div, byli zvyklí na horší  Kdyxž se k místu odskoku přibližovala i Maki, dala jsem vrance pobídku do cvalu a už sledovala skok. Měl pobodný „tvar“ jako dvojbradlí při parkuru a žádné záludnosti. Bude teda potřeba cválat zároveň nahoru a dopředu, trochu více nahoru. Zůstávala jsem proto i ve stehenním sedu lehce napřímená, aby klisna neměla tendence vyrážet kupředu. Holeněmi jsem jí srovnala kolmo a na střed skoku, a pak jsem se zadívala kamsi za něj. Zůstala jsem ve stehenním sedu, holeně přitisklá na bocích klisny, držela se stehny a koleny a udržovala kontakt otěží. Asi pět cvalových před skokem už bylo všechno na vrance – odpočítávala jsem poslední cvalové skoky a pak, když klisna přizvedla předek a odrazila se přes skok, šla jsem s pohybem koně, nohy pod sebou, nerušit, koukat dopředu a otěže vysunout po krku vzhůru.Už nad skokem jsem se začala opět lehce zaklánět, holeně pod sebou, ruce vysunuté dopředu, na krku a malíčky zachycené u nákrčáku, takže jsem po doskoku vrance netrhla v hubě. Navíc jsem jí během skoku přesunula váhu spíše na levou sedací kost, přesunula holeně naopak a vranka tak doskočila ve cvalu na levou ruku – a tedy opačnou, než ředtím. Koukala jsem se kamsi doleva, a vycválávala obloukem kolem skoku zpátky na nájezd. I druhý skok se nám docela dobře vydařil, takže jsme mohly všechny tři přejít do kroku a nechat koně trochu vyfunět.

Teď jsme se my tři od první skupiny oddělily – Tom jel s námi ke krmelci a bulfinu. „Skočíte si dvakrát oba skoky samostatně, a pak je najedete dohromady. Jste odkázány samy na sebe dámy, já tu dělám jenom kameru“ mrknul na nás, a jen určil pořadí. Teď jela Bloodye, pak já a po mě Maki. Začínaly jsme na krmelci, takže šířkový skok, ohraničený, takže ho kůň nemůže vyhnout. Bude proto důležité hlavně najet kolmo, na střed už tolik ne. Byl relativně široký, ovšem kopíroval pohyb koně nad skokem, o což byl zase jednodušší. Nechali jsme koně se se skokem seznámit, ačkoliv už ho obě kobyly i valach znali. Zatímco Bloodye mířila na skok, já si vranku nacválala na větším oblouku směrem od skoku. Teprve když jsme opisovaly oblouk a mířili směr skok, nechala jsem vranku protáhnout tempopřistiknutím holení, zamlaskáním, a přitom jsem i trochu posunula ruce dopředu, aby mohla prodloužit rámec a tím aby byla posléze schopna delšího skoku. Zůstávala jsem ve stehenním sedu, Asie cválala relativně dost svižně, takže jen tak tak jsem si jí stihla holeněmi porovnat, aby najela na skok skutečně kolmo. Tři, dva, jedna, koukám za skok, vranka se odráží a já jdu s pohybem. Nakláním se ke krku koně, abych snížila odpor vzduchu a přitom vysouvám ruce kupředu, abych klisně nepřekážela s udidlem v hubě. Vranka doskočila, sama ale vím, že to, že neškrtla byla spíš zásluha její – a našeho štěstí - než moje, a Tomovo kroucení hlavou mi to potvrdilo. „Oprav si to“ řekl mi a čekal co vymyslím, aby se tohle neopakovalo.
Opět jsem si z oblouku nacválala, opět jsem si udělala velký oblouk, abych měla dost míst na nájezd, a už z dálky sledovala skok. Využila jsem plotu po jeho stranách abych se ujistila, že jakž takž míříme kolmo, a pak nechala klisnu prodloužit. Neustále jsem si kontrolovala, že jedeme kolmo a ne z úhlu, přitom vranka jela v dostatečně hbitém tempu, a já ve stehenním sedu stále sledovala překážku. „Hlavně kolmo“ znělo mi hlavou, ale přitom jsem nezapomínala mít neustále přiložené holeně, vnímat klisnu, kdyby chtěla váhat, ale i jít rukou s pohybem. Šest cvalových před skokem už jsem vranku nechala ať si to pořeší sama. Tři, dva jedna –a odskok a já zvedám zadek ze sedla a jdu s pohybem koně. Tnetokrát se vranka přehoupla relativně snadno, a já jí moc pochválila. Nechala jsem jí ocválat o kousek dál, chtěla jsem jí dovést k Bulfinu a seznámit jí s ním. Jak jsem ale skok sledovala, vranka začala špicovat uši v domění, že míříme na něj. „Hooou“ řekla jsem klisně a okamžitě se zadívala kamsi po pravé straně skoku, a stočila jí tam. Pochválila jsem jí, nechala přejít do klusu, do kroku, a pak jsem jí namířila ke skoku. Bulfin jsme skákaly vloni na kurzu, od té doby ne. Takže když na nás přišla řada a já s klisnou svižným cvalem mířila ke skoku, Neunikla mi její nervozita. S holeněmi u boků klisny jsem na vranku promlouvala, nepřestala se dívat kamsi za skok a vzpomněla jsem si na citát „Hoď své srdce za překážku a tvůj kůň ho bude následovat“ Pro nekoňáky možná jakési romantická kravina, ale kdybych vranku přivedla ke skoku a přitom pochybovala o tom, jestli skočí, nebo dokonce jestli vůbec skočit chci, tak mi v tenhle moment klisna zcela jistě odmítne – a nám zbývaly poslední cvalové skoky. Tři, dva, jedna – a podpořující pobídka holení. Kobylka podsunula záď, nadzvihla předek a mohutně se přehoupla přes. Slyšela jsem, jak kopyta škrtly o proutky trčící z vršku překážky. Nechala jsem po doskoku klisnu vycválat, a opět jí stočila kolem skoku zase na nájezd, zatímco si odskočily Maki a Bloodye. Koukala jsem po holkách, abych jim tam nevjela, a zároveň abychom si s klisnou správně najely. Vranka si zachovala svižný cval dopředu, a já zsůtrávala ve stehenním sedu. Bulfin byl záludnej i v tom, že byl relativně široký už takhle, navíc ale kopíroval jen půlku pohybu skoku koně, takže bychom měli skočit dvakrát takovou vzdálenost, než jak široký je Bulfin. Srovnala jsem si vranku holeněmi na střed a kolmo na skok a promlouvala na ní. Šest skoků před skokem jsem už neřešila tempo, teď to bylo na ní. Poslední tři cvalové jsem si odpočítala, pak zamlaskala a před odskokem podpořila klisnu holení. Zapřela jsem se do koleních opěrek, zvedla zadek ze sedla a ruce vyjely po krku nahoru, aby vranka měla možnost krk vytáhnout a balancovat s ním. Pak jsem se začala postupně zaklánět, hlavně nežuchnout do sedla a necuknout v hubě, doskok, a velmi rychle jsem si zjistila, že cváláme pořádn a tu samou nohu, a tak jsem vranku stočila po příslušném oblouku. „Teď oba skoky za sebou“ řekl Tom. Maki s Bloodye už byly nachystané u nájezdu Bulfinu, takže vyjely jako první, zatímco já se svižným klusem vydávala vzhůru. Skoky za sebou zatáčely lehce doprava, takže když Bloodye najížděla poslední metry před skokem, vranku jsem nechala zaskočit do cvalu na pravou nohu, a už jsem sledovala Bulfin. Zamlaskala jsem, přistiskla holeně a přesunula se do stehenního sedu, vranka tak pořádně protáhla tempo. Koukala jsem na skok, holeněmi a váhou ve třmenech jsem si jí rovnala na skok kolmo a rovně – Bulfin neměl z obou stran nic, co by jí zabránilo vyhnout – a jak jsme se blížily ke skoku, viděla jsem , jak ho vranka registruje, špicluje na něj uši, a promluvila jsem na ní, zachovávajíce kontakt na otěži a pořád se dívala na skok. Brzy jsem ale pohled upřela kamsi za něj, a odpočítávala jsem poslední kroky !povol jí otěž“ ozval se Tom a já tedy zlehounka otevřela pěsti, aby si vranka mohla trochu víc vytáhnout otěž a tím natáhnout krk. Zamlaskala jsem, odpočítala cvalové skoky, stiskla holeně a už jsme se vyhoupávaly nahoru. Šla jsem s pohybem, urce posunout po krk, držet se koleny, holeně pěkně vzadu, a dívala se už na další skok. Více jsem zatížila pravý třmen a sitskla holeně, aby vranka nedoskočila náhodou na levou a já nemusela zbytečně přeskakovat. Kobylka prolétla Bulfinem, jen to přes proutky na vrchu škrtlo, doskočili jsme, a já rovnou dala pobídku, zamlaskala, a už jsem koukala na krmelec. Stejně jako prvně, bylo potřeba najet hlavně kolmo. A samozřejmě na skok, nevzít to přes plot vytočila jsem si s vrankou pořádný oblouk, aby nám to hezky vyšlo já měla čas si jí před obloukem srovnat. Ještě jsem připobídla a zamlaskala, tady nebylo až tolik potřeba jít nahoru, takže můžeme cválat víc dopředu. Holeněmi jsem vranku nakorigovala kolmo na skok, už z větší dálky, ale viděla jsem, že nám to tolik nevychází, když jsme se přiblížily. Více jsem se v sedle napřímila, tím přesunula těžiště dozadu a stiskla kolena, „Hoou“ houkla jsem na ní, ale zároveň přiložené otěže, aby nepřešla, to by byl malér Držela jsem jí zpátky, ale pořád ještě v dopředném tempu, měla jsem tedy čas si jí porovnat před skokem a zároveň jsme neztratily tempo. Poslední pobídka dopředu, vranka během dvou cvalových pěkně protáhla, a už jsem to nechala na ní. Poslední tři cvalové jsem si odpočítala, dala pobídku a šla s pohybem. Hezky posunout ruce nahoru, po krku koně, trup se naklání, ale koukám dopředu a ramena dozadu, takže si na krk koně nelehám, přitom stále přiložené holeně a samozřejmě stisklá kolena. Lehký záklon při dopadu, zůstávám ve stehenním sedu a nechávám vranku vycválat, postupně už ve volném tempu. Ještě jsme na dráze nějakou dobu vyklusávali, krokovali, a mě napadlo, jak se ta Asiina srst leskne, když je takhle zpocená. Okrokovávaly jsme docela dlouhou vodu, a schlazení ve vodě koně uvítali  Poté jsme se spolu s první skupinou vrátili na Florestu.

„Kde vězíš? Už začínáme!“ volala na mě BLoodye, když jsem pět minut po čtvrté přibíhala do jídelny. „Zase pozdě“ ozval se Connor, který seděl u diaprojektoru, suverénně se rozvaloval, noha přes nohu, ruce za hlavou. „Hele klídek, hrát si na chytrýho ti jde, ale Big Boss už je spíš směšnej“ vyplázla jsem na něj jazyk, načež se kony okamžitě uklidil do „normální“ pozice. Tom na mě houknul, že má ale pravdu, a mám příště přijít včas. Přikývla jsem, řekla že se omlouvám a zasedla ke stolu. Bloodye právě poprvé najížděla na krmelec. S hnědákem suverénně protáhla tempo a bez potíží skočili. Přesto Tom video zastavil a začal Blood komentovat, co a jak, co bylo dobře, co by měla udělat jinak a jaký by byl výsledek. Pak se jelo dál. Moje jízda, kde jsme s vrankou prvně najeli blbě. Tom na mě hodil vyčítavý pohled, jakože si to pořád pamatuje. Polkla jsem Bylo jasně vidět, jak vranka cválá ke skoku v krásném tempu, ale pod úhlem, a během těch pár cvalových skoků kdy bych jí vůbec neměla do tempa zasahovat, se jí snažím narovnat na skok kolmo. Díky tomu jsem navíc nešla úplně s pohybem koně a z mého sedu nad skokem se mi málem udělalo špatně. „Cos udělala za chybu?“ zeptal se Tom a já se zhluboka nadechla. „Rovnala jsem jí moc pozdě, najely jsme pod úhlem.“ „Dobře, ale co k tomu vedlo?“ zvedla jsem oči v otázce. Jak to sakra myslí? Zavrtěla jsem hlavou, že nevím. „Někdo kdo si toho všiml?“ rozhlédl se Tom po jídelně, a mě teprve teď Floresťanky opravdu připomínaly studentky. Vzorně v lavicích, a když se učitel ptá, všichni mlčí. Možná je i něco napadá ale bojí se, že by řekly špatnou odpověď. „Najížděla moc rychle“ pípl zezadu někdo, a Tom přikývl. To mi nešrotilo, přece v crossu ta rychlost je, navíc jsme potřebovaly protáhnout skoky, když šlo o šířkovou překážku, to jsem měla jet středním cvalem? Tom asi přesně věděl, co se mi honí hlavou, a tak video o kus přetočil, a skutečně, nájezd se zdál poněkud zbrklý a ano, v této rychlosti by šlo klisnu porovnat jen těžko, to je fakt. „Můžu?“ ozval se COnnor, a Tom přikývl. „Cross není jenom o rychlosti. Tedy samozřejmě, čas je důležitý a rychlost je právě jedna z věcí, co lidi na crossu tolik přitahuje. Přesto to není jen o tom rychle mezi překážkami, vybrat správné tempo pro překážku a místo pro odskok. Je důležité když je překážka o něco blíž, tempo trochu zvolnit, dát koni čas si překážku prohlédnout, a pokud najíždíme v rychlosti, je i tohle vhodná doba pro to si ho prvně porovnat, abychom najížděli správně. Zpomalit, dát čas sobě i koni, zklidnit se, pobídnout. Zkrácení a pak zase prodloužení navíc dostane koně víc na záď, takže bude skok pružnější a pokud i po této fázi budeme koně potřebovat srovnat, půjde to líp.“ Pokyvovala jsem hlavou. „Takže zpomalit, dát čas, zklidnit se a pobídnout“ opakovala jsem a Connor souhlasně přikyvoval. „Oukej.“ Vytáhla jsem papírek a začala si zapisovat, Connor bude nakonec ještě užitečnej Tom znovu pustil video a ozvalo se jeho „Oprav si to“. Mezitím se přes skok přehnala Maki, která s Lady naměla žádné větší potíže. Připadala jsem si v porovnání s ní a Bloodye jako blbec.. Na druhou stranu jsou mnohem zkušenější a hlavně parkuračky, skáčou skoro o metr víc než já Pak tu byl můj opravný skok. Byl mnohem plynulejší, a to i nájezd. Tom pozastavil video a otočil se na mě „A teď mi to porovnej s tím předtím, cos udělala jinak.“ „Nejprve jsem si zkontrolovala nájezd, pak teprve jsem jí pobídla“ prohlásila jsem a Tom přikývnul. „V podstatě to po tobě chceme. Můžeš si jí srovnat i blíž, tohle bylo skoro zbytečně daleko, ale nevadí, ohlídala sis to a vyšlo ti to.“ Přikývla jsem, a vzhlédla znovu na plátno. Holky si skočily krmelec znovu a Tom jim to také okomentoval. Šlo se na Buflin. Skočila Maki, a já se jen divila, jak krásně skládá Lady nožičky pod sebe Pak jsem šla já s Asií. Tom zastavil video, když už jsem odjížděla pryč. „Tenhle skok se mi moc líbil. Ani ne tolik tím provedením a podobně, ačkoliv významné chyby tam taky nebyly – ale přesně tady…“ přetočil video o chvilku dozadu k místě, kde jsme najížděly „..Je vidět, jak Asie váhá, je nesvá, což je u koní na crossu taky docela časté. A ačkoliv se blíží vysokou rychlostí k překážce, která jí zjevně není úplně známá tak teď.“ Zastavil video o pár vteřin později. „Už neváhá, uši našpicované před sebe, zabírá a nervozita je takřka pryč. Super, podpořit svého koně při trase je jeden z hlavních úkolů jezdce. Příště si jí ale před nájezdem víc seber, víc nahoru. A hlavně mi po doskoku, když byla nervózní, chyběla pochvala.“ Mrknul na mě, a mě zamrazilo, a sakra. Že bych zapomněla vranku odměnit?
Druhý skok přes Buflin už nebylo tolik co komentovat ani u jedné z nás, ale znáte Toma, ten si vždycky něco najde A pak Buflin a krmelec dohromady. Tady byl záběr z větší dálky, takže bylo ale lépe vidět jak celková dvojice kůň a jezdec působí. Ačkoliv Buflin byl zabranej tak, že za něj nebylo vidět, přesto bylo zřetelné, jak jsem vrance před ním nejprve nepovolila otěž. „Na to bacha. Prvně se bála, po druhý už byla docela v pohodě a teď už si to chtěla pořešit i sama – a tys jí v tom bránila.“ Kývnul na mě Tom a já pokývla, že rozumím. Nájezd na krmelec „Teď sledujte“ houknul Tom, bylo jasně vidět jak ve svižné rychlosti vranku pobízím, o chvilku později jí ale beru zpátky, rovnám a pak jí nechávám jít zase dopředu. Krmelec jsme překonal čistě. „Tohle byl dobrej nájezd, tohle po tobě chci. Samozřejmě, zadržet i proto, aby měl kůň čas všechno zaregistrovat, ale výsledek byl dobrej“ pokývnul Tom, a mě neuniklo, že zatímco mě opravuje techniku, k holkám mluví i o jejich sedu. Asi to bude tím, že mám v technice ještě dost a dost chyb a nad skokem „sedím“ obstojně.. uvidíme  Ještě chvilku jsme diskutovali, probírali dnešek, sbírali zkušenosti a nakonec se z toho stal normální pokec o novejch zážitcích..