kitty*: ČTVRTÝ DEN
Odpoledne jsme se opět měli přichystat na trénink cross country. Zašla jsem si opět pro vranku do výběhu, odvedla jí do boxu a začala hřebelcovat. Rozmasírovala jsem jí hezky krouživými pohyby hřbílkem svalstvo, vyčisstila jí srst a zbavila nečistot. Vybrala jsem z kopyt a přivezla si stojan s vybavením, opět parkurové sedlo, gelovka, vykrojená podsedlovka.. Nauzdila jsem kobylku, na uzdečce byl pořád přidělaný i martingal, pak jsem kobylce dala i sedlo s gelovou podložkou a zapnula podbřišník. Dala jsem jí taky kamaše a botičky, sobě si nandala přilbu, rukavice a vedla kobylku na dvůr.
Na dvoře jsme byli mezi prvníma, nicméně jsem si stejně Asii odvedla stranou. Dotáhla jsem podbřišník, nasedla a počkala, až dorazí zbytek. Když dorazil i Tom na čtyřkolce, tvářil se ... nu, znepokojovalo mě to "Dneska pro vás mám překvapení, pojeďte" vybídnul nás, a já se vydala za jednou z externích jezdkyň. Asii jsem nechala jet na volné otěži, hezky krokem. Přemýšlela jsem, co mohl Tom myslet tím "řpekvapením"
Dostali jsme se do areálu a Tom nás poslal na opracoviště. Vypnul motokrku, vlezl za náma a zavolal si nás k sobě. "Takže, dnešek bude tak trochu .. jiný" mrknul na nás "Zítra vás čeká závod, ovšem už dneska si budete moct vyzkoušet projetí části trati na čas. Některé skoky znáte, některé ne, každopádně budete mít jeden skok na rozeskákání. Hlavně klid, přemýšlet a užít si to" mrknul na nás a začal z papíru, který vytáhl z kapsy, číst pořadí v jakém budeme nastupovat. Jela jsem za Karin, někde asi ve středu seznamu. "Takže opracujte, pak si vás budu volat na ten skok a pak budete startovat" řekl nám, a já vyjela s Asií z opracoviště. Rozhodla jsem se totiž omrknout, jaké že překážky to budeme skákat. Podle Toma to měly být překážky 16 až 21. Šestnáctku a sedmnácku jsme znali z prvního dne kurzu, ale já chtěla znát celou trasu, a díky tomu, že jsem nejela na začátku, jsem měla podle mého dostatek času na to si dráhu prohlédnout. Aspoň můžu Asii zatím okrokovat, řekla jsem si, a jezdila tedy kruhy a oblouky kolem stromů a keřů, směrem k překážce číslo 16. Ohýbala jsem si Asii kolem vnitřní holeně, a to na obě ruce Také jsem si jí ssbírala na otěž a vůbec jsem se jí snažila cestou k překážkám opohybovat.
Projely jsme kolem šestnáctky i sedmnáctky a mě napadlo, že budu muset dávat bacha, jestli začne pršet, aby odrazy a doskoky nepodkluzovaly, přece jenom před námi pojede dost koní a mohli by povrch zrýt - a podle předpovědi dneska sprchnout mělo, i nebe vypadalo, že se to každou chvíli spustí..
Projely jsem celou trasu s Asií krokem a snažila se postřehnout všechno, co by mi mohlo nějak pomoct. Vzpomínala jse na dnešní seminář i na proběhnuté tréninky, abych si uvědomila co kde je třeba, přemýšlela jsem co mi kdy vytýkal Tom a co zase říkal, že jsme dělaly dobře
S plánem trasy v hlavě jsem se vrátila na opracoviště, u toho jsem ale stiskla holeně a nechala jsem kobylku doklusat. Na oprcovišti jsme začaly dělat kruhy a oblouky, přistavovala jsem si Asii ve všech obratech, pohrávala si s vnitřní otěží, vnější napnutá a vede, váha na vnitřní sedací kosti, vnitřní rameno dozadu. Měnila jsem s Asií tempo, směr, dělala jsem oblouky, vlnovku o třech i o čtyřech obloucích, pak když jsem s kobylkou i nacválala, jsem si začala dělat osmičky s přechodem do klusu v bodě X.
JKdyž byla Asie rozehřátá, pořádně jsem se soustředila na shromažďovací práci, opět jsem pracovala na přechodech, kdy jsem před každou změnou dala Asii poloviční zádrž a tak se snažila, mít jí co nejvíce podsazenou. Také jsme dělaly kruh zmenšit, malé kruhy, osmičky a podobně. Když mě Tom zavolal, ať sui jdu zkusit skok, vyvedla jsem Asii z jízdárny krokem. Stiskla jsem holeně, naklusala a jela směrem k Tomovi. Ten přikývnul, já Asii pobídla do cvalu, a na trochu zkrácené otěži najížděla na skok. Vedla jsem jí holeněmi i sedem na střed, Nechala jsem jí trochu protáhnout tempo a najela na skok. Odraz, jít s pohybem, holeně pod sebou a držet rovnováhu. Dívat se dopředu a nerušit klisnu. Po doskoku Tom přikývnul, a řekl nám ať to z kusíme ještě z druhé strany (tentokrát z té, ze kteeré se opravdu mělo najíždět) potom, že už pojedu rovnou na trasu.
Kývla jsem a v klusu Asii otočila. Pobrala jsem si jí na otěž,a pobídla do cvalu. Zaskočila, a rozecválala se svižným tempem na překážku. Stoupla jsem si do stehnového sedu a směřovala kobylku na střed , Měla jsem přiložené holené. kobylku na kontaktu otěžemi a pružila nohama abych udržovala rovnováhu, Odpočítávala jsem si cvalové skoky a pak se kobylka odrazila. Šla jsem s pohybem, holeně pod sebou, ruku posunout po krku nahoru. Když se Asie konečně ocitla na druhé straně překážky, stiskla jsem holeně, abych jí pobídla kupředu a už sledovala první skok. Byla jím překážka z prvního tréninku, šířkový skok, a mířili jsme jakž takž na něj - holeněmi jsem si tedy Asii srovnala, aby mířila přímo na střed skoku a taky jí holeněmi vybídla k prodlouženému tempu. Asie cvalové skoky opravdu prodloužila, a já už si jí jen hlídala přiloženými holeněmi a lehkým kontaktem otěží. Taky jsem se podívala, kde je překážka číslo sedmnáct, na krmelec jsme totiž musely zatočit do prava.
Když jsme se blížili k překážce, odpočítávala jsem si cvalové skoky a pak už jen šla s pohybem. Asie se odrazila, já vyšla rukama nahoru po jejím krku, držela si holeně pod sebou a snažila se kobylce nevadit, a hlídat si vlastní rovnováhu. přitom jsem očima hledala další překážku - krmelec. Při dopadu jsem byla vzpřímená, zatížila jsem pravý třmen a už sedem mířila na krmelec.
Dala jsem Asii poloviční zádrž, abych jí shromáždila, a pak zase stiskla holeně, abych jejímu chodu dodala potřebný kmih. Přitom jsem jí směřovala na střed. Tyto překážky byly na travnaté rovině, a tak jsem si s terénem nemusela lámat hlavu. Hlídala jsem Asii, aby neztratila kmih ale ani podsazení, porotože bez toho krmelec nepřekonáme. Posledních pár cvalových skoků už jsem měla jen přiložené holeně, na kontaktu s otěžema a odpočítávala jsem cvalové skoky. Asie se pak odrazila, a já si hlídala svůj sed, abych nenarušila rovnováhu svojí ani Asiinu, a sledovala další skok. Tím byl dvojskok, živý plot a dvě dřevěné překážky s možností volby. Už během prohlížení trati jsem si usmyslela, že se pokusíme o tu vyšší. Byla úzká a mohla mít tak metr, ale já Asii věřila. Vedla jsem jí tedy na první skok tak, aby se nám lépe najelo na tuto překážku, a zároveň jí dala poloviční zádrž - z roviny jsme najíždělůy do mírného svahu dolu, bylo proto důležitější mít pro skoky koně pořádně shromážděného. Hlídala jsem si holeně pře sebou, a ačkoliv jsem byla ve sthenovém sedu, byla jsem celkem narovnaná, abych lépe pomohla při jízdě ze svahu dolu Asii udržet váhu na zadních nohou.
První skok byl spíše vysoký než široký, ani vysoký ale nijak moc nebyl, navíc byl z obou stran oplocený a tak Asii nesváděl k tomu vyhnout - šlo proto o vícemén jednoduchý skok, a já se rozhodla zvolit tempo spíše podle skoku druhého - nechala jsem Asii po poloviční zádrži v ne tak dopředném cvalu jako dosud, aby se jí líp překonávala vysoká překážka. Navedla jsem ji na střed prvního skoku a sledovala skok druhý. Ještě pár cvalových skoků, tři, dva, jedna, a Asie se odrazila. Šla jsem s pohybem, gholeně pod sebou, ale soustředila jsem se, abych se moc nepředkláněla a nelehala Asii na krk, během odrazu. Při doskoku jsem byla zase vzpřímená, a už nad skokem jsem sledovala druhý skok. byl napravo od této překážky, tak jsem více zatížila pravý třmen, rameny se natočila trochu na něj, a jakmile Asie dopadla na zem a já jí podpořila pobídkou holení, aby nevypadla z rytmu, mířila jsem jí na střed skoku i otěžemi. Nechala jsem pak už skok na Asii, jen holeně přiložené a na kontaktu s otěžemi. Před odskokem jsem jí navíc podpořila pobídkou holeněmi, aby jí nenapadlo úzký skok vyhnout. Snažila jsem se také rozpomenout, kde byl další skok . přímo před námi, kam jsem teď směřovala pohled, byl totiž až skok 21. Asie se odrazila, a já šla zase s pohybem, ruku vysunula po jejím krku, a držela nohy pod sebou. Znovu jsem se soustředila na to, abych při odskoku nelehala Asii na krk, a při doskoku jsem opět zůstávala vzpřímená. Pohlédla jsem doleva, na další skok
Svah dolu už se zase srovnal, a další skok už byl normálně na rovině. Byla jím přírodní, asi metrová překážka, a tak jsem si pro jistotu s Asií udělala další poloviční zádrž, aby byla na vysoký skok dostatečně shromážděná. Přitom už jsem sedem směřovala na střed, a holeněmi a otěžemi jsem jí dorovnala, aby najížděla i kolmo. nechávala jsem jí opět v kratším, přesto ale dopředném cvalu a asi šest cvalových skoků před nájezdem jsem už všechno nechala na ní, holeně přiložené, klisna na kratší otěži, a já se dívala za skok, na stromy, co ohrazovaly areál.
Během odskoku jsem si hlídala holeně pod sebou a snažila se klisnu nerušit. Šla jsem s pohybem, a po doskoku jsem nechala Asii udělat větší oblouk. Další překážku jsme teď měli jakoby v zádech, ale já si chtěla nechat prostor na pořádný nájezd, a ne nutit Asii skákat překážku z úhlu - kor když, pokud jsem si správně vzpomínala, šlo o šířkovou.
Otočila jsem tedy velký obloukem, pomocí zatížením pravého třmenu, tím přesunutím váhy na vnitřní sedací kost a mírným otočením ramene dovnitř, a pomocí holení a otěží, Asii tak, že jsem měla další skok zase před sebou. Během otáčení jsem jí navíc nešchala prodloužit tempo, protože jsem věděla že po dokončení oblouku už nebudeme mít na nájezd tolik času - nenechala jsem jí samozřejmě ztratit podsazení.
Ano, byla to šířková "cirkulárka", u které jsem byla rása že Asie je kliďas, taková nezvyklá překážka by některé citlivější koně mohla poděsit. Byla jsem ve stehnovém sedu a trochu více se předklonila, neboť jsme tentokrát jely zase do kopce. Skutečně jsem navíc akorát stihla Asii srovnat na střed té části překážky, kterou jsme měly přeskočit, a už jsme byly tak šerst cvalových od překážky. Nechala jsem přiložené holeně, aby zůstala v tempu, ale přeci jenom jsem jí před odskokem podpořila holeněmi, kdyby jí náhodou překážka nějak zarazila. Asie se odrazila, já šla s pohybem, lehce jí nabídla otěže a hlídala si holeně pod sebou. Dívala jsem se přitom na poslední dvojskok, který nás čekal. Šlo o nejnáročnější překážku trati, dva skoky, mezi kterými byla jakási dolina.
Provedla jsem s Asií poloviční zádrž, a nechala jí v kratším cvalu, Chtěla jsem jí mít shromážděnou, na ty terénní nerovnosti. Teď jsme se blížily k prvnímu skoku, asi 80cm kmen. Zasedla jsem do pracovního cvalu, holeně přiložené, na kratší otěži, a sedem jí držela v kratším tempu. Během nájezdu už jsem sledovala skok za. Když se Asie odrazila, soustředila jsem se na to, abych měla holeně pod sebou, a držela tím rovnováhu, která bude v těchto nerovnostech důležitá. Otěže kratší, přesto jsem je nad skokem povolila, aby měla Asie po dopadu prostor na hlavu. Při dopadu jsem byla vzpřímená, a sledovala další skok. Pobídla jsem Asii, aby neztratila rytmus, a jakmile jsme byly na dně doliny, sedla jsem do stehnového sedu. Pobídla jsem jí aby trochu protáhla cval, a počítala cvalové skoky. Když se odrazila, šla jsem s pohybem, držela e koleny a holeně pod sebou. Taky jsem jí nabídla otěže, aby měla kam dát hlavu, a po doskoku jsem pobídla. Když Tom po čtyřech cvalových zahlásil, že stopnul čas, pochválila jsem kobylku a nechala jí odcválat o něco dál. povolila jsem jí otěže a nechala jí vycválat na volnějších otěžích, já přitom zůstala ve stehnovém sedu a poplácávala jí po krku. Po chvilce jsem zasedla, prothála nohy a vzala Asii zpátky otěží, a ona přešla do klusu. Znovu ve stehnovém sedu jsem jí nechala vyklusat cestou na opracoviště, kde jsem jí nechala vyklusat na obě ruce. Zatím dojely i ostatní holky, a krokovaly jsme cestou domů.

Po návratu domů už všechno poběhlo jako obvykle, jen jsem byla naprosto nadšená dnešní jízdou, ten adrenalin a endorfin v krvi mě nějak nakopl OPo sesednutí jsem odvedla Asii do uvaziště, rychle jí odstrojila a odvedla do mycáku, kde jsem jí pořádně opláchla nohy a břicho. Přebytečnou vodu jsem setřela stěrkou, a v boxe jsem navlhčenou houbičkou opláchla i jiná zpocená místa. Dala jsem po vyhřebelcování Asii odpocku, a nechala jí v boxe s kbelíkem vody.

Omlouvám se, jestli je to někde až moc stručné, jsem přes den pryč a navíc mám rozbitý počítač, a na ten rodičů můžu jen omezeně. SNažila jsem se to ale neodfláknout, tak snad