bloodye+dekameron: DEN PŘEDEM

Vtrhla jsem do sedlovny, otevřela svojí megaskříň a začala se v ní přehrabovat. Z jejích útrob jsem vytáhla všechny možné přípravky na čištění vybavení, připravila si několik hadříku a hubek, vytáhla potřebné cajky a pustila se do jejich důkladného čištění. Sedlo jsem si položila na kozu k tomu určenou a pustila se do toho. Třmeny jsem pořádně omyla vlhkým hadrem, nastříkala je přípravkem proti korozi a pustila se do samotného sedla. Jeho koženou část jsem natřela kombinací tuku s balzámem, poté přejela leštící hubkou a vzala si do parády uzdečku. Udidlo jsem pořádě umyla, na samotnou uzdečku použila mýdlo na kůži a stejně jako sedlo naleštila hubkou. Věci jsem uklidila do skříňky, zkompletovala ještě kamašky, botky, podsedlovku s gelovku a protože všechno bylo nové nebyla potřeba čistit. Pustila sjemse do svého vybavení - tedy do jediné věci co potřebovala dát do pucu - do vysokých bot. Použila jsem na ně stejné přípravky jako na sedlo, vypadali jako nové a to už jsem v nich měla něco naježděno. Spokojeně jsem shlédla práci, zamkla skříňku a vydala se na čaj.

DEN HONU:

Jakmile jsem rozlepila víčka podívala jsem se po budíku, nechápavě jsem se zamračila při pohledu na ručičky hodin a zkontrolovala čas ještě na digitálkách. 4:15. Padla jsem hlavou znovu na polštář a pokusila se usnout, ale pokus jsme nakonec vyhodnotila jak neúspěšný. Vypnula jsem budík a sáhla po notebooku vedle postele. To, že jsem se probudila takhle bro mi umožnilo zkouknout dva díly mého oblíbeného seriálu a mít ještě spoustu času pro sebe, a tak jsem počítač odložila a vydala se do koupelny. Napustila jsem si vanu, umyla si vlasy, které jsem následně vyfoukala a zapletla do copu na bok. Umyla jsem si obličej, zuby, pyžamo vyměnila za tepláky s trikem a zakempila na gauči ze kterého jsem sledovala televizi. Takhle ráno tam bylo sotva něco, znuděně jsem přepínala programy a nakonec zůstala zírat na černou obrazovku. Ono nic nedělání bylo víc únavné než cokoliv jiného takže mi pomaličku začala klesat hlava na stranu a víčka zavírat když jsem uslyšela dupot a smích v chodbě, to se někdo hnal do stájí. Shodila jsem nohy dolů, několikrát zamrkala, došla si pro teplou mikinu do skříně, nazula se do tenisek, přehodila přes sebe ještě bundu a vyšla vstříc mrazivému ránu.
Ve stáji jsem nebyla jediná, několik děvčat už pobíhalo uličkou, sundala jsem budnu kteoru jsem nechala u Dekova boxu. Hnědáček vypadal, že se taky před chvílí probudil. "To koukáš, že sem tu tak brzo, co?" podrbala jsem ho na hlavě a vydala se mu pro snídani. V krmivárně jsem s modrým kbelíkem začala obcházet jednotlivé boxy a po odměrce mu tam nasypala granulí, ječmene, přidala MSM a bylinky, zalila vodou, promíchala vařechou a vydala se za Dekem. Valášek byl rázem probraný když mu pod nosem zavoněla snídaně, takže následovala první výchovná lekce. "Ustup!" zahlaholila jsem a jednou rukou mu nazančila pohyb k plecím. Udělal pár kroků jak sjem po něm chtěla a já mu za odměnu vyklopila snídani do žlabu. Nechala jsem valáška se snídaní, došla vymýt kbelík, řihodila mu trochu sena do jeslí, pomohla roznosit snídaně a když bylo všechno tak jak být má vydala jsem se na snídani. Vyfuněla jsem po schodech nahoru a vešla do jídelny, kde za ultem už čekala Sue s jejím obvyklým širokým úsměvem. "Tak co to bude?" usmívala se na mě. Hned jsem si začala nandavat, tři toasty, hrnek kafe a jablko. "No to ráda vidím, že se někdo konečně pořádně nají" culila se tetička, prohodila jsme s ní ještě pár slov a pak se odebrala ke stolu, kde mě zachvilku našla Noemi. Se zrzkou jsme chvilku probíraly huberta a zaníceně diskutovaly jak bude asi vypadat dnešní trasa když ke kraji stolu usedla pan Livrey. "Good morning girls" usmál se a já šla málem pod stůl, mít tenhle britský přízvuk nikdy bych nezavřela pusu, nikdy! Trošku jsem se styděla když jsem mu zopakovala pozdrav svojí angličtinou, s nastraženýma ušima jsem poslouchala každé jeho slovo a v hlavě si ho překládala abych mohla přípradně odpovídat. Nakonec se nás gentleman omluvil s tím, že zajde ještě zkontrolovat Chillliho, Kitty s Maki se taky zvedly a tak jsme zase u stolu zůstaly jen my s Noe. "Doufám, že letos holky dohoníš" šťouchla do mě kamarádka, sarkasticky jsem se zasmála a začala jí vysvětlovat jak vidím naše šance. "Bude to ten nejlepší hon!" pronesla zrzka nakonec a já jí musela dát za pravdu, ještě chvilku jsme seděly než jsme odnesly nádobí na odkládací pultík a vydaly se do stájí, kde jsme se u schodů rozloučily s tím, že se zase brzo uvidíme. Dekameronek měl dávno žlab prázdný, uždiboval seno a střídavě koukal kde se co šustne, věděl, že dnešek je něčím vyjímečný. otevřela jsem si box a vešla dovnitř, pod nohama mi zašustila sláma, hnědák se přesvědčil jesli mu něco nenesu a když zjistil, že kapsy mám prázdné a v rukách nemám vážně nic jinéh než kartáče znovu se zaměřil na seno. Pustila jsem se do hřebelcování, dneska jsem ho chtěla pořádně naleštit. Rozmasírovala jsem ho masážním hřbílkem, normálním jsemmu pořádně prokroužila po srsti a měkkým kartáčem všechno urovnala. Nacvičenými pohyby jsem mu dlouze přejížděla přes hustý zimní kožíšek, podrbala jsem ho na kohoutku, uklidila kartáče zpátky do tašky na boxe a vylovila z ní houbu, kteoru jsem došla namočit a za její pomoci mu umyla očka a nozdry, pak jsem přes něj několikrát měkkoučkou růžovou hubkou, která měla za úkol ho pořádně naleštit. Nakonec jsem mu sundala z nožek zateplováky, vybrala z kopýtek, háček uklidila a došla si pro ohlávku s vodítkem. Hnědáčka jsme si zavedla do uvaziště, kde jsem si ho připla na azáky, přisunula stoličku a pustila se do hřívy. Hřebenem jsem jí pořádně rozčesala a pustila se do zaplétání. Vzhledem k tomu, že hříva už byla vcelku dlouhá rozhodla jsme se pro španělský cop splétaný na stranu krku, začala jsem klasickým copem k němuž jsme zvrchu přibírala prameny a zapojovala je k copu. S mými kadeřnickými schopnostmi to byla celkem fuška, ale povedlo se ikdyž konečný culíček měl sotva dva centimetri cop jako takový vypadal dost dobře. Ocas jsem nechala volně rozpuštěný jen jsem mu ho pořádně rozčesala, nastříkala leskem a zarovnala konec. odvedla jsem valáška zpátky do jeho boxu, došla po nás uklidit v uvazišti a zatímco on už se zas pustil do sena já se vydala do sedlovny připravit cajky. V sedlovně bylo pořádně narváno, probojovala jsem se ke svojí skříňce, odemkla obě strany, mobilní stojan vytáhla zpoza skříňky do popředí a začala chystat. Drezurní sedlo sundala ze stojanu a vyměnila ho za edurnční na které jsem posadila červenou dečku s gelovkou, uzdečku pověsila na háček, přidala k ní čabraku, do košíku dala červené chrániče s botkami, hodila si na sedlo ještě bederku, klobouk, bičík a rozjela se zase k boxu, kde jsem vozík nechala a zahučela do šatny. Vytáhla jsem ramínko na kterém viselo červené sako a byly přes něj ještě přehozené hnědé rajtky, ramínko jsem si pověsila na dveře skříňky a pustila se do oblékání. Tepláky jsem složila na dno skříně, navlékla se do jezdeckých kalhot, natáhla si růžovo-černé podkolenky, obepnula boky páskem, shodila tričko s mikinuou, navlékla si jako první termotriko na které jsem natáhla košili se stojáčkem a pustila se do nazouvání bot. Zapnula jsem si horní přezku na vysoké kožené botě zrovna ve chvíli když vlítla do šatny Noemi jak uragán. "Všude jsem tě hledala!" usmívala se jak sluníčko, nechápavě jsem se po ní podívala. "No přijelo už spousta lidí, chci to omrknout" jiskřilo jí v očích, kývla jsem na ní, nahodila sako a rozešla se za kamarádkou. Venku už bylo opravdu rušno, otevřenou branou přijížděli přepraváky a sem tam s ekolem nás mihla i nějaká známá tvář. "To bude velkorozpočťák" otáčela jsem se kolem vlastní osy dokola. Noe přikývla. Chvíli jsme tam vedle sebe postávaly a skedovaly okolní dění když do dvora vjeli dva vozy na jejichž boku byl westernový klobouk, chvilku mi trvalo než mi to secvaklo, hold to dřívější vstávání mi nedělá dobře. "Pojď" špitla jsem, chytla zrzky zápěstí a táhla ji chuděrku nechápavou za auty, po cestě jsme jí vysvětlovala, že přijel Jake. "Noo.. já.. já asi zůstanu tady" klopýtala za mnou. "Nesmysl!" zamítla jsem, ale ve chvíli, kdy se otevřely dveře auta a vylezl Jacob povolila jsem sevření a vydala se vstříc jeho otevřené náruči.Na tváři měl oslňující úsměv, ten pravý americký. Rozběhla jsem se k němu a zachvíli už ho objímala. "Dusíš mě" smál se, odtáhla jsem se a prohlédla si ho od hlavy až k patě. "Steroidy nejsou zdravý, víš to?" koukla jsem se skepticky, odpovědí mi byl smích a další objetí. Chvíli jsme stáli naproti sobě a jenom se culili než jsem se otočila. "Noe!" zamávala sjem na kamarádku stojící opodál. Lehce zrudla a vydala se naším směrem, věděla, že už neunikne."Jaku - Noemi" "Noemi - Jake" s úsměvem jsem je představila, zrzka na kavboje tiše špitla pozdrav a pak s tm, že musí jít ještě zkontrolovat Naba odkráčela do stájí. "Rád tě vidím slečno, ale musim ti ho vzít" přišel k nám Sam. "Ahoj!" zamávala jsem mu s úsmvěvem, trochu jsem vypustila přítomnost ostatních takže potom co "pankáč" vzal Jacoba pro seno musela jsem s epozdravit ještě s ostatními známými což znamenalo Fred a Patrik, na nové tváře jsem jen lehce kývla hlavou a pak si to hnala za kamarádkou...Jak jsem předpokládala, opírala se o dvířka boxu a pozorovala valacha žvýkajícího seno. "Jo, jasně, důležitá práce" pronesla jsem hlasem se známkou ironie, trochu nadskočila a podívala se po mě s omluvným pohledem. "Bloo, kamaráde, ty mě musíš naučit mluvit s klukama!" pronesla smrtelně vážným tónem. "C-coo?!" vyvalila jsem oči, zrzka přikývla a začala mi vysvětlovat jak se stydí. "Fajn" mrkla jsem na hodiny, měly jsme ještě chvíli času než bude potřeba sedlat a tak jsme začaly lekci. "Takže, to bude lehký, představ si, že jsem strašně hezkej, svalnatej kluk a teď na mě mluv.'Ahoj'" onen pozdrav jsem pronesla hlubokým hlasem. Zrzka se začala svíjet smíchy "No tak to asi fungovat nebude" rezignovala jsem když přestala vydávat zvuky a rudá v obličeji se chytala za břicho. Potom co jsme s eobě uklidnily pohltila kamarádku opět nerovozita. "A o čem si s ním mám asi tak povídat? Nebo mám pohodit vlasy, jak to dělají ve filmech?“ Skepticky jsem nad ní zakroutila hlavou a zahájila svojí řeč o tom, že má být sama sebou a taková jakou jí znám, chápala jsem jak se cítí. "Dobře, ale máš mě na svědomí!" prohlásila na konec. "To už docela dlouho.." uchechtla jsem se, rozloučila se s kamarádkou a vydala se za Dekoušem. "Tak jdem na to kamaráde" prohlásila jsem jakmile jsem došla k boxu, hnědák zvedl hlavu a podíval se na mě rozjařenm pohledem, to jsme na něj dneska zvědavá. Odjistila jsem zástrčku boxu, sako pro jistotu sundala a vzala si do ruky uzdečku. Zahrála jsem prsty hnědákovi na krk, natočil hlavu ke mě a já mu přes ní přehodila otěže s martingalem a poprsákem. Udidlo jsem prožmoulala mezi prsty abych ho trošku zahřála a potom jsme ho hnědáčkovi nabídla. Přijmul ho v pohodě, přetála jsme mu nátylník přes uši, upravila čelenku, kštici, zapla nánosník, podhrdelník a přišlo na řadu sedlání. Na hřbet jsem mu položila podsedlovku s gelovku, sedlo, navlékla na podbřišník očko martingalu, lehce ho zapla, připla poprsák a vyvedla valáška do uličky kde jsem mu na nožky nandala botky a chrániče. V té červené mu to vážně seklo. Natáhla jsem si rukavice, posadila si na hlavu klobouk, navlékla se do saka, zapla knoflíčky, vzala bičík, bederku, chytla valáška za otěže a vydali jsme se na dvůr. Venku bylo strašně narváno, spoustu lidí a koní, jedním slovem absolutní zmatek. Právě vedle mě zastavila Kityy, otočila jsem se na kamarádku. "Nevidělas Petru? Potřebuju jí zanést bederku" zeptala jsem se dívky, která ihned kývla a ukázala na veterinářku stojící u myslivců. Kitt mi podržela hnědáčka a já došla Petře odnést deku, kterou složila do kufru jejího auta a rychle se vrátila k Dekovi. Sledovala jsem celý ten mumraj opřená o hnědáčka, který se zatím tvářil klidně, stáli jsme opodál takže kromě Asie a Naberuska, který před chvilkou přišel se svojí jezdkyní, ve své blízkosti nikoho neml. "Do sedel!" ozval se zvuk ředitelky, obdivovala jsem jak dokáže všechny překřičet.. Nadzvedla jsem bočinici sedla, dotáhla podbřišník o několik dírek, protáhla přední nožky abych měla jistotu, že není nikde skřípnutý, stáhla třmeny a vyhoupla se do sedla. Musela jsem Deka pochválit, neuděl ani krok dopředu což byl úspěch. Nakopla jsem si druhý třmen, srovnala se v sedle, v ruce srovnala otěže a lehkým stiskem vyslala Deka dopředu, aby jsme se zařadili do řady. Navedla jsme hnědáčka vedle Jakova valacha, Smokeyho. Dek se zas lehce zaksichtil když k němu hnědák se širokou lysinkou přičuchnul. "Ahoj" špitla jsem směrem ke kavboji. "Páni" pronesl se širokým úsměvem. "Huh" ozvala se z druhé strany zrzka, která zastavila svého valáška vedle nás, nedalo se nevšimnout jak pokukuje po několika westerňácích a těžko říct jestli se její tváře červenaly jen mrezem. Významě jsem na ní mrkla a pak stočila svůj pohled k myslivcům, kteří rozezněly dechové nástroje. Zhluboka jsem se nadechla, už je to tady, další Hubert, strašně rychle to uteklo a taky se za tu dobu změnilo spoustu věcí, především tu už nejsou Adam s Damonem, Haper a Karin.. Chybí mi, všichni do jednoho, ale život jde dál a stejně tak i my musíme bojovat dál a pak taky to, že je nevídám každý en neznamená, že zapomenu, že už je nikdy neuvidím a nepopovídám si vždyť kolikrát jsem si s nimi od té doby napsala, kutky úst se mi vyhouply výš... Z nostalgie mě vytrhlo až když promluvila Anette, která přišla se stužkou. Naklonila jsem se k ní a ona mi připla účastnickou. "Dík" špitla jsem a znovu se v sedle narovnala, to už začala mluvit Niora. Předtavila nám sebe jakožto Mastera honu, Nadvandy jako lišku a pana Williama jako Vrchního lovčího, pak znovu zazněla famfára a ředitelka začala proslov. "Já – Hubert – všech jezdců pán sem k vám jsem byl zavolán“ projelo mnou vzrušení, nedočkavost se stupňovala „Vzrušení udatné sportovce za chvíli promění na lovce. Lišku, jen těště se, budete honit po lese, mastera v čele – tak zlomte vaz, nesmí předběhnou nikdo z vás. Kdo dolů z koně chtěl by jít, musí se mastera dovolit. Kdo z koně spadne, jémine, u soudu trest ho nemine! Ať se z vás nestane divá zvěř, co neví, že všechno má svou mez. Ať se z vás nestanou ti blázni prokletí, co nemají ohledy k zvířeti. Za neposlušnost, jezdci zdejší, tu bývá vždy trest nejpřísnější! Žádné přestupky se nedají vracet, nakonec u soudu je budete splácet. Teď však konec povídání, liško, vyraz – a vy za ní!!!" Jakmile Niora skončila rozlehl se zvuk lesního rohu a celá veliká grupa se dala do pohybu. Zařadila jsem se za Maki jako předposlední ze zkušenější grupy, za mnou pak jela Noemi, které Lisa dovolila jet kousek před ní, však do terénu už zvládá sama. Hnědák vzrušeně zafrkal, nesl se jako páv, úmyslně jsem ho zařadila mezi koně které znal, přece jen je to takový medvěd samotář. Otěže jsem měla na pohodu, lehce povolené aby mohl mít ještě krk natažený, ale abych ho zároveň měla pod kontrolou. Kopyta koní tlumená ve většině případů botkami klapala po dlažbě v pěkném rytmu, vítr si pohrával se spadanými listy stromů, které ještě v areále spadaly po posledním úklidu. Z dlažby jsme se napojili na pískovou cestu, kdy se koně před námi dali do klusu a tak jsem i já lehce stiskla holeně, nadlehčila sed a nechala valáška vyklusat dopředu. Rytmicky jsem se zvedala ze sedla, hnědák šel trochu po předku, ale zatím jsem ho nechala a spíš dávala pozor ať zbytečně nežene dopředu. Nadvandy nasadila tempo svižnější, ale Dekovi to vůbec nevadilo a my si koníky alespoň proberem ikdyž hnědák to zrovna dvakrát nepotřeboval. Po přibližně sto metrech jsem vždy vyměnila nohu na kterou jsem vysedla, pomalu zkracovala otěže a aktivní holení ho zvedala, Dek spokojeně šlapkal vpřed, ušiska vepředu a bylo vidět, že si to užívá, uvolňovací prací jsem se postarala aby se nenudil. Jakmile se cestička začala zvedat do kopce už jsem do sedla nedosedala, těžiště posunula dopředu a odlehčila mu tím záda, zabral víc zadky, krk si trochu nátáhnul a šel, automaticky a bez pobídky jak to mělo být. "Hodný kluk" pochválila jsem ho a jakmile se cesta zase narovnala vrátila jsem se do sedla a stejně jako ostatní ho zádrží přiměla přejít do kroku. Využila jsem chvíli kroku proto abych trošku rozhýbala valacha a hned jsem si ho začala přistavovat střídavě k jedné a druhé ruce. Levou otěž jsem mu nabídla, lehce na ní zahrála zatímco pravou jsem vydržela a nechala ho odžvýknout, chvíli a pak to samé na druhou ruku. "Výborně" pronesla jsem tiše do podzimního dne když klesnul nosem. Koukla jsem dopředu, liška nás vedla z hlavní cesty vysekaným otvorem mezi keři dolů. Lehce jsem Deka přibrzdila, nechtěla jsem aby lezl Lady hned za zadek dkyž půjde z kopce, nedej bože mu to klouzne a poletíme všichni. Jakmile byly holky dole navedla jsem i Deka, lehounce se zklonila, nebyl moc prudký, ruku lehce pozdvedla a nechala ho udělat pár kroků dolů, kde jsem se zase narovnala a srovnala. Když jsme byli dole všichni dala se grupa zase do klusu. Volné prostranství pro mě znamenalo, že jsem svého turbo.koně musel brzdit, vysedávala jsem trochu pomaleji, lehce vzala za otěž a používala slovíčko "hou" na které reagoval čím dál líp. Uklidnil se, ale jen do chvíle než se koně dali do cvalu, jen jsem dosedla a přesunula nohy do cvalové naskočil. Zůstala jsem sedět, ztuhla v zádech, obejmula ho holeněmi a přitáhla otěž čímž jsem mu trochu zkrátila krok a dostala ho pod lepší kontorlu, taky neběžel tak rozcapený a byl nucený jít víc nahoru a pod sebe. Energie z něj přímo sálala tak snad mu to vydrží i na Halali. Viděla jsem jak se zpomaluje do kroku a tak jsem i já zasedla do sedla, stiskla holeně a přitáhla otěž. Nechala jsem chviličku Deka klusat a pak zádrž použila znovu, aby přešel do kroku. Pohladila jsem ho po krku a otočila se dozadu na Noemi. "Jak to jde?" usmála jsem se na zrzku, která mi úsměv oplatila a přidala zdvižený palec. "jen je strašně živej" dodala ještě, přitakala sjem, že i já mám pocit, že mám pod sebou králika Duracell. Dek se lehce zarazil když jsme vešli do blátivého úseku, stiskla jsem holeně a mlaskla na něj, opatrně udělal krok dopředu, fajnovka. Věděla jsem jak nerad chodí v blátě a tohle opravdu labužnicky čvachtalo. Když jsme se dostali zase na normální cestu zkontrolovala jsem škody, většina z chráničů už moc červená nebyla a břicho bude mít taky pěkně zacákané. Zase jsme přešli do cvalu, tentokráte se cválalo do kopce, zvedla jsem zadek a ruku opřela do krku, dusot kopyt koní se rozléhal krajinou, kolem uší mi fičel vítr a na tváři mi zářil úsměv. "Příjdou první skoky" uslyšela jsem od Kitty, která cválala před Makčou, poštou jsme to posaly dozadu, aby o tom všichni věděli a já si všimla, že liščí ocas zmizel za zatáčkou. Hned jak jsme onou zatáčkou projeli i my uviděla jsem první skoky, kmen a kolmák z větviček. Skoky se táhly lehce do obratu na pravou což pro mě s hnědáčkem znamenalo, že cváláme na špatnou. Sedla jsem do sedla, počkala na správnou chvíli, vyrovnala nohy na podbřišníku a vyměnila je společně s vahou a ještě mu nabídla pravou otěž, přeskočil. Pochválila jsem ho hlasem a už ho lehkým obratem vedla na skok. Zvednul si hlavu, aby se na skok podíval, zafrkal, já měla holeně přiložené na podbřišníku, natlačila jsem si ho kolmo na střed širokého kmene, seděla pevně v sedle, ruku jsem lehce snížila, nabídla mu otěž, strčila h trošku dopředu, aby prodloužil rámec a v duchu si počítala. Pobídkou jsme ho podpořila v odskoku a šla tělem dopředu za pohybem. Dek vyskočil dost vysoko, z kmenu měl respekt čemuž jsem se ani nedivila a byla na to připravená, ned jak jsme dopadli na zem pobídla jsema pohled směřovala na další skok před kterým jsem ho poloviční zádrží naopak zkrátila, víc ho donutila jít na zadek čímž jsem usnadnila překonání kolmáčku. Zajela jsem rukou do hřívy, opřela jí o krk abych mu při doskoku necukla v hubě, zvedla zadek a přesunula těžiště nad krk, hnědák překonal skok bez obtíží jeho podání to vždycky vypadalo jednoduše. Po doskoku vesele vyrazil v před, už jsem ho znala natolik, že jsem othle předpovídala a ještě než se stihl pořádně rozběhnout stáhla si ho poloviční zádrží zpátky. "Hodný" pochválila jsem ho hlasem když uklidnil tempo a natočila hlavu tak abych viděla opět na kmen a znovu na něj valacha vedla. Ten teď už dobře věděl co na něj čeká proto už nešel tak pěkným tempem jako apoprvé, víc jsem si ho musela stáhnou než předtím, nebojoval, nechal se vzít. Kmen jsme tentokrát už neskočili s takovou rezervou, ten respekt z něj trošku vyprchal. Kolmák jsme pak taky přešli úspěšně znovu, pochválila jsem valáška a když jsme přešli přes klus do kroku nechala jsme mu trošku povolit otěže ať má taky možnost se natáhnout. Na lehce volnější otěži jsme se zařadili zase za Maki a rozjeli se za Liškou dál. Nadvandy nás nechala jít v kroku, byla to taková tichá dohoda. Dekameronek byl spokojený, pozoroval okolí, ouška vepředu, uvolněný a ťapkal pěkně dopředu, znovu jsem ho pohladila po krku a do kopečka si ho začala trošku sbírat, přece jen povrch byl místy trochu naklouzaný a kdyby mu to podjelo bude lepší když ho v otm podržím. Zvedla jsem zadek ze sedla, abych mu odlehčila záda, ruku jsem snížila, chytla se pořádně koleny ať mu nestojím ve třmenech a koukala dopředu mezi uši. Liška nás vedla po hranici lesa a luk, vrátila jsem se do sedla, cesta tu byla pěkný, půda měkká a já začala tedy připravovat valáška na rychlejší tempo. Levou otěž jsem vydržela, na pravou zahrála, žádné protahování jen jakési zmáčknutí, nabídla mu jí a pobídla ho holeněmi. Odžvýknul, příjmul otěž, klesnul čumákem a zvednul záda. "Výborně" pochválila jsem ho znovu hlasem, lehce si ho přistavila na opačnou ruku a udělala s ním to samé na druhou ruku ke které jsem ho už nechala přistaveného. Jakmile hnědka před námi naklusala stiskla jsme holeně společně s pobídkou i já, nepovolovala jsem otěž a nenechala hnědáka ani padnout na předek ani si ho lehnout do otěží aktivní holení. Začala jsem se zvedat ze sedla, vybrnkla lehce na pravou otěž když jsem cítila že začíná tuhnout. Cestička vedla lehce nahoru, skvělá posilovačka, Deki si spokojeně odfrknul a já přesedla na druhou nohu jako jsem to dělala při každém klusání po nějakých sto metrech. Hlídala sjem si hnědáčka, aby šlapkal jak má, držela jsem si značný odstup od Lady a Noe nám dávala našeho ostobního prostoru až až. Zástupem zněl i při klusu hovor, všichni si jízdu užívali a ikdyž sluníčko dneska asi zůstane skryté za mraky a fouká ledový severák na náladě to nikomu neubralo. Už se pomaličko začalo ozývat sténání, především zezadu, kde jela Lisa s nováčky kteří ještě neměli fyzičku takovou, když jsme začali přecházet do kroku. Zasedla jsem, připravila si ho poloviční zádrží a až potom ho zabrzdila zádrží plnou, po přechodu jsem ho promáčkla holeněmi, aby byl krok hned aktivní. Dorazili jsme k asfaltce u jejíhož kraje byl vystavěný pomníček u kterého plápolalo dosud několik svíček. Pískla jsem na Deka a zasedla, zareagoval na mě a zastavil zatímco já se podívala ke křížku. Plamínky svíček tančící ve skleněných nádobách házeli stíny, přemýšlela jsem jestli někdo zapálí svíčky, znovu, až vyhasnou. "Můžeme jet dál?" vytrhl mě hlas Nad, vrátila jsme se duchem zpátky k Dekovi, srovnala se a vyslala ho vpřed. Vedli jsme koně z mírného kopečka když jsem uvidlěla, že koně vepředu začínají klusat a tak jsem i já připravila valáška a potom co byla Lay dost před námi stiskla jsem holeně a pobídla valáška, zárovneň jsme ho sedem a lehce otěží vzala zpátky. Pořádně se podsadil, já se taky zaklonila, pozvedla ruku a zůstala sedet pevně v sedle, holeněmi objímala boky. Když začal být kopeček prudší všichni jsme převedli koníky v krok a připravili se na sjetí kopce. Pořádně jsem se zaklonila, otěže v rukách dostatečně napnuté, havu jsem mu tím podržela vepředu, holeně posunuté víc dopředu, hodně prošláplá pata a vedla jsem valacha šikmo z kopce. Jakmile se terén srovnal narovnala jsem se, poplácala hnědáčka po nasvaleném krku a ohlédla se dozadu. Noemi to s Nabem zvládli naprosto skvěle, ukázala jsme jí zvednutý palec a pak se zas rychle otočila vpřed jelikož se zase začínalo klusat. Hnědáček šel hned dopředu, pěkně akčně vyšlápnul jakoby za sbeou vůbec neměl už několik náročných kilometrů. V cestě jsme měli potůček, mělký, ale kolem bylo trošku rozbahněno, sedla jsem do sedla a poloviční zádrží ho přiměla zkrátit tempo. Při projíždění vody jsem koukala pod sebe abych viděla kam hnědáček šlape. Hned jak sjem se zase dostali na pevnou půdu stiskla jsem křížem holeně a nechala ho prodloužit rámec, sama jsem zvedla zadek a zůstala ve stehenním protože jsme začali klusat do kopce. Dek chtěl zacválat což pro něj bylo do kopce rozhodně jednodušší než klusat, nepustila jsem ho, nabručeně zašvihal ocasem, ale dál to nepokoušel. "No vidíš" špitla jsem s úsměvem když se vepředu začalo cválat. Počkala jsem zase až budeme mít dostetek prostoru, aby jsme nevlítli holkám na záda a teprve potom jsme ho nechala vycválat. Koně jsme vedli do údolí v jehož korytě byly postavené skoky, vysoké kolem 40 centimetrů, navedla jsem na ně Deka, pěkně na střed a kousek před nimi jsem se zvedla do lehkého. Dek šel automaticky přes, vždy jsme ho jen pobídkou podpořila v odskoku a on si to vyřešil jak potřeboval, tohle bylo naprosto skvělé. "Nejšikovnější jsi" chválila jsme ho jak hlasem tak drbáním na krku, spokojeně si znovu odfrknul. S Dekem jsme uzavírali grupu zkušenějších, které vedla Vall s Nad prudším kopcem dopředu, zvedlajsem se, otěže jsem měla tak, aby mohl natáhnout krk dopředu jak potřeboval, ale kdyby zaopl mohla jsem ho podržet. Cítila jsem jak zabral, svaly se napínaly, oba jsme už odfukovali, ale valach šel statečně dopředu, stačilo jen, že cítil přiložené holeně. Odfoukla jsem si když jsme se dostali nahoru, Liška, ale cválala dál jen jsme lehce ubrali na rycholosti. Pochválila jsme valáška po zapoceném krku, hned zvolnil, lehce jsem mu otěž popustila, nechala jsem ho jen natáhnout krk a zpátky si ho sebrala protože se točilo na skok. Bylo tady krásně, sluníčko nahoře nad obzorem, louka, která byla ještě stále zelená a kolem spadané barevné listí a holé větve strom, které po okolí vrhaly kouzelné stíny. Dek mě veselým poskokem vrátil do reality v níž se před námi rýsoval první skok. Cválali jsme na správnou nohu do pravého obratu na kolmák, natlačila jsem si ho na střed, seděla na zadku do poslední chvíle, podpora pobídkou, ruku jsem si podepřela o krk, abych mu necukla v hubě, zatížila ve skoku levý třmen a po doskočení pobídla vpřed na dvojskok. Navedla jsem ho mezi skoky už ve stehenním sedu v kteérm jsem zůstala i když jsme najížděli na balíky slámy, ty jsme překonali skokem dalekým a po nich už jsem přes klus stáhla spoceného valacha do kroku, kdy jsme mu nechala vytáhnout otěže a zatímco několik děvčat si šlo dát skoky znovu já nechala hnědáčka vydýchavat po boku Naba s Noe. "Ta nás teda nešetří" nadhodila zrzka a já nemohla jinak než souhlasně přikývnout, vážně to bylo něco. Jely jsme s kamarádkou vedle sebe i potom co bylo odskákáno, koníci totiž dostali funící pauzu s volnější otěží. Když valášek přestal funět zaměstnávala jsem ho stranovou prací, dovnitř plec na obě ruce, pěkně se přitom uvolnil a nenudil se. Znova jsem si ho narovnala, blížili jsme se k fotbalovému hřišti, kde nás čekala občerstvovací pauza na kterou jsem se těšila jak já tak Dek. Když jsme, ale dorazili do našeho bojového tábora zjistili jsme, že tu jsou pro nás ještě nachystané skoky u kterých byly stojany na nichž visely větvičky jehličnanů ovázané červenou stužkou. "Rozhýbejte koně a postupně začněte skákat, zkušené bych ráda viděla na dvojskoku." promluvila Niora, zhluboka jsem se nadechla, podrbala hnědáčka a naklusala ho. Jemně jsem mu zahrála na vnitřní otěž, oklusala s ním pomyslný obdélniček po hřišti a koukala na Nadvandy, která začala najíždět. Samozřejmě bez jakéhokoliv problému skoky překonala a větvičku ukořistila. "MŮŽEŠ" KÝVNUL NA MĚ TOM, Z POMALÉHO PRACOVNÍHO KLUSU JSEM VTISKLA VALACHOVI CVALOVOU POBÍDKU. DÍKY VÁZE A POBÍDCE NASKOČIL NA PRAVOU NOHU JAK JSEM PO NĚM CHTĚLA, POHLED JSEM STOČILA NA SKOK, VEDLA HO DO MÍRNÉHO OBRATU A JAKMILE JSME VYROVNALI NATLAČILA JSEM SI HO KOLMO NA STŘED. DEKAMERONEK ZVEDNUL HLAVU, KOUKAL NA SKOK, NECHALA JSEM HO JÍT DOPŘEDU AŽ 4 CVALOVÉ JSEM ZATLAČILA VÍC SEDACÍMI KOSTMI DO SEDLA, OBEJMULA HO HOLENĚMI A PŘITÁHLA LEHCE ZA OTĚŽ, SHROMÁŽDILA JSEM HO, DOSTALA HO POŘÁDNĚ POD SEBE. SNÍŽILA JSEM RUKU, VÍC PROŠLÁPLA PATU, SEDĚLA PEVNĚ V SEDLE DO POSLEDNÍ CHVÍLE, HOLENĚMI OBJÍMALA BOKY A STISKLA JE TĚSNĚ PŘED ODSKOKEM, KTERÝ JSEM SI V HLAVĚ VYPOČÍTALA, VALACHA JSEM ZNALA UŽ DLOUHOU DOBU TAKŽE JSEM VĚDĚLA, KDY PŘIBLIŽNĚ ODSKAKUJE, PODPOŘILA JSEM HO TÍM, BYLO TO NĚCO JAKOBYCH MU ŘEKLA "DĚLÁŠ TO SPRÁVNĚ, TOHLE CHCI". RUKU JSEM OPŘELA O KRK, TAK ABYCH MU NECUKLA V HUBĚ, ZVEDLA ZADEK, CHYTLA SE KOLENY A POHLED SMĚŘOVALA K DALŠÍMU SKOKU. KŘÍŽEK PŘEKONAL V POHODĚ, JÁ JSEM ŠLA TAKY S POHYBEM TAKŽE JSEM SE VRÁTILA DO SEDLA VE CHVÍLI, KDY JSEM SE VRÁTIT MĚLA. PO DOSKOKU JSEM HO S POLOVIČNÍ ZÁDRŽÍ ZASE SEBRALA PROTOŽE SE LEHCE "ROZCÁPNUL" A TENTOKRÁT SI HO NATLAČILA HOLENÍ VÍC K PRAVÉMU KRAJI, KD EVISELY VĚTVIČKY, UPŘELA JSEM NA NĚ ZRAK A JEŠTĚ PŘED ODSKOKEM JSEM UVOLNILA PRAVOU RUKU. pOBÍDLA JSEM VALÁŠKA, KTERÝ SE ZVEDNUL DO ODSKOKU A JÁ SE TENTOKRÁT OPRAVDU OPŘELA O TŘMENY ABYCH NA VĚTÉVKU DOSÁHLA, RUKU NATÁHLA A ŠMÁTLA, JEDNA MI MEZI PRSTY PROKLOUZLA DRUHÁ V NICH UŽ, ALE ZŮSTALA. S VÍTĚZNÝM ÚSMĚVEM JSEM NA DRUHÉ STRANĚ SKOKU ZVEDLA RUKU V NÍŽ JSEM PICHLAVKU DŘÍMALA. "Kámo!" usmála jsem se na Noemi a plácla si s kamarádkou, která jednu taky měla v ruce. Zahodila sjem broučkovi otěž a nechala jsem ho capkat na zahozené otěži, aby se alespoň trošku vyfuněl než zastavíme. Hřiště jsme obešli několikrát, aby jsme měly čisté svědomí a jistotu, že jsme nic nezanedbaly. Vedle Naberuska jsme došli až k hrazení hřiště, kde jsem se s funěním a hekáním svezla ze sedla, měla jsem pocit, že se mi podlomí kolena, nohy jako by nepatřily ke mě. Podepřela jsem se o Deka, který zvídavě pozoroval okolí. Vytáhla jsem hnědáčkovi řmeny, povolila mu podbřišník, rozepla nánosníky a předala zrzce otěže. "Hlídej" mrkla jsem na ní s úsměvem a vydala se k Petřině autu. "Ahoj" usmála se na mě ze široka veterinářka, pozdrav jsem jí oplatila a začala s epřehrabovat mezi tím vším dokud jsem nevylovila ohlávky, vodítka a deky pak jsem se tím vším obložená vydala zase zpátky, kde už jsem byla očekávaná.. "Dík" usmála se na mě kamarádka a přebrala si svoje věci. Hodila jsem přes Dekova záda deku, přebrala si otěže a začala mu nandavat ohlávku což bylo značně náročé protož evalach cítil kapsu narvanou pamlsky, terorista. Když jsem konečně měla hnědáčka uvázaného dočkal se i onoho pamlsku, nejdřív jsem ho ale nechala chvilku čekat, aby si nezvykl, že hned jak začne loudit dostane. Zkontrolovala jsem jestli bude mít brouček dostatečně volnosti a konečně jsem si sundala helmu a rukavice, spokojeně jsem si odfoukla. "Dáš si bagetu, klobásu?" koukla po mě kamarádka, omluvně jsem se jí usmála a hlavou kývla k hloučku kavbojů. "Jasně, jen běž. Jen běž" pokynula mi, "Dík" špitla jsem na ní a rozešla se ke stánku s jídlem, kde Jake postával. "Na co slídíš?" drkla jsem do něj. "Páni, tys mě vyděsila!" otočil se a vzal mě kolem pasu. "Co to bude panstvo?" usmála se na nás černovláska, jedna z Petřiných kamarádek, a já se hned pustila do vybírání. Od stánku jsme nakonec odcházeli s plechovkou energeťáku, kelímkem kávy a dvěma bagetami s kuřecím. Kousek dál jsme našli několik pařezů, které se výborně hodili, hodně pomalu jsem se posadila a snažila se přitom nevylít svůj teplý nápoj. "Má to teda promyšlené skvěle" poznamenal Jacob a kývnul směrem k naší Lišce, která stála opodál. "To teda" broukla sjem souhlasně a zakousla se do oběda. Nerušeně jsme se bavili sotva 5 minut. "Tak co hérdličky?" svalil s emi před nohy Sam následovaný Patrikem. Protočila jsme oči zatímco Jake vedle lehce zavrčel a bouchnul syna hlavního kavboje do ramene. Kluci byli veselá cházka, ale byla jsem ráda když Niora začala svolávat zpátky do sedel, už jsem byla celkem vymrznutá. Rychle sjem se rozloučila a rozběhla se ke kamarádce a hnědáčkovi. Našla jsem tam, ale jen oba valášky. "Kde máš paničku Nabe?" podrbala jsem oba na krku a začala skládat deku zrovna když přiběhla Noemi. "Kde byla?" vykulila jsem oči. Zrzka mi torchu rozačitě oznámila, že se bavila s jedním z Fredových kluků. "Povídej!" vypískla jsem na ní nadšeně, ale ona jen mávla rukou a slíbila, že mi to povypráví později. Podržela jsem Noe valáška, aby odnesla naše věci do auta a když jsem jí Neberuska předala začala jsem se připravovat sama. Provedla jsem Dekameronka po travnatém plácku, dotáhla mu podbřišník, protáhla nožky, pozapínala nánosník, stáhla třmeny a vyhoupla se do sedla. Lehce jsem si pobrala otěž a pobídla hnědáčka dopředu za Lady, kde jsme zase zastavili. "Hey!" okřikla jsem valacha když si zkusil vytáhnout otěže, aby se mohl pást. Niora projela řadou, zahlásila, že jsme všichni a pak už se dal cleý konvoj do pohybu. "Tak ať ti štěstí přeje" popřála mi Noemi, otočila jsem se na ní s děkovným úsměvem a stejným přáním, pak už jsem ale pohled směřovala jen dopředu protože nás Nadvandy zavedla do lesa, kde jsme se museli popasovat se stromy a kořeny. Otěže jsem si vzala tak abych měla kontakt s hubou a tím si zajistila větší pozornost, nabídla jsem mu otěž a začala se s ním proplétat mezi stromy. Ohýbala jsem ho kole kmenů, shýbala se pod větvemi, které rostly v některých případech až nebezpečně nízko. Valášek se krásně naohýbal, uvolnil se přesně jak sjem po něm chtěla. "Výborně" pochválila jsem ho hlasem a pohledem vyhledala Lady, stromy začínaly řídnout a už bylo na čase se zase začít řadit. Jen co byla grupa zas kompletní zvedlo se tempo. Nad nás nechala pár kloků klusat a pak nacválala. Dosedla jsem do sedla, použila poloviční zádrž a z relativně klidnéh klusu jsme zaskočili. Pohlídala jsem si, aby valach askočil na levou jak jsem po něm požadovala, energie měl ještě dost a dost jak se potvrdilo když vyhodil zadky do vzduchu. "Dobrý?" houkla jsem za sebe, Nab byl naštěstí dost daleko za námi takže ho to jen trošku vyděsilo. Vzala jsem sedem a rukou valacha trochu zpátky, ona ještě příjde chvíle, kdy ho nechám běžet. Zvedla jsem zadek ze sedla, cválalo se do kopce, nechala sjem hnědáka zase prodloužit rámec, ušiska vepředu a řítil se vzhůru. Jakmile jsme se dostali navrchol vrátila jsem se do sedla a lehce ho stáhla, pak sjem se porozhlédla po louce, bylo tu několik přírodních skoků, dneska si teda vážně dáme do těla. Dekovi to zřejmě, ale vůbec nevadilo, jakmile jsem se natočili k prvnímu skoku už zase tlačil proti udidlu. "Ale notak!" zahrála jsem na levou otěž, pořádně prošlápla patu a lehce se mu do otěže pověsila. Uklidnil se a nechal se vést. Kmen už znal, nechala jsem ho pár kroků před ním prodloužit a pak už jsem jen seděla připravená zareagovat kdyby se něco dělo, nedělo se nic, už to má v malíku. S pobídkou jsme si to zamířili k dalšímu skoku, který se skládal z balíků slámy. Před skokem jsem ho zase nechala jít víc dopředu, hned vyrazil, a s chutí. Podpořila jsme ho olení v odkoku a přizvedla se ze sedla. Ruku jsem opřela do krku, ale otěže nechala napnuté, abych ho hned po doskoku měla pod kontrolou. Jakmile doskočil pobídla jsem ho, zkontrolovala jestli cváláme na správnou nohu a vedla ho dál. Kolmák skládající se z plůtku. Dek se na to podíval, většinou mu profily nedělaly problém, ale nebyla jsem si jistá co vymyslí teď. Zapojila jsem hodně sedací kosti, ztuhla v kříži, obejmula ho holeněmi a přitáhla otěž, provedla jsem poloviční zádrž, shromáždila si ho, uvolnila se, působila jsem rak, abych pro něj byla zároveň oporou a abych mu dávala najevo, že chci, aby skok přešel, nění čeho se bát. Pobídla jsem ho silněji než jindy, nezaváhal a já nepatrně zakroutila hlavou, jistě, jak jsem mohla pochybovat? Váhu jsem přesunula na levou stranu, po doskoku mu nabídla levou otěž a natočila hlavu tak, aych viděla k poslednímu skoku, opět lehce problémový pro koně co řeši profily. Hnědák cválal stejným tempem až ke skoku, kde provedl elegantní odraz a ještě si po dsoku hodil zadky. "Seš frajer" pochválila sjem ho s uznáním a přes klus převedla do kroku, aby se trošku vydýchal. Pochválila jsem ho podrbáním na krku, byl pěkně nabuzený. Ve chvíli, kdy se po našem boku objevila Noemi s Naberuskem se loukou rozezněl hlasitý pokřik. "HALALÍÍ!" tohle byl pokyn kvůli kterému jsme pořád zůstavali ve střehu a když přišel jakoby se všechno zpomalilo. Společně se sbíráním otěží jsem už pobízela valacha kupředu, nenechal se přemlouvat, mohutný skokem se vydal vpřed. Dusot kopyt se rozléhal kolem, slyšela jsme za sebou nešťastný výkřik někoho kdo nestihl zaregovat včas. Neohlídla jsem se, naklonila jsem se nízko nad krk a znovu zmáčkla holení dopředu, cítila sjem jak se hnědákovi svaly napínají, jak zabírá plnou silou, jak s chutí uhání dopředu, jeho přerývaný dech, který se snažil zoufale sladit rytmus s tím mým, svoje srdce, které s emi pokoušelo vyskočit z hrudi i hořící tváře na které útočil ledový vítr v touze je zbarvit dočervena. Znovu po roce jakobych byla na dostihovém okruhu, červená saka se rázem měnila v třepotající se různobarevné závodní dresy, koním od kopyt odletovala hlína a kolem nás byly přeplněné tribuny z nich hlasitě pokřikovali sázkaři, kterým se v dlaních třepotalo několik lístků, doufali, že právě ten jejich bude výherní... Hnědák letěl s větrem o závod, touha nechat všechny daleko za sebou v nás plála obrovskou silou a hnala nás vpřed víc než tlak mých holení. Tohle byl nářez...!
"To né!" ozvalo se zezadu, uchechtla jsem se tomu zoufalému tónu, Nadvandy už neměla ohon... Vrátila jsem se do sedla, Dek zatahal za otěže, byl naprosto rozradostněný z divokého běhu, ale funěl vcelku pěkně. Vysvětlila jsme mu, že teď už nemá smysl se nikam hnát a on to pochopil, přešel do dlouhého klusu ze kteérho jsem ho postupně zpomalila do kroku. "Pašák" popleskala jsme ho po spoceném krku, hlasitě odfrknul. "Páni" pronesl obdivně Jake, který se octl vedle nás, nadšeně s eusmíval a chválil svého quatera. Oba jsme si sdělovali svoje dojmy zatímco jsme nabírali ztracený dech. Brzo se ke mě připojila zrzka se kterou jsme opět téma Halali probírali, smály jsme se na sebe když některá z nás zmínila nějaký z vtipných momentů. Povídaly by jsme si klidně až na Florestu kdyby jsme nedostaly pokyn se znovu zařadit. Posbírala jsem si Deka zpátky do ruky, zabrnkala na pravou otěž a lehce si ho sestavila, vydýchal se takže je zase potřeba začít chodit jak se má. Dali jsme se pomalu do klusu, rytmicky jsem se zvedala ze sedla a pozorovala ubíhající krajinu když s křoví vylétlo několik ptáků. Jako když do valacha udeří vypálil dopředu, že jsem se nestačila divit natož pak brzdit. "Seď!" slyšela jsem několik hlasl když valach vyhodil zadky k oblakům, vždycky mi to přišlo hrozně směšné, neměla jsem přeci v plánu dělat nic jiného, ale když jsem zažila podobnou situaci z pohledu pozorujícího vždycky jsem to také zakřičela. Pořádně jsem se zaklonila, tišila hlasem a snažila se vzít valacha na kruh společně s opakovanou zádrží. Uklidnil se, přešel do kroku, oči vyvalené, žíly naběhnuté. "Tys mi dal kamaráde" oddychovala jsem. "Děkujeme za spestření" smál se Sam, hodila jsme po něm vražedný pohled, ale stejně se neudržela a zasmála se, lehce jsem se klepala, šok s přemírou adrenalinu. Konečně jsem si uvědomila to podstatné, dalece jsem předjela Nioru. Problém. Když jsem kolem ní projížděla ďábelsky se na mě usmívala. Zařadila jsem se za Lady, Deki už se zas tvářil jakoby se nic nestalo. Znovu jsme zrychlili přes klus do cvalu a zamířili k posledním skokům, které před námi dnes byly. Vždycky jsem si valáška natlačila kolmo na střed, pobídla ho, sladila se s ním. Poslední skok jsem přešla se širokým úsměvem, tímhle pro mě letošní Hubertus skončil a mě nezbvalo nic jiného než se těšit na příští rok. Od skoků jsme pak vyrazili na zahozené otěži směrem na Florestu, všichni jsme pořádně funěli, povídali si a nebo prohlíželi fotky co dnes vznikly. "No páni!" pronesla kamarádka vedle mě, když se před námi objevila brána. Všichni jsme mysleli bůh ví jak daleko od hlavní brány nejsme a přitom to bylo sotva čtvrt hodiny. Znovu, jako na začátku jsme se seřadili na dvoře a Niora ukončila letošní ročník honu obvyklým proslovem. "Uvidíme se večer!" mrkla na nás pak a vyhodila nohy ze třenů. Zopakovala jsem její pohyb a pomaličku se sešoupla ze sedla. "Nejšikovnější si byl" podrbala jsem broučka na čele, odměnila ho pamlskem, vytáhla třmeny, povolila podbřišník, nánosník a nemotorně jsme se odvalili do stájí, kde valáška čekalo pořádné rozmazlování.