raven+ikaros: 2. ČÁST
Seděli jsme s našima na trávě a já si užívala jejich přítomnost. Kluci mě za tu chvilku nabili energií snad na rok dopředu, pořád se něčemu smáli a mě to nedalo a smála jsem se s nimi. Předtím jsem nebyla ochotná si to přiznat, ale chyběli mi. Všichni. I rodiče, kteří se dneska výjimečně kvůli mně nehádali.
Tony neustále pokukoval po Ikarovi, který se pásl kousek od nás. Nabízela jsem mu kbelík s vodou, ale pít nechtěl, přesto jsem mu ho položila na dosah.
„Tonyyy,“ zaúpěla jsem. „Tak pojď!“ čapla jsem ho za ruku a vytáhla ho z tureckého sedu na nohy. Táhla jsem ho za sebou (šel až moc ochotně) až k valáškovi. Ikaros zvedl hlavu, když jsme se přiblížili.
„Ahoj fešáku,“ zamumlala jsem a pohladila ho po nozdrách. „Tohle je Anthony, je to můj kamarád. A pěkně mě zlobí,“ zasmála jsem se a přitiskla jsem Tonyho dlaň na Ikarův krk. Tak fascinovaný výraz jsem u Tonyho ještě neviděla. Přistoupil blíž a drbal koně, oči přivřené. O krok jsem ustoupila, Ikaros mu určitě nic neudělá. I valášek si užíval pozornosti, které se mu dostávalo.
„Tak pomalu vyrazíme,“ zahlásila Cassie. Tony se probral ze svého zasnění a odstoupil. Usmála jsem se na něj a stáhla z Ikara bederku. Sundala jsem mu i ohlávku a zapnula nánosník.
„Podržíš mi ho?“ podávala jsem otěže Tonymu. Zajiskřilo mu v očích a přebral si je ode mě. Pobrala jsem naše věci a odnesla je zpátky do auta. Ohlávka, vodítko, bederka – je to všechno.
Vrátila jsem se zpátky, Tony zodpovědně držel otěže a mamka podávala Ikarovi kousek jablíčka.
„Vy mi ho teda pěkně rozmazlujete,“ napomenula jsem je se smíchem. Dotáhla jsem podbřišník, stáhla si třmeny a zapnula helmu. Až potom jsem si od Tonyho převzala otěže, přehodila je Ikčovi přes krk a vyhoupla se do sedla. Jezdci okolo nás už nasedali a já musela najít Lisu a Sue a svůj lot. Zamávala jsem svému doprovodu ze sedla a pobídla valáška. Připojila jsem se k Jenny s Galaxkou na velký kruh. Nechala jsem Ikarovi povolené otěže, za chvíli se budeme muset vrátit dozadu.
,,Jaký to je být vzadu?“ usmála se na mě.
,,Utahuješ si?“ ušklíbla jsem se.
,,Né! Tsss co si myslíš, my bychom to tam s Galaxií nepřežily, chce být vepředu, když má před sebou cca 10 koní, už je nervní, max před sebou koní čtyři, ale deset? To je moc,“ zasmála se.
,,Promiň, byl vtip,“ usmála jsem se pro změnu já.
,,Vždyť já se nezlobím,“ oplatila mi úsměv. Koně už se začínali šikovat a my museli vyrazit.
,,Tak se měj a hezký zbytek lovu,“ usmála se a nechala hnědku jít za Dekamerona.
,,Tobě taky!“ zavolala jsem na ni přes rameno a zamířila s plavákem k Lise.

Cassie vyrazila. Stiskla jsem Ikarovi boky holeněmi a zamlaskala. Plavák pohodil hlavou a vyrazil svižným krokem jako koně před ním. Vedla nás Lisa, Sue zůstala jako poslední. Opět jsem měla štěstí a jela jsem vedle Nell. Kometa si Ikara nevšímala, on se nesnažil provokovat.
Najeli jsme na cestu kolem lesa, stromy rostly daleko od sebe a počasí nám přálo. Já bych se obešla i bez toho vlezlého studeného větru, ale budiž. Užívala jsem si houpavého pocitu, otěže povolené. Přesto jsem vnímala cestu kolem nás, ostatní koně i jezdce a hlavně svého valáška – zatím ho nenapadlo dělat kraviny, ale co já vím, co se mu honí v hlavě
Pokračovali jsme po louce, která se mírně skláněla dolů. Když jsem se rozhlédla, byla vidět další pole a louky. Protože hon přešel do druhé části, už se jen čekalo, kdy Adama napadne vyhlásit Halali. Zabočili jsme doleva a vjeli do lesa. Cesta byla jako vymletá, kořeny stromů koukaly z půdy ven a koně museli víc zvedat nohy. Trochu jsem se nadzvedla v sedle, aby se Ikarovi šlo líp. Přesto asi dvakrát zavadil kopytem o kořen, až to zadunělo.
„Zvedej ty nohy, ty trubko,“ zahuhlala jsem dost hlasitě, aby to slyšel.
Cesta byla jedna zatáčka za druhou, ale postupně se narovnala. Cassie pobídla hnědáka do klusu, počkala jsem, až přejdou i koně před námi a poté jsem stiskla Ikarovy boky holeněmi. Valášek naklusal ochotně, tak ochotný na jízdárně nebývá Trochu jsem si zkrátila otěže, aby mi nepřekážely (ale vážně jenom o kousek  ).
Zahnuli jsme na cestu, která se zvedá do kopce. Pěkně pravá otěž, levá holeň a valášek se poslušně ohnul. Pochválila jsem ho, reagoval pěkně. Les kolem nás byl tmavší a tmavší a někomu by mohl připadat i strašidelný. Protože do kopce by se vysedávalo špatně, zaujala jsem stehenní sed. Navíc i pro koně to bylo lepší. Vyklusali jsme až nahoru, po levé straně se vyloupla chaloupka. Vypadala jako z pohádky, sem se hodila, nijak nenarušovala dojem z jehličnatého lesa. Za ní se nacházela menší mýtinka, museli jsme přejít do kroku. Zasedla jsem, stiskla holeně a lehce přitáhla otěže. Ikaros přešel více méně neochotně, asi by radši klusal. Ale poslechl a to se cení.
Pár metrů za chatkou jsme znova uhnuli doleva. Cassie zavelela klus. Ikaros – jakmile slyšel Casiino „Klus!“ – vyrazil, aniž by ho zajímalo, co koně před ním. Zasedla jsem, stiskla holeně a přitáhla otěže. „Hou, pomalu,“ promluvila jsem na něj hlubokým hlasem. Ikaros zvedl hlavu pěkně vysoko a neochotně zpomalil. „V klidu,“ mluvila jsem na něj dál. Konečně přešli i koně před námi a já ho pobídkou naklusala. Zareagoval téměř okamžitě, klusal dost živě a mnou projel osten strachu, že koně nezvládnu. Naštěstí se valášek zase uklidnil a já si oddechla.
„Všechno dobrý?“ zavolala na mě Lisa.
„Joo, všechno v pohodě!“ zavolala jsem nazpátek.
„Zkraťte si otěže!“ dávala pokyny Lisa. Poslechla jsem a pobrala si valáška na přilnutí.
„Pojedou maximálně dva koně vedle sebe,“ pokračovala trenérka. Opět jsme uposlechli, i když my se drželi vedle Komety stále. Cassie zavelela cval, ale my stále udržovali klus. Lisa náš nováčkovský lot vedla trochu víc doprava, mimo překážku. Bylo mi jasné, že to není nic pro nás – kmen stromu a skok směrem dolů. No co, to za pár let s Ikarem dáme jedna báseň – však jsme všestranní Prozatím jsme ale nepřekáželi ostatním skokanům a klusali z kopce dolů za Lisou.
Znovu jsme koně ohnuli doleva, a koně před námi přešli do klusu. Jeli jsme cestou, všude kolem křoví a já přemýšlela, jestli má aspoň trny, aby stálo za to, do něj spadnout Cesta pokračovala a křoví vystřídala vysoká tráva. Vyjeli jsme na mýtince za onou pohádkovou chatičkou. Já jsem byla myšlenkami pořád u křoví s trny a u Shreka s oslíkem
Přešli jsme do kroku a obcházeli mýtinku po jejím obvodu. Zadívala jsem se na chatku, vypadala neobydleně. Je to škoda, třeba v létě tady musí být boží klid. Na konci mýtinky jsme koně ohnuli doprava a jeli dál do lesa, chatku nechávaje za sebou.
Potkali jsme cestou říčku, Ikaros se po šumění vody ohlédl, ale nepokusil se jít se napít nebo vykoupat nebo co by ho mohlo napadnout. Pokračovali jsme až na louku, kde přišla pobídka ke klusu. Pěkně holeně, vysedávat. Ohnuli jsme koně doleva a vpravo jsme mohli zahlédnout vozy s diváky. Soustředila jsem se víc na vysedávání, nějak jsem nemohla chytit rytmus.
V polovině cesty na kraji lesa jsme zabočili doprava. Cassie zavelela cval, takže bude před námi překážka. Nás však Lisa stále udržovala v klusu, před námi se vynořila menší kláda s větvičkami.
„Jestli se cítíte, můžete na ní zkusit nacválat,“ houkla dozadu Lisa. Chvíli jsem se prala se strachem, ale protože všichni z našeho lotu zůstávali v klusu, oddychla jsem si a překonala překážku. Teda – navedla jsem Ikara na prostředek a nechala ho, ať se zařídí sám. Babička vždycky říkala „Nech to koni, ten má větší hlavu.“
Plavák se se mnou přenesl přes překážku, opět lehce nadneseně řečeno. Popleskala jsem ho po krku, dneska si vedl moc dobře. Byli jsme teď na louce, kde bylo dost prostoru a koně nemuseli klusat za sebou.
„Halali!“ ozvalo se najednou zepředu. Cassie popohnala Gentlemana do cvalu, za ní vyrazili oba loty. Lisa na nás zavolala, že cváláme. Mlaskla jsem, levou holeň posunula za podbřišník a stiskla. Ikaros vyrazil do cvalu, nasadil pěkně svižné tempo, nadšený, že konečně může běžet. Bylo mi jasné, že nikdo z našeho lotu nechytne Lišku Ale stejně to byl zajímavý pocit, cválat na lovu. Vítr mi foukal do tváře, Ikaros nevypadal, že by se mu chtělo zlobit a já byla hrozně spokojená.
Pak někdo ukořistil ocas a loty postupně přecházely do klusu a do kroku. Zasedla jsem do sedla, přitáhla otěže a stiskla holeně. Ikaros přešel do klusu, posléze do kroku. Povolila jsem mu otěže, aby se mohl protáhnout a popleskala jsem ho po krku.
„Tak jsme to zvládli, kamaráde.“ Plavák v odpověď zafrkal. Usmála jsem se. Na Florestu to zřejmě nebude nijak daleko, ale lov ještě neskončil. Cassie se opět ujala vedení, zatímco se loty šikovaly. Zaujala jsem naše místo vedle Kometky a mrkla na Nell.
Jeli jsme na kraji lesa, kolem pár stromů a sem tam nějaké křoví. Cesta vedla z kopečka, zaklonila jsem se trochu v sedle, Ikaros si pošlape sám, jak se mu půjde dobře. Před námi byl úžasný výhled, bylo vidět daleko, kopce v dálce, pole a louky i lesy před námi.
Les skončil a po pravé straně jsem zahlédla krávy. Jejich pach mě uhodil do nosu ještě dřív, než jsem ta strakatá zvířata spatřila. Ikaros jim nevěnoval pozornost, jenom po nich hodil očkem a zastříhal ušima.
„Hodný,“ zamumlala jsem.
Dorazili jsme na rozcestí, zahlédla jsem naši halali louku. Pokračovali jsme v klidném tempu a na dlouhé otěži dál, koně se vydýchávali.
Po nějaké době Cassie zavelela klus. Pobrala jsem si otěže a stiskem holení pobídla koně do klusu.
„Moc krátké otěže, Rav,“ napomenula mě Lisa. Provinile jsem pohlédla na valáška a popustila mu otěže. Pak přišel povel do cvalu. Lisa nás ale nechala klusat, přestože překážka před námi nebyla nepřekonatelná ve cvalu. Navedla jsem Ikara do středu, protože my nováčci skákali jenom po jednom, i když by se sem vešli i dva koně vedle sebe.
V lese loty před námi přešly do klusu a Lisa nám předala povel, abychom zahodily otěže a nechali koně vyklusat. Ikaros si s potěšením protáhl krk až na zem, až jsem měla strach, že mě stáhne ze sedla Po vyklusání přišlo krokování. Užívala jsem si poslední cestu lesem a nasávala čistý vzduch provoněný jehličím.
Povozy už byli za Florestě, když jsme dorazili.
„Stůj!“ křikl na mě Tony. Zavedla jsem Ikara ke straně, abychom nepřekáželi a zastavila jsem.
„Zůstaň v sedle,“ houkl na mě a vytasil telefon. Prý na mě musí mít památku. Mám pocit, že jsem se ze sedla culila jako měsíček na hnoji. Sesedla jsem, povolila podbřišník, vytáhla třmeny a rozepnula nánosník. Tony cvakal fotky jednu za druhou, jsem zvědavá, kolik jich zase hodí na sociální sítě