karin + vanilka: KURZ CROSSU
DEN DRUHÝ – RANNÍ ŠANCE ZÍSKAT STUŽKU
Ráno bylo v pokoji krásně chladno.Protáhla jsem se na posteli a tiše vyklouzla z postele abych Bloo která si ráda pospí nevzbudila. Honem jsem se oblékla a udělala ranní hygienu. V šuplíku jsem si našla kotníčkové ponožky a nazula si je. Protože bylo vedro, vzala jsem si tílko a šortky. Vyšla jsem z pokoje ven a u botníku se obula. Ihned jsem mířila do stájí. Vanilka už vyhlížela do uličky. Došla jsem ke klisně a dala jí pusu na nos. Zafuněla mi do obličeje a roztomile mě sledovala. Bylo mi jasné že chce snídani. Popadla jsem v krmivárně kbelík a nachystala ji její ranní příděl. Zatímco ryzka jedla, šla jsem omrknout nástěnku co se bude dnes dít. A neušla mi ranní procházka. Moc ráda získám další stužku a Vanilka bude za takové procházení také ráda. Zaskočila jsem tedy do sedlovny pro parelku a lano. Vanilka už měla snědeno a teď labužnicky olizovala stěnu boxu. „Vanilko.“ Oslovila jsem klisnu a nasadila ji parelku.Udělala jsem uzlík, srovnala ohlávku a přehodila lano přes krk. Vzala jsem si kopytní háček a vyškrabala ryzce z kopyt abychom nenadělali v uličce nepořádek a Vanilka měla čistá kopyta. Uložila jsem zase háček do tašky a vyvedla klisnu ven.

PROCHÁZKA

Po procházce měla Vanilka ještě dlouho dobu volno a nemělo smysl aby byla v boxe. Zavedla jsem jí dovnitř a sundala parelku. Pak jsem z boxu vzala stájovou ohlávku a nasadila ji klisně. Uvázala jsem si jí u boxu a došla pro síťovou deku a masku s repelentem. Vrátila jsem se zpět a nastříkala klisně citlivá místa pod břichem a nohy. Přehodila jsem jí přes hřbet síťovku a zapnula. Ohlávku jsem klisně zase sundala, Vanilka to však trpělivě snášela. Nasadila jsem jí masku a přes ní navlékla ohlávku. Mohli jsme vyrazit. Vzala jsem Vanilku do výběhu a klisnu vypustila. Ta s ladným klusem mířila ke stádu.

PROCHÁZKA
Vyvedla jsem Vanilku ze stáje. Prošli jsme kolem výběhů a já si všimla že vzadu na louce kde ještě seděla mlha, si Vanilka něčeho všimla. Byla to další jezdkyně a její kůň. Nebyli jsme s Vanilkou jediné kdo vyrazil na procházku. Provedla jsem Vanilku kolem parkurové jízdárny a vzala jí do lesa. Na trávě ještě seděla rosa. Polechtala mě na nohou a příjemně zastudila. Prošli jsme přes travnatou cestu a vlezli dovnitř lesa. Tam to ožilo hudbou ptáčků. Ti cvrlikali o sto šest a přeskakovali z větvičku na větvičku. Hladila jsem Vanilku po její sametové hřívě a sledovala zemitou stezku pod námi. Byla pokryta spoustou modřínového jehličí a smrkový šišek. Vanilka do jedné strčila kopytem a ta s třeskotem odlétla pryč. Ryzka zastříhala ušima a zvedla hlavu. Pak lehce zafrkala a pokračovala dál. Pousmála jsem se a opět jí pročechrala hřívu.Držela jsem nás však v tempu a razila si to svižným krokem. Cestička nás dovedla brzy k rozcestí. Krásný hnědý ukazatel nám nabízel spoustu směrů a stezek. Chvilku jsem zastavila a přemýšlela kam bychom tak mohli vyrazit. Nakonec jsem se rozhodla pro cestu vlevo. Vanilce asi došla trpělivost a prostě se rozešla pryč. „Stůůj.“ Lehce jsem zatáhla za lano a pak udělala tlak na plece kousacím koncem aby Vanilka zacouvala. Klisna udělala tři kroky na místo kde jsme stáli. Přestala jsem s tlakem a pohladila ji. Vyšla jsem doleva. Zase jsem natáhla krok a poslouchala mírný dusot kopyt vedle sebe. Vanilka se přidala k mému tempu.Cesta nás vedla podél břehu lemovaného břízami. Drobounké lístečky se chvěly ve vánku. Na louce seděl mlžný opar. V dáli postávala srna a kousek od ní se majestátně nosil srnec s větším parožím.Šli jsme s Vanilkou mokrou trávou ale ani jedné to nevadilo. Někdy jsem měla docela ráda mokré nohy a mokro v teniskách. Jak sluníčko stoupalo nad korunami, mlžný opar se pomalu vytrácel pryč.Prošli jsme břehem dolů a vešli na rozkvetlou louku. Byla tak před týdnem posekaná ale už se tu objevovalo několik květin. Poznala jsem rozrazil a jeden si utrhla. Milovala jsem tyhle modré květiny. I Vanilka si ochutnala a spokojeně žvýkala trávu. Vypadala opravdu komicky když jí z pusy čouchalo několik trsů travin.Mlaskla jsem na ní aby nezůstala pozadu a přešla tenhle malebný palouček. Vlezli jsme zpět do lesa kde to vonělo jehličím a vlhkou vůní dřeva. Přišlo mi jako bych cítila houby. Vanilka šla celou dobu vedle mě a občas si odfrkla nebo zafuněla. V lese byl zatím chládek ale i tak se mi pomalu vlasy lepily vzadu na krk. Výhodou bylo aspoň to že nás tu nežral žádný hmyz. Sluníčko prosvětlilo místy les a udělalo překrásnou scenérii. Vanilka najednou zabrzdila a udělala pořádný kobylinec. „No vidíš alespoň se ti rozhýbal trávící trakt.“ Podrbala jsem ryzku na čele a plecích a pokračovala s ní cestě. Byli jsme teď kousek od Floresty ale já se rozhodla že udělám ještě takový slalom mezi stromy. Povolila jsem lano o něco víc a šla kolem smrku co byl nejblíž. Opsala jsem takový oblouček. Vanilka se rozešla za mnou a poctivě oblouček opsala. Pak jsem udělala oblouček kolem borovice která rostla poblíž. Sice jsem trošku pošlapala borůvčí ale nic vážného. Vanilka se zase propletla kolem stromu. Najednou jsem zastavila a zůstala stát. Vanilka se zastavila kousek ode mě. Doslova jsem cítila její horký dech. Otočila jsem se a pohladila jí po krku. „Ty jsi moje šikulka.“ Pak jsem se s ní zase svižným krokem rozešla zpět k Florestě. Měli jsme to ještě kus ale ani jedné z nás to nevadilo. Cesta vedla pár set metrů smíšeným lesem a poté už jsem spatřila hrazení jízdárny. Prošla jsem trávou a vyšla s Vanilkou na sluníčko. To už stálo na obloze o něco výš a pořádně pražilo. Dovedla jsem Vanilku ke stáji a zavedla ji dovnitř.