slinky: Když jsem Veny nasedlala vyšla jsem ze stáje před hlavní budovu, kde už se všichni scházeli. Policejní koně již byli připravení, Niora s Tomem a Lisou se ještě bavili s policií a dostaly vysílačky. Všichni, kteří čekali na výjezd si mezi sebou povídali a ze stáje vylezlo už jen několik málo holek, pak Niora všechny utišila, aby si přestali povídat a dala poky, aby jsme se vyhouply do sedel. Dotáhla jsem si Veny a vytáhla si třmeny. Vylezla jsem na oře a nasadila si rukavice. Ze shora jsem ještě sledovala jak si většina pomáhá nahoru do sedel (ti, co nevylezou sami) a měla jsem výčitky, že jsem ji taky mohla pomoct, kor když já vylezu na Veny ze země sama. Ale na další takové přemýšlení nebylo moc času, zanedlouho všichni byli v sedlech a vyjíždělo se z areálu. Veny nejprve koukala kolem sebe a zvláště na neznámé policejní koně, musela jsem ji brzdit, protože jednomu před námi stále čichala ke kořenu ocasu. Jen co jsme vyjely z areálu, tak se ale uklidnila a já už ji tolik nemusela hlídat. Bezhlavě jsme jela za ostatními před námi a za námi, také několik koní ještě jelo. Zanedlouho jsme dojeli opuštěnému auto a ve ně se začalo probouzet napětí. Na místě se hlavní organizátoři rozdělili do tří skupin a my podle libosti jsme se mohli přidat k jáké-koli skupině hledačů. Vybrala jsem si skupinu pod vedením nadporučíka Iana a policistky v zácviku Gabriely (2.). Zařadila jsem se kousek za nebo spíše vedle Lisy se Seranem. Veny trošku pokukovala po psech, kteří šli s námi. Měla jsem strach, že se psi bude mít Veny trošku problém, ale nakonec se ukázalo, že jsem se bála zbytečně - ano koukala po nich, ale že by měla v úmyslu se jich leknout, tone . Za námi se z dohledu ztratily zbylé dvě skupiny a my dostaly pokyn k volnějšímu klusu. To jsem si Veny vzala otěž a pořádně dávala pozor před sebe na cestu - Veny měla nohy vybavené vším možným, ale přece jen... (šlachovky, botičky, kroužky proti zašlápnutí) Jela jsem mezi Lisou a Nadvandy a při tom jsme se snažili všichni být co nejdále od sebe. Začínalo poprchávat a psi se čím dál častěji vraceli zpět k psovodům si přičichnout k jedné z Leniných věcí. Policisté, kteří jely po stranách naší řady sjely na chvíli z cesty, ale pak se zase vrátili. Mezi nimi byl i nadporučík Ian, který po návratu na stezku zavelel ke sjezdu ze stezky do lesa. Všichni přešly do kroku a zatočily jsme k mírnému svahu na kraji stezky. Krokem jsme sjely svah a pod ním se zase rozprostřely na co nejširší plochu. Jeden ze psů začal štěkat a pobízet svého psovoda stále kupředu směrem, kterým jsme kráčeli. Najednou se před námi objevil potok. Od Lisi se nám dostalo rady k vyběhnutí druhého břehu za ním. Psovodi se psy již byli nahoře a koně po jednom či dvou vycválávali po stezce na kopec. Já s Veny jsme nahoře na kopci stály mezi prvními a viděla jsem jak jeden z psovodů je již napřed a stále žene se psem kupředu, zatímco my tu čekáme na ostatní koně. Když se na kopci na hranici lesa a luk objevil i nadporučík Ian dal pokyn psovodům ať následují svého kolegu. My jsme počkaly na ostatní koně a pak se znovu rozprostřeli co nejvíce to šlo a vyrazily kupředu. Jely jsme asi půl hodiny stále kupředu a všichni už začínali být smutní a ztrácející naději (co se Floresťanů týče). Najednou se však ozvala Gabriela, která nám dala pokyn k zastavení. Ian se rozhlédl kolem sebe - jen tak, jako to děláme všichni - ale on spatřil nějak pohybující se objekt, kterého by si většina z nás ani nevšimla. Vytáhl dalekohled a podíval se, chvíli hleděl a u toho vytahoval vysílačku, stále hledíc do dalekohledu. Začal promlouvat do vysílačky. Psi byli nějakou tu vzdálenost před námi, ale stále tak, aby nám až moc neutekli. My jsme stáli a čekali na další pokyny. Muž nás spatřil díky štěkajícím psům, kteří už však byly z vodítek a běželi za maskáčovým objektem. Nadporučík Ian dal pokyn a vyrazil zběsilým cvalem napříč poli po boku své spolupracovnice Gabriely. Nathan na nic nečekal a dal se za nimi. Lisa nás pohledem zkontrolovala a my všechny jsme se vydaly za ní. Enigma se Seranem již dotahují policejní koně, kteří jsou na takové zásahy zvyklí, ale naši koně ne a proto mají nyní sílu v záplavu adrenalinu tak velikou, že se s policejními koňmi můžou měřit. Venuše měla sto chutí je dohnat, ale poslušně - ovšem nedočkavě - čekala na můj povel, který jsem jí za okamžik uvědomění nabídla pobídkou mých nohou. Ve Veny se probudila taková síla, kterou jsem u ní nikdy neviděla, ani jsem netušila, že by takový tah mohla mít . Veny brzy dohnala skupinu dospělých. Nathan s Enigmou byli vpředu, ale pak si uvědomili, že to asi není nejlepší nápad, tak uvolnili cestu nadporučíkovi Ianovi s Gabrielou, kteří již věděli co teď. Myslím, že Valhalla Nadvandy také překvapila - soudě podle jejího výrazu, když jsme před lesem brzdili. Lisa na nás opět koukla, aby se ujistila, že se nám nic nestalo. Maskáčový objekt již ve snaze nás setřást mířil do hustého porostu. Cval byl již pomalejší než na poli, ale stále to byl pořádný cval. Lisa jednoduchým "Za sebe!" dala vědět, že pokračujeme hustým porostem. Již jsem neviděla, jestli někdo točil kolečko dole pod kopcem nebo ne, ale já rozhodně pokračovala s energií nabytou Veny, která se klepala v záplavu adrenalinu na další fyzickou akci. Když dva policejní psi povalili muže na zem a jen tak tak se vyhnuli noži, který stihl na poslední chvíli vytáhnout. Nadporučík Ian už slezla z koně a svazoval povaleného muže. Nadporučíkům vraník stál a čekal aniž by ho někdo držel. My už jsme také stáli a čekali. Veny rychle dýchala, ale byla na ní vidět ta rozjařenost a nabytost . Ian informoval zbylé dvě skupiny vysílačkou. Poplácala jsem Veny po krku a vydaly jsme se zpět k autu únosce za vedení Lisy. Nadporučík vedl únosce střeženého psi. Zanedlouho se ozvalo ve vysílačce, že byla nalezena i samotná Lena. Všichni se úlevně smáli a vydýchávali zbytky adrenalinu. Po shledání se dalšími dvěma skupinami jsme se vydali všichni zpět na Florestu, kde policie nakládala své koně a psi do aut, Pachatele hlídal nadporučík Ian v autě a my jsme obstarávali naše koníky záchranáře