sophie + shakespeare: Hubert
Á je tu Hubert. Ta většinou milovaná akce, kdy všichni vypadají krásně a zábavy je plno. Až na to, že se jede v terénu a s Shakespearem jsme tým teprve chvilinku a on je plašan a posera
Nicméně jsem se těšila, takhle velká skupina lidí se tu často určitě nesejde a počasí mělo být pěkné. Všichni začali horlivé přípravy už den předem, včetně mě. Vyprala jsem podsedlovku, nějaké mé vlastní bílé tričko (které je doufám dostatečně slušné a použitelné), a půjčila si od někoho balzám na kůži na postroje. Nevím od koho, protože v sedlovně byl i po krmení ruch a většina důležitých věcí se podávala tak různě, ale poděkovala jsem do éteru a snažila se použít co nejméně. Nechtěla jsem všechnu kůži mýt, protože postroje jsou stejně víceméně nové a čisté, takže jsem sedlo jenom otřela a namazala trochou balzámu, odkartáčovala nějakou hlínu ze třmenů a namazala třmenové řemeny, a pak už jsem mohla částečně rozložit uzdečku a také ji namazat. Stejně tak jsem si okartáčovala vysoké boty, většinou ale stejně jezdím v nízkých pérkách s podkolenkami, takže to nebylo moc potřeba. Když byla všechna výstroj připravená, šla jsem ještě okouknout Pírka. Většinou bývá čistotný a od posledního čištění mu to opravdu vydrželo, takže jsem mu jenom pořádně rozčesala hřívu a začala ji odshora zaplétat do copu, který pokračuje až ke kohoutku a přidávala postupně srst. Udělala jsem cop co nejblíže originální linii hřívy a vypadalo to moc pěkně, takže jsem valáška pochválila, že hezky postál a vrhla se na ocas. Také jsem ho pročesala a začala kus od kořene uprostřed plést úzký copánek. Přidávala jsem zase pramínky ze stran, ale dávala jsem je dospod, takže cop mi vznikl na vrchu, říká se mu holandský. Na pár posledních centimetrů jsem už pramínky nepřidávala a vznikl mi tak krásný copánek do středu ocasu, který se mi do zítřka snad nezničí. “Ty jsi teď ještě krásnější než obvykle, Pírku. Budeš se muset zítra snažit moc nejukat a nejančit, já tě ochráním a budeš tam mít další koně, domluveno?” Trochu si odfrkl a lehce do mě šťouchl, ale spíš to byla prosba o drbání, než odpověď. Doufám, že to vážně zvládneme, ale já se vyloženě nebojím a budou kolem ostatní koně, takže třeba nebude tak vyplašenej. Pohladila jsem ho a šla si lehnout brzo, zítra bude náročný den.

Ráno všichni vstávali mnohem dřív než obvykle, byly slyšet budíky z celé budovy Vylezla jsem z postele, zlidštila se v koupelně a zatím si oblékla jenom uniformu, abych se ve stáji neušpinila. Upletla jsem si ale dva holandské copy, abych ladila s Shakespearem, ačkoliv budou většinu času schované pod helmou. Do stáje už se hrnuly téměř davy a všichni čistili a pletli a kontrolovali poslední detaily. Když jsme byly všechny spokojené s vyleštěností našich ořů () a měly jsme roznesené ranní krmení, tak jsme vyrazily na snídani. Cassie vypadala strašně nervózně, až mi jí bylo líto, ale ona to zvládne, Gentleman si to určitě bude moc užívat, vést celé stádo. Po úžasně povzbuzujícím teplém čaji jsem se odešla dopřipravit. Oblékla jsem na sebe celou liščí sadu a pod sako jsem si vzala své bílé triko, akorát klobouk jsem nechala v pokoji, protože si pro jistotu beru helmu. Ten pásek je fakt parádní. Naposledy jsem otřela vysoké boty, navlékla se do nich (to je vždycky porod) a zkontrolovala, jak vypadám. “No, celkem to jde, být myslivcem, už jsem do sebe zamilovaná .” Raven se taky zasmála a navzájem jsme si pochválily vzhled, ale spolubydlící už spěchala za rodinou. Pak už jsem si vzala bundu, vyrazila připravit si věci a pomoct Sue. Došla jsem do stáje pro novou odpocovací deku, ohlávku s vodítkem (budu sedlat v boxe, takže ho nebudu muset vázat) a došla jsem je i s bundou odevzdat Sue do auta. Na dvoře už byl naprostý ruch. Přijížděli hosté, rovnali se, čistili, sháněli potřebné věci a domlouvali logistické záležitosti. Jedna holčina se mě ptala, kde by našla seno, tak jsem jí ho ukázala, další starší pán se mě ptal na WC, taky jsem ho navedla. Viděla jsem, jak se Cassie vítá s rodinou a baví se s Jenn a její kamarádkou Stefanie, hodně jsme už o ní slyšely
Za chvíli jsem se už vracela do stáje, protože už se blížila desátá hodina a s ní i start honu. Rychle jsem si došla do sedlovny pro čištění a bandáže, které mám čisté, protože jsem je se Spearem ještě nepoužívala, na první lehké tréninky nebyly potřeba. Lehce jsem valáška přečistila, ačkoliv byl víceméně vypulírovaný, ta zapletená hříva mu vážně sluší. Vybrala jsem mu kopyta a přemýšlím, jestli mu mám dát botičky. Jedeme ven, možná budou potřeba, rozhodnuto. Nandala jsem mu na nohy pečlivě bandáže a došla jsem si pro zbytek vybavení, které jsem nechtěla pokládat před box na zem, aby se neušpinilo. Čistou podsedlovku a gelovku, sedlo, uzdečku, botičky, nezapomenout na helmu.. Měla jsem toho plné ruce. Nasedlala jsem, zatímco jsem uzdečku měla pověšenou na boxu, aby se nezašpinila na zemi. Pak jsem mu nasadila boty, na zadních nohách se mu to teda vůbec nelíbilo, ale terén je terén a můžeme narazit na tvrdší povrchy, přeci jenom je i docela zima. Nauzdila jsem, naposledy zkontrolovala, že je vše správně upevněné a čisté, a pak už jsem se jenom kochala, jak mu to sluší. “No krasavec jsi, to teda, krasavec. Tak buď prosím i hodný ”. Naleštění lidé s naleštěnými koňmi se začali scházet na dvoře, takže i já jsem se urovnala, hodila si své dva copy dopředu, přehodila otěže a vyrazila za davem. Na dvoře všichni nasedali a dotahovali, takže jsem dotáhla, vytáhla si třmeny a také nasedla. Pohled na dvůr byl úžasný, všichni pečlivě urovnaní, obvyklé špindíry (samozřejmě myslím koně ) byly čisté; jezdci i koně netrpělivě očekávali Jasonův proslov a famfáru, která měla zaznít od myslivců. Hnědák pode mnou pofrkával, bylo kolem moc lidí a hluku a stínů, nevěděl, kam se koukat a čeho se lekat dřív. Přišla k nám Sue, připnula nám stužku na podsedlovku a řekla: “Pořád si na něj mluv, chval ho a uvolni se, takhle ve stádu nebude moc plašit ani venku a já si tě pohlídám.” Pohladila Speara a předávala stužku někomu dalšímu. “Slyšels, budeš hodnej, Sue to předpověděla V klidu, broučku, to všechno znáš, užijeme si to.” Hladila jsem ho po krku na uklidnění a snažila se ovládnout svoje emoce, protože jsem se těšila a také byla lehce nerv
Zazněly famfáry a valach sebou škubnul, ale jen je pozoroval, protože všichni ostatní většinou klidně stáli a stádové instinkty pracovaly.

„Vítám vás na 6. ročníku honu na lišku. Obvykle Vás zde vítá Niora, ale ta je teď mimo Florestu a tahle zodpovědnost padla na má ramena. Roli mastera tentokrát převezme Kitty a místo lišky si vybojovala z minulého roku Cassie. I tenhle rok zde máme hosta, který zaujme pozici vrchního lovčího a je to Adam Richards, který na Florestě působil jako stájník společně se svým bratrem Damonem, jenž se účastní také honu,“ uvede hon Jason. Všichni pozorně poslouchají a Gentleman s Cassie nervózně přešlapuje. Nezávidím jí post lišky, ale věřím, že připravila stezku skvělou. Jason pokračuje:

„Já – Hubert – všech jezdců pán, sem k vám jsem byl zavolán.
Jezdecká sezóna slavnostně končí, každý oddíl se mnou se s ní loučí.
A dnes tedy, v slavnostní chvíli, do řady jste se postavili.
Vzrušení udatné sportovce za chvíli promění v lovce.
Lišku, jen těšte se, za chvíli budete honit po lese,
mastera v čele – tak zlomte vaz, nesmí předběhnout nikdo z vás.
Kdo z koně dolů chtěl by jít, musí se mastera dovolit.
A kdo z koně spadne – jémine! Toho trest u soudu nemine.
Ať se z vás nestane divá zvěř, co neví, že všechno má svou mez.
Ať z vás nejsou ti blázni prokletí, co nemají úctu k zvířeti.
Za neposlušnost, jezdci zdejší, zde bývá vždy trest nejpřísnější!
Žádné přestupky nedají se vracet, nakonec u soudu je budete splácet.
Teď však již konec povídání; Liško, vyraz! – a vy za ní!“
Myslivci znovu zatroubili, Cassie krokem vyrazila, “psi” a zkušenější jezdci za ní, až jsme zbyli my začátečníci. Vyjeli jsme za Lisou směrem k zadní bráně, náš lot ukončovala Sue. Ještě jsem nikdy v okolí Floresty nebyla, natož při takhle velké akci, takže jsem byla zvědavá, jakou pěknou cestu nám Cassie najde, třeba se pak budu moct od této trasy odrazit, až budu se Spearem sama chodit do terénu. Rozhlédla jsem se kolem, zatím jedeme jenom na zahřátí krokem a po poli, ale blížíme se k lesu. Nadechla jsem se studeného vzduchu a trochu se nastavila sluníčku, počasí opravdu vyšlo a já si procházku užívala, také jsem se trochu uklidnila. Shakespeare to vycítil a také šel aktivně a uvolněně, tak pěkně, jak to umí jenom on. Otěže jsem měla víceméně volné, aby se protáhl, protože si myslím, že až zajedeme do lesa, tak zrychlíme tempo. A taky, že jo. Jakmile jsme vešli do lesa, na tu nádhernou cestu při okraji, ozval se zepředu povel ke klusu. Sue za námi nám poradila, ať si trochu zkrátíme otěže, abychom měli dobrý kontakt, a abychom vždy pobídli až teprve když kůň před námi kluše. Se zpomalováním a zastavováním je to naopak, postupuje to odzadu, abychom předešli kolizím. Počkala jsem tedy, aby kůň přede mnou naklusal, byla to myslím Nell, protože kůň byl grošák, ale víc pozornosti jsem věnovala sobě. Narovnala jsem se, trochu jsem si podle rady zkrátila otěže a jemně stiskla holeně. Valášek okamžitě reagoval a naklusal, já počkala pár kroků a začala vysedat. Asi nikdy nepřestanu obdivovat Pírkovy chody, klusal plynule a nádherně. Koukal sice okolo, ale mezi ostatními koňmi a s mým klidem nebyl připravenej nikam utíkat. Pokračovali jsme doprava, stále okrajem lesa, kde se mně osobně líbilo nejvíc a po chvíli se po pravé straně objevil rybník. Byl zavelen krok, takže jsem počkala, dokud jsem za sebou neslyšela zpomalení a přimáčkla jsem kolena, zasedla a zastavila pohyb, kůň poslechl a přešel do kroku, jako postupně všichni před námi. Lisa se před námi ptala, jestli všechno v pořádku, tak jsme tak různě kývaly hlavou a odpovídaly, že ano. Někteří koně v lotu před námi vypadali, že by vážně rádi do rybníka po pravé straně skočili, i přes tu zimu, ale Pírko po něm spíš podezíravě pokukoval a lehce sebou škubnul, když od někud vyletěl pták. “V klidu, neplašánkuj, splašili by se i další a to přece nechceme, jsi hodný, zůstaň hodný ” Pohladila jsem ho po krku a na chvíli zase lehce povolila otěže. Když jsme ztratili rybník z dohledu, znovu jsme zepředu dostali povel ke klusu a poté i ke cvalu. Jako začátečníci jsme měli cval vynechat, takže jsem si jenom lehce přibrala otěže zpátky a jemně pobídla holeněmi, když kůň přede mnou do klusu už přešel. Valášek zase klidně přešel do klusu a lehce si frknul. Jakmile koně před námi začali cválat, viděla jsem Ikara s Raven, jak by rád za nimi, ale byl ukontrolován a zbržděn. Shakespeare žádné takové úmysly neměl, ale když slyšel cvalové skoky jiných koní, tak zpozorněl, jestli by náhodou taky neměl utíkat a jestli mu klus bude stačit, když nás něco bude chtít sežrat. “Pomalu, v klidu, oni si cválají pro srandu, ne před tygrem, pššt,” klidnila jsem ho a během vysedávání ho pohladila po krku. Naštěstí se brzy ozvalo: “Klus!” a “Krok!”, takže jsme zpomalili a začali se nořit do hlubšího lesa. Po odbočení však byla brzy vidět menší mýtina, kde byly dvě překážky, určitě jedna pro zkušenější a druhá pro nás, začátečníky. S hnědákem si nejsem jistá, řeší profily a tady ta překážka skoro ani není vidět, natož, aby přes něco takového skákal. Vzhledem k tomu, že nechci nikoho dál plašit a ráda bych projela celý hon bez nervů, rozhodla jsem se, že jí pouze objedeme, i to se možná potká s nedorozuměním. Řekla jsem svůj plán Sue vzadu, ta mi teorii potvrdila a pozorovaly jsme tedy Lisu a Raven, jak z klusu překážku přeskočily a pokračovaly za nimi, ale překážku jsem objížděla. Speare na ni stejně koukal, jak kdyby měla tesáky, přesně, jak jsem předpokládala, ale nechal si říct a úspěšně jsme pokračovali za zbytkem. Zajeli jsme z loučky zpět do lesa a zpomalili do kroku. Cesta byla široká a někteří jezdci jeli vedle sebe a povídali si. Brzy jsme se ohýbali doleva, hlouběji do lesa a museli jsme vyjít mírný kopec. Lehce jsem se naklonila dopředu, jako všichni přede mnou, a koník hezky pracovitě šlapal. Poté jsme měli znovu naklusat, protože před námi byla překážka, kterou ale máme za úkol objet, protože je pro začátečníky náročná. Objeli jsme ji tedy stezkou napravo, valášek krásně klusal a vypadal překvapivě uvolněně, asi proto, že já samotná jsem si to užívala a byla jsem v klidu.
Napojili jsme se na hlavní cestu a zase odzadu přešli do kroku, protože jsme se stočili doprava a museli jsme sejít úzkou cestu z kopečka. Všude kolem jsou docela hustě stromy, takže jsem se musela vyhýbat větvičkám a Lisa se Sue velely, že se máme zaklánět a nechat koně, ať si to vyřeší. To jsem také udělala, lehce se zaklonila a povolila otěže, zatímco jsem se snažila si nenechat vypíchnout oko Chvíli nám to všem trvalo, protože jsme šli po jednom, dávali si pozor na rozestupy a klesali jsme, ale zvládli jsme to. Les se brzy změnil ze strašidelného na méně hustý, stromy začaly propouštět světlo a my pokračovali cestou, která se kroutila jako meandry, takže jsme museli často měnit ruce. To je ale dobré cvičení a Pírek byl naštěstí stále v klidu, měl zaměstnanou hlavu. Potom přišla pobídka do klusu a cvalu a Lisa nám povolila cválat, akorát skákat jsme měli z klusu. Ajejej, to budeme muset zvládnout. Do klusu a do cvalu přešel Shakespeare plynule, cval má klidný a houpavý, takže jsem se zvedla do lehkého sedu a chvíli si ho užívala. Přede mnou pak koně přešli do klusu, protože jsme se blížili překážce. Byla jsem ráda, že přede mnou jsou, protože tím spíš se i Speare vrhne za nimi, než aby blbnul před překážkou. Zpomalila jsem ho zadržením do klusu a najížděli jsme rovně na překážku. Čuměl, ale vypadal odhodlaně, takže jsem ho pochválila a řekla mu: “Pojď, to zvládnem, to je malý a bezpečný, jenom uděláš malé hop a už se na to nemusíš koukat. Hodný kluk.” a jak jsme se přiblížili, opravdu se jenom lehce zvednul, já posunula ruce trochu dopředu a ještě víc se naklonila s pohybem a už jsme byli za skokem a jakoby se nic nestalo. “No to je hodný kluk, vidíš, že to jde, když se chce, hodný, pomalu, v klidu.” Slyšela jsem Sue zezadu chválit a už jsme zpomalovali zpět do kroku. Uvolnila jsem otěže, protože jsme šli po jednoduché stezce, zatímco někteří zkušenější a netrpělivější si kolem obcházeli stromy a ohýbali koně, zjemňovali na pomůcky.
Cesta se srovnala, přešli jsme do klusu a po chvíli jsme dorazili k potoku. Zepředu se ozvaly zvuky nepovedeného skoku a myslím, že Cassie málem spadla, ale vydržela to, protože je šikovná liška Přede mnou koně potůček klidně překročili, Shakespeare samozřejmě čuměl, co to bublá a trochu se zaseknul, ale nakonec ho hupem překročil taky. Pochválila jsem ho, srovnala jsem se v sedle a pokračovali jsme klusem dál, až k nádhernému výhledu přes louku, na kterou jsme právě dojeli. Překážky jsem se rozhodla znovu pouze objet, pro jistotu. Stejně tak to udělala i Raven přede mnou, takže jsme je následovali, také cvalem, abychom se aspoň trochu protáhli. Holeněmi na podbřišníku jsem pobídla a valášek se pode mnou zhoupl do svého krásného cvalu. Pokračovali jsme na cestu kolem lesa, prý ke zřícenině. Po přechodu do klusu jsme jí také brzo objeli a dojeli k dalším překážkám. Rozhodla jsem se přejet aspoň tu jednu kavaletu, ale z klusu a opatrně. Raven s Ikarem jí zvládli bez problémů a Pírko následoval, ale strašně po překážce koukal. “V klidu, to zase znáš, neřeš to, jenom uděláme hup,” říkala jsem mu, zatímco jsem se ho v klusu snažila navést na prostředek. Zaváhal, ale odrazil se, já se zvedla do lehkého sedu a posunula ruce dopředu. Skok byl hned za námi a já moc chválila, protože jsem se bála, že na poslední chvíli vyhne nebo se zastaví
Celý lot mířil do mírného kopce, takže jsem se zvedla ze sedla a užívala si výhled, který byl nádherný, i přes ledový vítr. Brzy jsme prošli mezi lesem a loukou a viděli povozy a občerstvení a pak už to šlo ráz na ráz. Všichni jsme sesedali, prosili kolemjdoucí, jestli by nám nepřinesli ohlávky a deky, nebo nepodrželi koně. Já nechtěla nechávat Spíra samotného, takže jsem jednu holčinu, která je nejspíš host, ale jela s námi začátečníky, poprosila, jestli by mi nemohla přinést moji světle modrou ohlávku s vazákem a stejně tak světle modrou odpocku, zatímco jí podržím jejího klidného a přátelského haflinga. Souhlasila a brzy byla zpátky, poděkovala jsem, nasadila koni ohlávku a došla si ho přivázat k provizornímu uvazišti. Vytáhla jsem třmeny, povolila podbřišník a nánosník a přetáhla mu přes zadek deku. Plece jsem nechala bez deky, jenom jsem ji zastrčila z obou stran pod sedlové bočnice, aby kryla jak sedlo, tak hnědákovy záda. Pochválila jsem ho a řekla mu, ať chvilku počká, že si dojdu pro čaj a párek. Vrátila jsem se opravdu brzy a dala se do řeči s tou holčinou s haflingerem, která mezitím zaparkovala vedle nás.
Brzy Cassie vyhlásila, že se zase pojede, ale občerstvení opravdu přišlo k chuti. Sundala jsem deku, vytáhla třmeny, dotáhla podbřišník a dopnula nánosník. Sundala jsem ohlávku s vodítkem a tentokrát byla řada na mě, abych vzala věci zpět k autu. Rychle jsem tak udělala, srovnala si helmu a nasedla, většina lotu už byla připravená. Pobídli jsme koně do kroku, já si pohlídala, že jsem za Lisou a před Sue a jeli jsme. Pokračovali jsme po louce, na volných otěžích. Za chvíli jsme odbočili doleva, zpět do chladného lesa. Cesta byla klikatější a plná kořenů, ale Pírek se tvářil jako mistr světa a jedinkrát nezakopl. "Ty jsi nádhera, viď? Buď na sebe pyšnej, no, umíš hezky chodit ," smála jsem se. Když se cesta srovnala, naklusali jsme, jako zbytek lotu před námi. Objevil se menší kopec, takže jsme se všichni zvedli do lehkého sedu, abychom to koním usnadnili. Byl to skvělý výhled, na všechny ty zadky, lidské i koňské
Valach najednou na něco koukal, vyklusali jsme totiž kopec a objevila se po levé straně roztomilá chatička, jako z Mrazíka. Zpomalili jsme do kroku a hned zase do klusu, těmito přechody si skvěle posuneme koleno dolů, to se mi líbí. Můj kůň taky reaguje okamžitě, což mi práci usnadňuje, a zároveň mu to zaměstnává vyplašenou hlavu. Další překážka byla z kopce, takže jsme ji jako začátečníci v klusu zprava objížděli. Dojeli jsme k chatičce s druhé strany, znovu jsme přešli do kroku, asi abychom se mohli pokochat. Přemýšlela jsem, jestli tam bydlí nějaká baba Jaga, ale vypadá opuštěně. Od chatky jsme zamířili zpět do lesa zatáčkou doprava. Po levé straně se vynořila říčka, jejíž bublání se tedy Shakespearovi vůbec nelíbilo, ale nechal si říct a moc nejančil, jenom po ní neustále koukal. Vyjeli jsme na louku, byl zavelen klus a pak cval, což znamenalo další překážky. Diváci byli po pravé straně a my začátečníci jsme v klusu dostali možnost si přeskočit další překážku. Před těmi lidmi jsem se znovu radši rozhodla se jí vyhnout, takže jsem počkala, než ostatní skočí nebo také vyhnou a pokračovala jsem za Lisou. Atmosféra byla hustá, už se blížíme konci a mohlo by zaznít Halali. A taky že jo. Před námi se ozvalo hlasité "Halali!" a koně vyrazili cvalem vpřed. Speare vyrazil téměř bez pobídky, protože stádový instinkt mu říkal, že nás samozřejmě musí něco honit, když najednou všichni cváláme, nicméně mě nepřekvapil, takže jsem se zvedla do lehkého sedu a užívala si jízdu. Po chvíli lovu někdo lišku opravdu ulovil a pomalu oba loty přecházely do klusu a kroku. Cassie pořád ve vedení, postupně jsme se znovu dali dohromady do šiku a pokračovali jsme krokem podél lesa, znovu z lehkého kopce, takže jsem se zase lehce zaklonila. Povolila jsem mu otěže, protože hlavní aktivita už byla za námi, a valášek si spokojeně vytáhl hlavu. Před námi byl krásný výhled, takže jsem se kochala, dokud mi kůň nezačal podezřele frkat. "No copak, co, co mi tady ruší idylku?" a hned jsem si všimla odpovědi, jeli jsme kolem krav a ty klidné stračeny připadaly mému plašánkovi děsivé "Ale prosimtě, to jsou krávy, skoro příbuzný, to neřeš, hodný kluk, v klidu..," říkala jsem mu a hladila ho po krku. Po chvíli jsme přešli do klusu, takže jsem si trochu zkrátila otěže a vysedala do rytmu. Následovala nějaká další překážka, kterou jsme museli přeskočit, ale skákali jsme z klusu a byla cihlová, takže valáška moc nerozhodila a celkem pěkně jsme ji přeskočili, jenom jsme mohli být víc na středu. Zpomalili jsme do kroku a vjeli do lesa, kde jsme po chvíli na zahozené otěži vyklusávali a poté už mířili zpátky domů na Florestu krokem, aby se koně uvolnili a zchladili. Pírek sice koukal po ostatních koních a lese a hlavně povozech, ale zůstal hodný a neplašil, takže jsem ho moc chválila. Na dvoře už zase panoval ruch, takže jsem zastavila, sesedla, vytáhla třmeny, povolila podbřišák a šla hned koně obstarávat. Po cestě jsem si u Sue vyzvedla věci z auta a zamířili jsme zpět do stáje. Uvázala jsem si ho u uvaziště a začala odsedlávat, sundala jsem sedlo a obě dečky, které byly zpocené. Sundala jsem mu taky uzdečku a bandáže, které naštěstí posbíraly většinu hlíny, takže nohy bude stačit okartáčovat, bylo sucho. Odnesla jsem vybavení do sedlovny, dečky jsem nechala proschnout a samozřejmě jsem umyla udidlo. Přinesla jsem si čištění a vyčistila mu kopyta, mokrou půjčenou utěrkou mu omyla zpocená místa a okartáčovala nohy. Hřívu a ocas jsem mu nechala zapletené, sluší mu to. Nasadila jsem mu stájovku a odvedla ho do boxu, tam jsem ho drbala a pochválila, že to dneska hezky zvládl a slíbila, že ho ještě uvidím při večerním krmení. Po chvíli drbání jsem se šla postarat o sebe, potřebuju teplou sprchu a doufám, že to stihnu, než se Raven rozloučí s rodinou