clair a pomněnka: DEN PŘED HONEM

Zítra měl být hon a proto jsem se rozhodla, že si vyperu. Bylo to moc důležité. Nechtěla jsem přeci dělat Florestě ostudu. V pokoji jsem si vzala vybavení, které budu potřebovat já a došla jsem do sedlovny. "Ahoj holky" pozdravila jsem všechny přítomné a na stojan jsem naskládala věci, které dám Pomněnce. Pak jsem věci, které se daly vyprat strčila do pračky a vrátila jsem se do sedlovny. Byl to můj první hon, takže jsem měla pouze loveckou sadu pro sebe a ne pro Pom. Pro koně měly sadu pouze Bloodye, Maki a Nadvandy. Většina studentek se ptala Nadvandy na trasu, ale ta jim to odmítala říci. Já nevyzvídala, s Jo jsme byla si jediná. Pom jsem již vybrala dečku i kamaše, které jsem měla na stojanu i se zbytkem vybavení. Donesla jsem si vše potřebné na praní a čištění a pustila jsem se do práce. Začala jsem sedlem. Nejdříve jsem ho vyčistila od bláta a pak jsem ho dočistila. Omyla jsem udidlo a uzdečku jsem otřela. Pak jsem vyčistila botičky a všechno vybavení, které bude mít Pom zítra na sobě. Pak jsem dala své vybavení do sušičky a otřela jsem helmu a naleštila jsem si boty. Pak jsem vše poklidila a zamířila jsem za Pomněnkou.


DEN HONU


Bylo šest čtyřicetpět a právě zazvonil budík. "Clair, vstávej. Je hon" zaslehla jsem najednou Joanii, která vyskočila z postele a strhla ze mě přikrývku. Převalila jsem se a také jsem vyskočila. "Cože, no jo vlastně, dneska je hon" vzpomněla jsem si apřidala jsem se k Joanii, která skákala mezi postelami. Po chvilce jsme si uvědomily, že máme málo času a tak jsme se rozběhly do koupelny, kde jsme si vyčistily zuby a to opravdu rychlým tempem. Mé blond vlasy jsem si jako obvykle zapletla do dvou copů, které jsem si stáhla červenou gumičkou. Gumička měla hnědé proužky, takže se mi skvěle hodila k sadě. Vyběhla jsem z koupelny a v pokoji jsem si oblékla sadu green, jelikož uniformu jsem již neměla a oblečení, ve kterém pojedu jsem si nechtěla zašpinit. Obula jsem se a i s Joanií jsem vyběhla z pokoje. Seběhly jsme schody do přízemí, kde jsme skoro srazily Sue. "Holky, uklidněte se, nebo to tady zboříte" smála se nám Sue. Proklouzly jsme kolem ní a ještě jsme jí zamávaly a teprve potom jsme se rozběhly do stáje. Ve stáji jsem se s Joanií rozdělily a já jsem došla k boxu šestnáct. Vedle připravovala Nadvandy Valhalu. "Ahoj Nad" pozdravila jsem ji a pohladila jsem Pomněnnku. "Dobré ránko miláčku" pozdravila jsem moji milovanou hnědku a pohladila jsme ji. "Hned jsem zpátky" řekla jsem jí a pokračovala jsem. "Dneska se jede hon, poznáš Vicky i Miu a jejich koníky, Mia má klisnu a Vicky valáška" řekla jsem jí a pohladila jsme ji zase. Pak jsem vyšla z boxu, který jsem zavřela a zamířila jsem do sedlovny, kde jsem vzala čištění a došla jsem zpět k Pomněnce. "Jsem zase tady" oznámila jsem hnědce a vešla jsem do boxu.
Z tašky jsem vytáhla hřbílko, kterým jsem ji začala čistit, nejdříve na krku. Krouživými pohyby jsem postoupila k plecím a pak zase níž. Jakmile jsem měla hotovo, tak jsem ji obešla a vyčistila jsem jí i druhou stranu od bláta a jiných nečistot. Když jsem měla hotovo tímto kartáčem, tak jsem hřbílko poklidila a vzala jsem měkký kartáč. Krouživými pohyby jsem Pom začala čistit po směru růstu srsti. Začala jsem u hlavy. Čistila jsem ji pomalu, ale zase pečlivě, přeci jen, hon nebyla normální jízda, ale velká událost, jak říkala Niora. Jakmile jsem Pomněnku dočistila, tak jsem vzala hřeben, kterým jsem jí začala rozčesávat hřívu. Nejdříve jsem ji rozčesala a pak jsem z ocasu vybrala slámu a vše, co z něj vyčnívalo. Ocas jsem se rozhodla nezaplétat, kdežto hřívu jsem chtěla zaplést do copánků. Ocas byl vyčistěný a tak jsem přeSla k hlavě a hřívu jsem si rozdělila do culíků, ze kterých jsem udělala copánky. Chvilku mi to trvalo, ale výsledek za to stál. Vypadala tak krásně. "Tak a ne že se zašpiníš při krmení, jasný" přikázala jsem jí a zašla jsem do krmivárny, kde jsem Pom připravila krmení. "Pozor Pom" poprosila jsem hnědku, když jsem se zastavila před boxem. Pom odstoupila a já jsem jí nasypala obsah kbelíku do žlabu. "Hezky se napapej, já za chvilku přijdu" nechala jsem Pom v klidu najjíst a sama jsem zamířila do jídelny.
Vyběhla jsem schody a způsobně jsem vešla do jídelny. Česky jsem pozdravila stusentky a ostatní a anglicky pana Williama Livreye. Od Sue jsem si vzala talíř s jídlem a přisedla jsem si k Joanii. "Tak co, těšíš se?" zeptala jsem se a Jo kývla. I já jsem se těšila. Stejně jako Joanie jsem si i já všimla kovbojů, které jsem viděla jen jednou, teda pouze toho, s kým se bavila Bloodye a pak ještě jednoho, který tu byl za Karin. S Jo jsem si ještě chvilku povídala, ale pak jsem se zvedla a i s Joanií jsem zamířila na pokoj. V pokoji jsme si vzaly sady a došly jsme do dívčí šatny, kde jsme se začaly převlékat. Nejdříve rajtky, pak košili a sako. Kolem boku jsem si zapnula pásek, na kterém byla liška, byl to moc hezký pásek. Pak jsem si nazula vysoké boty, které jsem si včera naleštila. Nasadila jsem si helmu a pak jsem si navlékla hnědé rukavice. Sadu green jsem si uložila do skříňky a pohlédla jsem na Jo. "Já jdu, musím pak ještě uvítat kamarádky a tak, zatím ahoj" usmála jsem se a vyšla jsem ze šatny.
Došla jsem na nádvoří a rozhlédla jsem se. Bránou projelo auto s přívěsem. Jakmile auto zastavilo, vyskočila z něj Vicky a rozběhla se ke mně. "Ahoj" zdravily jsme se. "Kam může táta zaparkovat?" zeptala sr po chvilce a já se usmála. Ukázala jsem jim, kde mají zaparkovat a pak jsem jim řekla, kam mohou jít. "Tak jak se máš a jak se vede Gepardovi?" zeptala jsem se a Vicky se rozzářila. "Jé úžasný, mám licenci, takže s ním už skáču" usmívala se a dodala. "Máte to tu moc hezké" řekla, když jsem ji provedla místy, kam mohla jít. "Musím jít připravit Geparda, doufám, že to za hodinu stihnu, ale hřívu i ocas již má zapletenou, takže to je fajn, zatím se měj" objaly jsme se a ona zamířila k přívěsu. Ohlédla jsem se, jelikož jsem zaslechla známý hlas Sue. "Clair, shání tě nějaká Mia" usmála se a já jí poděkovala a zamířila jsem směrem, kterým ukázala. Doběhla jsem k Mie, se kterou jsem se přivítala a povídala jsem si s ní až do půl desáté. ''musim za Pom, zatim" rozloučila jsem se a doběhla jsem do stáje, kde jsem zpomalila a v sedlovně jsem vzala stojan, se kterým jsem došla k boxu šestnáct. Zkontrolovala jsem, zda se jí nic nerozpletlo, nebo zda se nezašpinila. Měla štěstí. Dala jsem jí podsedlovku, gelovku a pak sedlo. Zapnula jsem podbřišník a nasadila jsem jí uzdečku, kamaše a botičky. Pak jsem odnesla Petře bederku a vyvedla jsem Pom ze stáje. "Míšo, Luisi, mami" usmála jsem se a nějak jsem je objala. Chvilku jsem si s nimi povídala, pak jsem však zahlédla Nioru a tak jsem dotáhla podbřišník, stáhla jsem třmeny a vyhoupla jsem se do sedla. Usmála jsem se na ně a zařadila jsem se vedle Vicky, jelikož jsem Miu nikde neviděla. Mia se po chvilce zařadila vedle mě a tak jsem ji a Vicky seznámila. Na Mie jsem poznala, že ji Vicky moc nezaujala a že jí něco vadí. V deset hodin jsme ztichli a v tu chvíli se rozezněla krásná famfára, to myslivci hráli na lesní rohy a podobné nástroje. Věděla jsem, že Vicky už hon jela dvakrát ve své domovské stáji a Mia ani jednou. Mia měla závodní sadu, byla mezi jedincemi, kterých bylo málo. Ona si z toho ale nic nedělala.
Před řadou jezdců seděla Nadvandy na Val, Niora na Parisovi a pan Livrey na Chillim. Chilli byl opravdu překrásný a měřil skoro dva metry. Famfára i nadále hrála a v tu chvíli se objevila Anette. "Ahoj Clair, kam?" zeptala se a já ukázala na dečku. Anette mi tam připíchla stužku. Mia ji měla na rameni a Vicky na dečce. Usmála jsem se na Vicky a zase jsem se narovnala a soustředila jsem se. Famfára utichla a Niora promluvila. "Vítám všechny na letošním Honu na lišku, který se koná již počtvrté. Jsem Niora, ředitelka této akademie a Master tohoto honu." Niora se usmála a já zaslechla Miu. "Hele, bude ten proslov trvat dlouho?" zeptala se a já jenom naznačila, aby byla potichu. "Vrchní lovčí je náš vážený host pan Williama Livreye. Tímto ho tady moc vítám a jsem moc ráda, že přijal naše pozvání a přijel i se svým hřebcem Chillim" Niora tuto větu přeložila do angličtiny a pan Livreye se usmál. "A nakonec liška, tento rok se stala liškou Nadvandy, která minulý rok ukořistil ocas tehdejší lišky a to Sáře." Nia se usmála a ztichla. Zazněla fanfára a Niora začala pronášet báseň nebo spíše takový proslov. "Já-Hubert - všech jezdců pán sem k vám jsem byl zavolán. Jezdecká sezona slavnostně končí, každý oddíl mnou se s ní loučí. A dnes tedy, v slavností chvíli, do řady jste se postavili. Vzrušení udatné sportovce promění za chvíli na lovce. Lišku, jen těšte se, budete honit po lese, mastera v čele - tak zlomte vaz, nesmí předběhnout nikdo z vás. Kdo z koně dolů chtěl by jít, musí se mastera dovolit. Kdo z koně spadne, jémine, u soudu trest ho nemine! Ať se z vás nestane divá zvěř, co neví, že všechno má svou mez. Ať z vás nejsou ti blázni prokletí, co nemají ohledy k zvířeti. Za neposlušnost, jezdci zdejší, tý bývá trest vždy nejpřísnější! Žádné přestupky se nedají vracet, nakonec u soudu je budete splácet. Teď však konec povídání, liško, vyraz - a vy za ní!" Niora se usmála a Nadvandy vyrazila. Za Nad vyjel náš vzácný host se svou smečkou psů, tedy s kovboji a s Connorem, Nathanem a Tomem. Tom jel na Tarotovi, Connor na Khandi a Nathan na Erósovi. Za nimi vyjela Niora společně se Sue, která jela na Galaxii a pak jsme vyrazily my, zkušenější jezdkyně a hosté. Přede mnou jela Kitty, Bloodye, Maki a spoustu dalších jezdkyň a pár hostů. Vedle mě jela Vicky, která o Gepardovi věděla hodně věcí a něco jsem věděla i já, přeci jen, pocházel ze stáje, kde jsem s Miou jezdila jako malá. Mia se Zizi jela za mnou. Zizi totiž kopala koně, kteří jeli vedle ní a proto jela za námi. Vedle ní nejel nikdo. Na měkké cestě v areálu jsme začali klusat. Koutkem oka jsem občas pohlédla na Vicky, která si jízdu očividně užívala. Proklusaly jsme bránou a zamířili jsme do mírného kopečka. Pomněnka byla hodná, byla moje zlatíčko hodné, byla, je i bude. Občas jsem si něco řekla s Vicky nebo jsem okem pohlédla dozadu na Miu, která se rozhlížela a usmívala se. Umínila jsem si, že musím Vicky i Miu skamarádit. Jakmile jsme vyjeli kopeček, zpomalili jsme koníky do kroku. S Vicky jsem si začala okamžitě povídat. Povídaly jsme si o tom, co jsme zažily od doby, kdy jsme se naposledy viděly. Vicky toho zažila docela hodně, s Gepardem navštívila Rakousko a pak byla na týden v Americe. Já jsem jí řekla, jak jsem si tady s Pomněnkou žila. Pom Vicky již znala a párkrát ji viděla v resortu o prázdninách. Zabočili jsme doprava a začali jsme klusat. Zahlédla jsem, jak začali ti přede mnou cválat a proto jsem Pomněnku pobídla do cvalu. Jakmile ti přede mnou zpomalili do klusu, tak jsem i já Pom zpomalila nejdříve do klusu a pak do kroku. Slyšela jsem bláto, které pořádně čvachtalo a ten zvuk byl nesnesitelný. Když jsme z tohoto úseku vyjeli, usmála jsem se. Přešli jsme do cvalu a zamířili jsme k prvním překážkám. Vycválali jsme kopec a zahlédli jsme první překážku. Uviděla jsem kus spadlého kmene, který byl podepřený špalky. Pustila jsem Vicky před sebe a jakmile byla za překážkou, v dostatečné vzdálenosti, tak jsem se postavila do třmenů a naklonila jsem. Pom jsem nechala volnější otěže a jakmile se dotkla země i zadními nožkami, usmála jsem se a zamířila jsem k druhé překážce. Druhý skok byl na způsob kolmáku. Pomněnka přeskočila i tuto překážku a proto jsem ji pochválila a usmála jsem se na diváky v kočárech. V jednom jsem zahlédla sourozence a mámu. Vrátila jsem se před překážky a stejně jako ostatní jsem je překonala i podruhé a pak jsem Pom zpomalila do kroku. Jízdu jsem si moc užívala. Jeli jsme po kamenité cestičce, která vedla mezi loukami. Objevili jsme se na trávě a proto jsme začali klusat. Pravidelně jsem vysedávala a snažila jsem se zahlédnout Nadvandy, která byla docela daleko, ode mě. Na jednom místě jsme zpomalili zase do kroku a v tu chvíli jsem zahlédla křižovatku a beton. Dojeli jsme k pomníčku, kde jsme zastavili a vzpomínali jsme. Vzpomněla jsem si na otce a chvilku jsem nad ním přemýšlela. "Můžeme jet dál?" zeptala se Nadvandy a já jsem přikývla. Nadvandy pobídla Valhalu do kroku a my vyrazili za Niorou, tedy za masterem. Nadvandy zabočila a rozklusala se. Všichni ji napodobili a tak jsme pomalu klusali dolů. Občas jsem se rozhlédla, krajina zde byla hezká. Nad zpomalila do kroku a tak i my. Zahlédla jsem prudký svah, takže jsem již věděla, proč Nadvandy Valhalu zpomalila. Kopec jsme sešli a zabočili jsme doleva, kde jsme klusali po měkké lesní pěšině. Přeskočila jsem s Pomněnkou malý potůček a klusala jsem za ostatními do kopce. Přešli jsme krokem asfaltovou silnici a zase jsme se ponořili do lesa. Objevili jsme se na začátku údolíčka, které se mírně zvedalo do kopce. "Cval!" dolehl ke mně slabý hlas Nadvandy a tak jsem stejně jako ostatní pobídla moji milovanou hnědku do cvalu. Viděla jsem nízké překážky, které byli opravdu nízké. Pomněnka přeskočila všechny překážky, které přeskočila Nadvandy na Valhale. Jeli jsme po cestě kolem luk. Z cestičky jsme odbočili na měkký travnatý povrch, tedy tak alespoň vypadal. Překonala jsem s Pom první překážku, kolmák padesát centimetrů vysoký. Pak jsem zamířila s klisnou na dvojskok. Dvojskok byly dva kolmáky o výšce čtyřiceti centimetrů. Pak jsem přeskočila poslední překážku a rozhlédla jsem se. Zařadila jsem se vedle Vicky a usmála jsem se. Chvilku jsme si povídaly, ale pak jsme dorazili na honební louku a tak jsme koně zastavili.
Byli jsme na starém fotbalovém hřišti. Viděla jsem tři překážky, u kterých byly připevněné větvičky. Věděla jsem, proč tam jsou a proto, když tam nikdo neskákal, jsem zamířila k třetí překážce. Byl to dvojskok. Nepočítala jsem se mezi zkušenější jezdce, nemyslela jsem si to, ale chtěla jsem ho zkusit. Věřila jsem, že do s Pom zvládneme. "Pom, to dáme" pošeptala jsem hnědce. HNĚDKU JSEM NAVEDLA NA PŘEKÁŽKU S ČÍSLEM TŘI. POMNĚNKU JSEM TROCHU ZPOMALILA, PROTOŽE PŘÍLIŠ HNALA. DVOJSKOK TVOŘILY DVA KŘÍŽKY, TAKŽE JSEM MĚLA DVOJITOU ŠANCI ZÍSKAT VĚTÉVKU. CVÁLALA JSEM VPŘED. PŘED PRVNÍ PŘEKÁŽKOU JSEM SE POSTAVILA DO TŘMENŮ A NAKLONILA JSEM SE, TROCHU. NATÁHLA JSEM RUKU A POKUSILA JSEM SE VĚTÉVKU UTRHNOUT. NEPODAŘILO SE MI TO. DOUFALA JSEM, ŽE SE MI TO PODAŘÍ PODRUHÉ, JELIKOŽ JSEM VĚTÉVKU CHTĚLA OPRAVDU MOC ZÍSKAT, ALE NE ZASE MOC, ABY SE NĚCO STALO POMNĚNCE. PO ČTYŘECH CVALOVÝCH SKOCÍCH JSEM POMNĚNKU NAVEDLA NA STŘED PŘEKÁŽKY A NATÁHLA JSEM RUKU. NATÁHLA JSEM SE DOSTATEČNĚ VYSOKO A TAK JSEM SE USMÁLA, KDYŽ JSEM V RUCE UVIDĚLA VĚTÉVKU. "PODAŘILO SE NÁM TO POM" USMÁLA JSEM SE A NECHALA JSEM POMNĚNKU DOSKOČIT. LEVÁ RUKA DRŽELA OTĚŽE A V PRAVÉ RUCE JSEM TŘÍMALA VĚTÉVKU. S VĚTÉVKOU V PRAVÉ RUCE JSEM SE TEDY ZAŘADILA DO ŘADY ÚČASTNÍKŮ, KTEŘÍ JIŽ SKÁKALI A NECHALA JSEM POMNĚNKU VYDECHNOUT. Pom jsem zpomalila do kroku přes klus a poplácala jsem ji po plecích. Jakmile skočil poslední účastník, rozhlédla jsem se a usmála jsem se na Vicky. "Co budeme dělat?" zeptala se Vicky a já se rozhlédla. Zahlédla jsem Joanii, jak sedí na Bouři. Nevěděla jsem, zda ji mrzí, že nemohla skákat, ale jakmile se ozvala Mia, usmála jsem se. "Tak co , líbí se ti tady?" zeptala se smutně. "Jasně, je to můj splněný sen" usmála jsem se a Mia se usmála. "Tak to je fajn, máš tady asi hodně kamarádek, že?" kladla mi další otázku. "Tak, kamarádíme se tady všechny" zasmála jsem se a Mia přikývla. "Jsem si všimla, pamatuješ na dobu, kdy jsi tak ráda jezdila na Zizi?" zeptala se. "Zizi? Jo, jasně, pamatuji si" usmála jsem se a pohlédla jsem na Vicky. "Hele holky, každá milujeme koně, tak proč mezi sebou mlčíte?" zeptala jsem se po chvilce. Vicky promluvila jako první. "Já bych se s Miou klidně bavila, ale nevím, proč se ona nebaví se mnou" zamračila se a pokrčila rameny Vicky. "Mně taky nic nevadí" řekla Mia kysele a já jsem vzdychla. "Holky, nechám vás tady chvilku samotné a jakmile se vrátím, budete spolu hovořit" řekla jsem a seskočila jsem z Pomněnky na zem a vytáhla jsem třmeny a povolila jsem podbřišník i nánosník. Pak jsem ji dovedla k uvazišti a uvázala jsem ji za vodítko, které jsem měla obvázané kolem pasu. Od Petry jsem si vzala bederní deku, kterou jsem Pomněnce nasadila a pohladila jsem ji. "Počkej tady a buď hodná, vím, že budeš hodná" pohladila jsem ji a zamířila jsem k stánku s občerstvením, kde obsluhovala Petra. "Tak, co si dáš?" zeptala se s úsměvem Petra a já jsem se zamyslela. "Dám si pomerančovou limonádu a ohřívanou bagetu" usmála jsem se a Petra přikývla. "Tady to máš" podala mi plechovku s limonádou a ohřívanou bagetu. "Díky" řekla jsem a zamířila jsem ke kočáru, kde byla máma, Míša i Luis. "Ahoj" pozdravila jsem je znovu a všechny jsem objala. "Ukážeš nám Pomněnku?" zeptal se Luis a já jsem přikývla. "Jasně, pojď můj malý bráško" řekla jsem mu tak, jak jsem mu říkala v době, kdy jsem byla doma. Míša se k nám připojila, jediná máma zamířila ke stánku s občerstvením. Po cestě jsem dojedla i dopila a odpadky jsem odnesla na určité místo. Zastavila jsem se u uvaziště a usmála jsem se. "Tak, to je moje milovaná Pomněnka" řekla jsem jim a usmála jsem se. "Pusinka" poručila jsem Pom, ale před tím jsem ji odvázala a nastavila jsem ji tvář. Pomněnka mě políbila. "Jé, to bylo hezké" řekl Luis a já jsem se usmála. "Úsměv" přikázala jsem jí a Pomněnka začala flémovat. "To je rozkošný" řekla Míša i Luis a začali se smát. "Viď, oni se ti smějí" pohladila jsem Pomněnku a usmála jsem se. "Pom, vydržíš tady, ok?" oznámila jsem jí a pohladila jsem ji. "Tak a máme ještě deset minut, seznámím vás s Vicky, teda jestli chcete" usmála jsem se a pohlédla jsem na dívku, která hladila Geparda, který byl uvázaný u stromu kousek od uvaziště, u kterého byla Pom. "Vicky? To je moje sestra Míša a brácha Luis. To je Vicky" seznámila jsem se a zahlédla jsem Joanii s nějakým klukem. "Hned jsem zpátky" řekla jsem jim a došla jsme k Joanii, která byla nyní sama a Bouře, kam jsem rychle došla a ihned jsem se zeptala. "Kdo to byl?" chtěla jsem vědět. "Martin". "Chodíte spolu?" vyzvídala jsem dál. "Nevím, asi ne. Možná jo, ne" neustále se opravovala a tak jsem ji chvilku pozorovala a pak jsem přikývla. Se smíchem jsem se odebrala k Vicky a ostatním. U Vicky stála Mia a povídali si. Rozloučila jsem se s mámou, Míšou i Luisem, kteří se odebrali ke kočáru a dotáhla jsem podbřišník a stáhla jsem třmeny. Vyhoupla jsem se do sedla a pohlédla jsem nejdříve na Miu a pak na Vicky. "Tak co, jak jste na tom?" zeptala jsem se tiše a obě se rozesmály. "Normálně" oddechla jsem si a pohlédla jsem na Nioru.
Nejdříve jsme vjeli do lesa, jeli jsme krokem. Jelikož tam nebyla žádná cesta, museli jsme kličkovat mezi stromy. Nějak jsme to zvládli a vyjeli jsme na dlouhé a velmi krásné a rozlehlé louce. "Páni, to je krása" řekla jsem tiše. "Sem si někdy musím s Pomněnkou zajet" poznamenala jsem si do mozku a rozhlédla jsem se. Pomněnku jsem pobídla do klusu a klusala jsem za ostatními podél lesa. Tušila jsem, že někdy pan Livrey zavelí halali. Pak jsme přešli do cvalu a vycválali jsme kopeček. S Pom jsem nějakým zázrakem překonala všechny překážky, čemuž jsem se dosti divila. Pomněnku jsem poplácala po krku a pokračovala jsem za ostatními. Pak jsme zpomalili do kroku a v tu chvíli jsem zaslechla pana Livreye. "Halali" zakřičel a všichni přešli do cvalu. Pomněnka se rozběhla a brzy dohnala pár studentek, které jely přede mnou. Pak jsem ji nechala běžet pomaleji a teprve potom jsem ji pobídla do rychlejší tempa, ve kterém zase dohnala pár studentek. Dostávala jsem se blíž Nadvandy, ale přede mnou bylo ještě několik studentek. Pomněnka zrychlovala. Pom běžela a několik koní dotáhla, většinou to byli ti koně, kteří se hnali ze začátku. Pom jsem poplácala a nechala jsem ji běžet dál.
Někdo, nevím kdo, ukořistil liščí ocas a my jsme nechali koně vydechnout. Nechala jsem volnější otěže a doklusali jsme k posledním skokům. Byly dost široké a tak jsem se domluvila s Vicky, že si skočíme spolu. Navedly jsme naše koně na první překážku, první kolmák, který jsem s Pom přeskočila, stejně jako ty ostatní kolmáky. Vicky skákala na Gepardovi vedle a doskočila ve stejnou dobu jako já s Pomněnkou. Usmály jsme se na sebe a pak jsme pokračovali za Nadvandy po úzké cestě, po které jsme se dostali k hlavní cestě, po které jsme dojeli až k bráně. Bránou jsme projeli a na nádvoří jsme zastavili, seskočili a šli jsme se postarat o koníky, kteří byli docela unavení.Měla jsem ještě nápad, který jsem s Miou a Vicky mohla podniknout.