joanie+bouře: Příprava-čištění, mytí, …
V předvečer honu jsem v pokoji sbírala všechno, co budu zítra potřebovat. Speciální honební sadu pro mne jsem měla připravenou na ráno. Ale teď jsem vzala jezdecké vysoké boty, přilbu a tlustou bílou mikinu, kterou jsem si přivezla z domova. Vzala jsem to do náruče a spěchala do sedlovny. Byly tam už Nadvady a Ell. „Čau holky,“ pozdravila jsem je, šla rovnou k pračce a dala dovnitř mikinu. Holky si mezi sebou povídaly, slyšela jsem něco o honu a tak. Zapnula jsem pračku, ta ihned začala bručet a šla jsem ke skříňce. Otevřela jsem ji a vyndala dečku, sedlo, bandáže, uzdečku a ohlávku. Přinesla jsem si kbelík s vlažnou vodou, hadr a kartáč. Pračka doprala a mikinu jsem přehodila do sušičky a do pračky jsem hodila dečku a bandáže. Pak jsem šla na sedlo. Nejprve jsem z něj seškrábala špínu kartáčem, pak jsem špínu a prach setřela vlhkým hadrem a dala sedlo sušit. Chvíly to zabralo, takže jsem poskládala mikinu a dala sušit dečku s bandážemi. Kartáčem jsem vyprášila i uzdečku a ohlávku. Pak se do sedlovny nahrnuly další lidi. Viděla jsme i Natha a Toma. Nadvady všem naposledy zopakovala, že jim nic neřekne. Já jsem se dál věnovala mytí a čištění. Udidlo jsem omyla vodou, aby bylo čisté, hlavně kvůli Bouřce. Pak jsem srolovala bandáže a dečku usušila. Všechno jsem poklidila, rozloučila se s holkama a s poskládanou mikinou spěchala na pokoj.

Ráno v den honu
Vstávala jsem ve ¾ na sedm, abych v sedm byla připravená před stájemi a mohla Bouři vyčistit a naleštit ještě před krmením. Takže přesně na minutu mi zazvonil budík a já ho líně zamáčkla. Pak mi došlo, proč zvoní tak brzo a natěšeně jsem vyskočila z postele. „Clair, vstávej! Je hon!“ v pyžamu jsem ze sebe skopala peřinu a strhla jí taky z Clair, která se převalila, a taky vyskočila. „Cože? Nojo, je hon!“ začala se mnou skákat mezi postelema. Chvilku trvalo než jsme se uklidnily, když nám hráblo , ale už jsme byly zase práceschopné. Doběhla jsem do koupelny a rychle si vyčistila zuby. Opláchla jsem ji obličej a oči od ospalek a rozčesala vlasy velkým kartáčem. Zapletla jsem si je do dvou černých copů a stáhla rudými gumičkami, které mi ladily k saku ze sady. Potom jsem vlítla do pokoje a tam si vzala uniformu, sadu si vezmi až těsně před honem. A uniformou reprezentuju Akademii, takže když přijedou návštěvy, náramně se to hodí. Obula jsem se do holínek a s Clair jsme běžely po schodech dolů. Málem jsme srazily Sue, která právě otevírala dveře od kolejí, bylo přesně sedm ráno. „Ale holky, trošku se klidněte,“ smála se. My jsme jí zamávaly a dál upalovaly do stáje. Ta už byla odemčená, Sue tam šla jako první. Ve stáji už to bylo cítit napětím a viděla jsem Nadvady, jak dokončuje strojení Valhally. Zamávaly jsme jí a pokračovaly dál. Všimla jsem si Niory, Toma, Natha i Connora. Všichni se starali o koně, protože hon pojedou i oni. „Tak zatím,“ rozloučila jsem se s Clair a šla k boxu 32, k Bouřce. Už se na mě z dálky dívala skrz mřížované okno u boxu. Jak jsem jí spatřila, zrychlila jsem krok. „Dobré ráno, krásko, doufám že ses dobře vyspala, dneska je náročný den,“ přes mříž jsem jí dala pusu. Pak jsem otevřela box a nasadila jí ohlávku. Cvakla jsem vodítko a vyvedla ji z boxu. Kobylka by šla rychle, tak jsem jí musela brzdit. „Stop! Ták jsi hodná, žádný spěchání, na všechno dojde,“ řekla jsem jí asi po stý, když jsem jí musela zastavit, aby nebyla tak rychlá. Dovedla jsem jí k nedalekým uvazištím a jedno jsem si zabrala. Tam jsem klisnu uvázala a šla pro čisticí sadu. „Hodná jsi,“ pochválila jsem ji, když jsem přišla ze sedlovny. Rozepnula jsem tašku a vyndala hřbílko. Tím jsem z ní odstranila zaschlé bahno, prach a jiné nečistoty. Ještě jsem jí vyhřebelcovala tvrdým kartáčem, tím jsem vlastně zopakovala práci hřbílka, ale přišlo mi to vhodné, aby byla co nejkrásnější a nejčistější. Měkkým kartáčem jsem srst přejela po směru růstu a tak ji i zároveň učesala. Pak jsem vzala kartáč a pečlivě pramen po prameni rozčesala hřívu. Každý rozčesaný pramen jsem zapletla do bobánku. Když byla hotová hříva, rozčesala jsem pečlivě i ocas. Ten jsem nijak nezaplétala, nechala jsem ho tak, jak byl, hezky rozčesaný a umytý. Teď mi došlo, proč jsem ji nedávno drhla šampónem. Bylo to chytré. Pak jsem kobylku odvedla zpět do boxu a šla do krmivárny. Tam jsem naplnila kbelík. tak jak bylo třeba a donesla ho Bouřce do boxu. „Za chvíli jsem zpět,“ rozloučila jsem se a šla do jídelny.
Tam mi jako první do oka padl náš host William Livrey, která byl prostě nepřehlédnutelný. Sue mi podala vydatnou snídani a já si sedla k jednomu volnému stolku. Z dálky jsem pozorovala kovboje, se kterými si povídala Nadvady. Všimla jsem si jednoho blonďatého kluka s trochu delšími vlasy, které mu padaly do očí. Měl je téměř bílé. Jen co jsem dojedla, šla jsem do jedné šatny, kam jsem si donesla sadu z pokoje. Navlíkla jsem se do těsných rajtek. Měly hezkou hnědou barvu, ladily do podzimu. Okolo boků jsem si zapnula krásný pásek s liškou, do které jsem se ihned zamilovala. Pak jsem si vzala triko a košili, musím přiznat, že košile moc nenosím, ale když je to tradice…, vypadá to hezky. Přes to jsem si vzala červené sako, teď mi konečně ty gumičky na copech ladily. Jako poslední jsem si nasadila naleštěné vysoké jezdecké boty a pak rukavice ve stejné barvě jako rajtky. Pak jsem zkusila, jestli se mi klobouk vejde na přilbu, hlavu mám poměrně malou, takže by to teoreticky šlo. A ono opravdu! A klobouk byl taky menší, takže se na přilbu nasadil, ale bylo to těsný, takže nepadal. Tak jsem přilbu vzala pod rameno, ale zapomněla jsem na bičík, pro ten jsem si došla do sedlovny. Tam ve skříňce jsem si nechala uniformu a šla k jednomu uzvazišti, kam jsem si ze sedlovny donesla sedlo, podsedlovku, gelovku, uzdečku, udidlo, ohlávku, bandáže a botičky, … S tímhle na stojanu jsem dojela k uvazišti a přivedla Bouři. Naštěstí si nerozvázala žádný bobánek, všechno bylo tak jak jsem to nechala. A začala jsem sedlat. Dečka, gelovka, sedlo. Všechno muselo perfektně sedět, netlačit. Zapnout podbřišník. Nabídnout udidlo, uzdečka připnout k ohlávce. Namotat bandáže, nasadit botičky. „Tak, hotovo,“ řekla jsem a poplácala naleštěnou klisnu na krku. Nasadila jsem si přilbu s kloboukem na hlavu a do levé ruky vzala uzdu. „Tak jdeme na to holka…,“ řekla jsem hodně potichu, zhluboka se nadechla a šla ven ze stáje.

Nádvoří
Dovedla jsem Bouři na nádvoří. Nebyla jsem zdaleka poslední, kdo přišel, ale byly tu už všichni kovbojové, Niora, pan Livrey, nějací hosté a pár studentek. „Stop.“ dala jsem povel a Bouře zastavila. Kopla jsem nohu do třmenu a vyhoupla se do sedla. Chytila jsem otěže a šla se zařadit do řady. Byla tam Bloodye a pak Lisa. Nechala jsem Bouři stoupnout si vedle ní. „Ahoj Liso, já jsem Joanie, asi jsme se ještě nepotkaly. Pojedu s tebou vzadu,“ pozdravila jsem ji a stiskla jí ruku. „Ráda tě poznávám. A pojedeš halali?“ chtěla vědět. „Jo, to už mám povoleno,“ ubezpečila jsem ji. Pak si vedle mne stoupla Ver na Acerovi. Chvilku mluvily s Lisou, že taky pojede vzadu. Uběhlo pět minutek a zazněla fanfára. Teď se všichni shromáždili do řady a pak se před námi seskupily Niora, Nadvady a William Livrey. Pak se mezi koňmi začala míhat Anette. Za chvilku byla u mne. „Na dečku nebo na rameno?“ zeptala se. „Rameno, díky,“ dopověděla jsem, dívka mi přišpendlila stužku a šla k Lise. Pak se ozvala Niora: „Vítám vás na letošním už třetím honu na lišku, čili Huberta. Nejdřív bych vám, ale ráda představila důležité osoby dnešního dne. Lišku bude představovat Nadvady, která se minulý rok stala královnou honu a ukořistila liščí ocas Sáry. Mástr budu pro letošní rok já, Niora a vrchním lovčím bude pro dnešek pak William Livrey, kterého tímto vítám na naší Akademii. Zároveň si ho všechny prohlédněte, některé z vás budou mít tu možnost jet k němu do Anglie na venkov stejně jako doposud jezdíme do Německa,“ skončila Nia, pak zazněla další fanfára a Niora začala se svým proslovem na začátek honu. Poslouchala jsem a pak řekla poslední slova: „liško vyraz, a vy za ní!“ na to, Nadvady vyjela. Lesní rohy už zase troubily. Pak se dali do pohybu také kovbojové, kluci z Floresty a pan Livrey. Po nich vyjela Niora a pak ostatní studentky. My jsme počkaly s Lisou na konec. Pak jsme vyjela i my. „Holky platí pro vás všechno co pro ostatní, plus neskákejte, pokud vám to nepovolím! To je vše, jedem!“ roztáhl se jí na tváři úsměv. Vyjely jsme klusem, byla jsem vedle Lisy. Bouře byla klidná, měla hezký chod. Postupně jsem si ji sbírala na otěž, věděla jsem, že jednou přijde cval a chtěla jsem, aby byla připravená. Po chvilce jsme všichni přešli v krok a z hlavní cesty odbočily na malou. Stoupala do kopce, ale Bouřce to neuškodila, právě naopak, hezky jí ten kopeček roztáhl plíce. Přes klus jsme se dostaly do cvalu. Byla jsem připravená, takže mě to nezaskočilo. Stiskla jsem tedy holeně a stoupla si do kolen. Tak jsem byla ve stehenním sedu. Viděla jsem pozadí nějakého jezdce přede mnou. Lisa byla za mnou, pustila mne. Ale nebyly jsme v něm dlouho, za chvilku už jsme zase krokovaly, stále na té malé cestě. Pak jsem hodně hodně zdálky uslyšela, že budou první skoky a Lisa pohotově zareagovala. „Nikdo nebude skákat, všichni pojedou za mnou a objedeme to!“ řekla. Poslechly jsme a všechno zprava objely. Byla tam louže, ale co se dalo dělat. Projely jsme krátký úsek a byly jsme vedle kočárů. Viděla jsem jak se na mě pyšně usmívá taťka. Zeširoka jsem se na něj usmála a zvedla prsty, abych mávnula Martinovi. Seděl zachumlaný v dece, která byla na sedadle a snad si to užíval. Pak mě Bouře upozornila frknutím, abych dávala pozor, jely jsme vedle. Pak jsme šly dlouho v kroku. Povolila jsem kobylce otěže, aby si natáhla krk a protáhla zádové svaly. Přežvýkávala udidlo a celkově pohoda byla fajn. Pak na trávě ostatní zase naklusaly. Stiskem holení a přibráním na otěž jsem klisnu pobídla do klusu. Začala jsem vysedávat a kontrolovala si pravidelnost a správnost sedu. Po chvíli se pod námi objevil asfalt. Udivilo mě to a pochválila jsem sama sebe, že jsem Bouřce dala botičky. Po pár minutách jsme měly sjet prudší svah. Lisa nám dala pokyny. „Zatižte záď, kdo to umí. Kůň bude mít váhu na zadních a vy nepřepadnete dopředu. Ne, abyste se to snažily rychle zvládnout klusem nebo cvalem! Hezky pomalu. Kdo to neumí, pojede se mnou a objedeme to,“ nařídila nám a některé holky jely za ní. Já jsem přijely k okraji, kde se zem začínala svažovat. „Tak holka, tohle dáme,“ ujistila jsem Bouři, aby se nelekla a nevyhodila mne. Zhluboka jsem se nadechla a vydechla. Jako u shromážděného chodu jsem zatížila záď a pak krokem vyrazila. Bouře byla zkušená holka, myslím, že tohle už párkrát zažila. Řekla bych, že spíš vedla ona mne. No, v každém případě jsme to zvládly tak na trojku, ale daly jsme to. Dole jsme počkaly na Lisu a holky, pak jsme se vydaly za ostatními. Překonaly jsme silnici i potok a v lese nacválaly. Pak promluvila Lisa a řekla, abychom šly do kroku. „Tak holky, tohle se podle mě dá zvládnout v klusu a jako kavalety, jen vyšší. Není to na vysoké skoky, zkuste to, dá se to, zkoušela jsem to tak jak říkám a šlo to,“ pověděla nám. Pak mě poslala jak první a já pobídla Bouřku do klusu. Stoupla jsem si do stehenního sedu a váhu přenesla do kolen, co nejvíc mi to šlo. Malilinko jsem jí povolila otěže, abych jí netahala za hubu. Pak jsem jí navedla na střed kmenů. První nebyl moc tlustý, v klidu, a jelikož byly na cval, jako rozměry, měla jsem víc času mezi jednotlivými kmeny. Slyšela jsem Lisu jak za mnou volá. „Dobře, skvěle. Vy ostatní taky tak,“ řekla jim. Dál jsem neposlouchala a soustředila se na větší kmen, asi buk nebo dub. Tady Bouře zvedla nohy opravdu vysoko, až jsem se divila, jak ty kolna ohne… No a to bylo všechno! Dál, abych ostatním nevadila, jsem provedla zastavení a počkala. Lisa nás pak vedla dál až na staré fotbalové hřiště, kam jsme se postavily do řady. Já byla po boku Lisy, kterou jsem si oblíbila. Po chvilce se k nám přidali i ostatní účastníci honu, kteří zkoušely ukořistit větévky na skocích, které jsme my měly zakázané. Potom před nás přešla Niora. Informovala nás o možnosti občerstvení a uvazování koní. Poté jsem přehodila nohu přes sedlo a seskočila. Povolila jsem podbřišník a nánosník a vytáhla jsem třmeny.
Pak jsem odvedla Bouři k jednomu provizornímu uvazišti a z pasu jsem si odmotala vodítko. Tím jsem ji přivázala. Potom jsem šla hledat tátu s Martinem, ale nejdřív jsem si došla pro občerstvení.
Když jsem přišla na řadu Petra se mě zeptala: „Co to bude?“ „No, dala bych si párek v rohlíku s hořčicí? A k pití, máte tady horkou čokoládu?“ „Jo, právě jsme jí dodělaly, Kate ti ji nalije. Tady máš ten párek,“ podala mi první část mé objednávky. Pak jsem přešla k širší zrzce, která byla zřejmě Kate. Poděkovala jsem jí a ukousla párek. A šla jsem ke kočárům. Jak se ukázalo, táta s Martinem už jedli a pili. Přišla jsem k nim a pomohli mi nastoupit. Martin mě přikryl dekou, jiná tam nebyla, tak jsme měli společnou. „Jde ti to úžasně, jsi moc šikovná,“ začal táta kecat. Byla jsem zároveň vděčná, že tu se mnou je, ale taky jsem chtěla, aby přestal kecat nesmysly. Po chvilce řekl: „Tak já vás nechám o samotě,“ a šel si pro kafe s rumem. S Martinem jsme chvíli seděli mlčky a srkali pití, pak už jsme neměli co srkat. Martin se natáhl pro můj kelímek, že ho půjde vyhodit. „Nechoď…,“ řekla jsem rychle. Zamrkal a zůstal sedět. „Stýskalo se mi po tobě,“ řekl najednou. „Mě taky,“ přiznala jsem. Ruce jsem měla položené na dece a on položil kelímky a chytnul mojí ruku do jeho. „Zase se mi bude stýskat, musíš jezdit častěji…“ řekla jsem mu. On se zasmál a nechal mě položit si hlavu na jeho rameno. Pak přišel táta a odskočili jsme od sebe. Taťka se tomu začal smát a pak řekl: „V pohodě, už vás chvíli pozoruju,“ mrknul a sednul si k nám. „Už bys asi měla jít,“ řekl a dal mi pusu na tvář. Já jsem se pořád styděla, za to že nás viděl, ale je to můj táta, co nadělám. Rozloučila jsem se a šla za Bouří. Už tam stála Clair a hned začala. „Kdo to je?“ byla hrozně zvědavá. „Martin,“ odpověděla jsem popravdě. „Chodíte spolu?“ „Nevím, asi ne. Možná jo, ne,“ pořád jsem se opravovala. Kamarádka se začala smát a pak odešla. Obvázala jsem si okolo pasu vodítko a stáhla třmeny. Utáhla podbřišník a nánosník a vyhoupla se do sedla. Pobídla jsem Bouři do kroku a jela k Lise. „Zase počkáme,“ informovala nás.
Druhá etapa mi připadala hrozně krátká. Asi proto, že jsem pořád přemýšlela o tom co se stalo v tom kočáře. Po chvilce jsme zajely do lesa. Koně šli krokem, vyhýbaly jsme se stromům. Bouře byla ohebná a reagovala na sebemenší pobídky, krásně nám to šlo. Chválila jsem jí, co to dalo a byla jsem na ni pyšná. V duchu jsem ale byla stále v kočáře. A najednou jsme se vynořily z lesa a ocitly jsme se na louce. Vlastně obrovských loukách. Krokem jsme si užívaly jízdu na tak krásném místě. Všude okolo bylo barevno a pod námi trošku ztuhlá tráva ve které se šlo báječně. Kroky koní nebyly slyšet, ale šustění listí ano. Po kopečku se objevily další překážky. „Všichni objedou!“ zakřičela Lisa. „A ten kdo má třetí levl se od nás může odpojit a jeďte víc dopředu, ať máte taky šanci při halali. Může být každou chvíly. A taky že jo. Lisa byla prostě boží. Pobídla jsem Bouřku do klusu a dohnala poslední jezdce před námi. Pak jsem jí nechala zase krokovat. A po asi minutě bylo slyšet silným hlasem: „Halali!“ na to jsem pobídla Bouřku do klusu a hned do cvalu a vydala se za Nadvandy, která už uháněla. Seděla jsem ve stehenním sedu a užívala si jízdu. Bylo to zběsilé a ani jsem se nesnažila ohon ukořisti, protože tenhle rok jsem jen chtěla vědět jak to chodí. Ale stejně, držela jsem se ostatních zuby nehty, a byla jsem docela blízko Nadvandy, takových třicet metrů v chumlu s ostatními. Přes ně jsem neviděla kdo ohon ukořistil, ale něčí ruka ho držela nad hlavou. Přešly jsme do klusu a já začala vysedávat. Otočila jsem klisnu a mířila klusem za Lisou, která byla spíš v dálce. Povolila jsem otěže, aby se kobylka vyfuněla a po určité době přešla do kroku. Poslední skoky jsem zase objela a na Florestu jsme se krokem vrátily po uzounké cestičce. Když jsme projely branou, seskočila jsem, povolila podbřišník a nánosník a vytáhla třmeny. Šla jsem se postarat o Bouři a pro Martina jsem měla vynikající nápad.