mellysa+callatos: Dnes jsme šly hledat Lenu. Byla jsem ve třetí skupině, kde se projížděli hlavně louky a pole. Začíná se vjezdem na nedaleké pole. Tam to bylo hodně mokré a trochu i zablácené, ale musely jsme hledat všude. Společně s Callem jsem jela vedle Niory a Helen. Nia si povídala se strážnicí Dorris. Já jsem si povídala s Helen. Helen jela na Shakespearovi, který býval ve výběhu častým společníkem Callatose. „Helen, myslíš, že najdeme Lenu?“ Zeptala jsem se, když jsem si vzpomněla, že hledáme Lenu. „Spíš ji najde jiná skupina. My hledáme hlavně v loukách a polích a to pochybuju, že jestli ji někdo unesl, tak se bude skrývat tady.“ Odpověděla mi Helen. Myslela jsem, že má Helen pravdu, to jsme však byly na začátku naší cesty. „Tak holky, budeme přecházet do klusu.“ Zvolaly Doriss a Nia. Všechny jsme začali pobízet své koně do klusu. Callatos mi chtěl přejít do cvalu. Já jsem ho však nepustila. Všichni jsme vysedaly a rozhlížely jsme se po okolí. Najednou před mezi mnou a Niou proběhl jeden ze strážních psů. Naštěstí byl opatrný a dával si pozor, aby neskočil pod nohy nějakému koni. Z louky, jsme se dostaly na jedno pole. Bylo to tam zablácené a mokré, ale klusat se tam dalo. Začaly jsme se stáčet víc do prava a tak jsem, začala Callatose směrovat také. Pořád jsme klusaly. Mě to ani moc nevadilo, s tátou jsme takhle jezdívali, když jsme ještě neměla Valču. Najednou jsem slyšela nějakého nováčka, že už nemůže a několik holek se k ní přidalo. „Támhle na té louce, přejdeme do kroku.“ Zavelely Nia s Doriss. Najednou jsem si všimla, že vedle Doriss a jejího hnědáka, kluše i vysloužilý policejní pes Ramon. Byl to moc hezký pes. Najednou jsme vstoupily na další louku a všichni začali zpomalovat. Najednou jsme uslyšely výkřik a volání o to aby nějaký koník zastavil. „Prrrr Tarote! Stůj!“ Všichni jsme se polekaně podívaly na druhý konec řady. Anče, se snažila zabrzdit Tarota, který jí začal cválat. Okamžitě se k Tarotovy vydala jedna starší studentka, chytla ho za otěže, které vlály za ním. Pak s ním pomalu přešla do klusu, pak do kroku a nakonec úplně zastavili. Anče byla zpocená a udýchaná. Nia se k ní vydala. My ostatní jen vylekaně přihlížely. „Anče jsi v pořádku? Nechceš se vrátit na Florestu?“ Nia se dívala, jak Anče popadá dech. „Asi raději ano. Tak ahoj holky.“ Anče otočila Tarota a pak se krokem, vydala zpět. „Tak a my ostatní musíme pokračovat… Jedeme.“ Zvolala Doriss. Všichni jsme naše koně otočily a krokem, jsme se vydaly cestou, kterou měla Doriss na mapě. Po tom co jsme vyjely z louky na pole, jsme znovu začaly klusat. „Anče je má sestřenka. Teda nevlastní. Ona no, jezdit umí, ale na menších ponících. Na velkém koni, sedí po druhé v životě.“ Řekla jsem Helen. „No každopádně to vypadalo, jakoby seděla v sedle úplně poprvé.“ Zasmála se Helen. Rozhlížela jsem se po okolí. Asi po dvou, nebo třech hodinách jsme se začaly blížit k lesu.Už to začínalo vypadat, že se vrátíme s nepořízenou, ale najednou, Ramon začal štěkat a upřel pohled na jediné místo. Doriss se podívala dalekohledem a najednou nějaká dívka zvolala: „Není to Lena?“ „Ano je to Lena!“ Odpověděla další. Ramon se okamžitě rozběhl za malou Lenou. Ostatní se vydaly nejprve cvalem a pak i tryskem za ním. Já jsem pobídla Calla do cvalu a po chvíli cválání, jsem přešla do trysku. Callatosovi se trysk hodně líbil. Když už jsem byla skoro u lesa, začala jsem zpomalovat, nejprve do cvalu, pak do klusu a nakonec do kroku. Zastavila jsem před roštím na kraji lesa. Malá Lena, byla celá promočená a byla jí zima. Nebylo divu, vždyť byla jen v pyžamu. Všechny holky začaly sundávat bundy a dávat je k dispozici Doriss, která potřebovala malou Lenu co nejvíce zahřát. Krokem se vydala na blízkou louku, kde čekala na záchraný vrtulník. To už se, ale skupina z Floresty vydávala zpět na Florestu. Všem byla zima, ale také všechny zalévalo teplo, z toho že našly malou Lenu v čas.