lia a charakter: ,,Hele! Hošku! Nech toho! Pořádně nám vyčistím vybavení a pak se pustím na tebe.“ Usmála jsem se na totálně špinavého Charaktera a vyrazila do přeplněné sedlovny. Já musela svého prvního Huberta přežít v drezurním sedle, ještě k tomu vzadu na tahounovi. Protočila jsem panenky a vyrazila ke své skříňce.
,,Holky? Našla by se tu jedna dobrá duše?“ Houkla jsem do toho chaosu.
,,Proč?“ Ozvala se okamžitá odpověď a já ani nevěděla odkud.
,,Půjčil by mi někdo mýdlo?“
,,Jo, jasně.“ Ani jsem se nenadála a už přede mnou stálo.
,,Děkuju.“ Rozhlédnula jsem se a usmála se na hnědovlasou hlavu, která mizela zpět do toho chaosu. Já si mezitím vytáhla sedlo a pořádně ho s uzdečkou pročistila. Podsedlovou dečku jsem kartáčem odchlupila a sedlovou dečku otřela vlhkým hadříkem. Svoje oblečení jsem si předem vyčistila. Takže jsem vybavení odklidila zpět do skříňky, mýdlo vrátila dobré dušičce a s čištěním plus stájovou dekou jsem vyrazila k boxu.
,,Jsem zpět!“ Usmála jsem se na Teriho a přejela pohledem jeho slepenou a špinavou srst.
,,…bordeláři.“ Ušklíbla jsem se, sundala lehkou pláštěnku, popadla hřbílko a začala jsem dlouhavý proces zušlechťování tohohle valáška. Krouživými pohyby jsem z něj dostávala slepené bláto, které jsem následně setřela tvrdým kartáčem. Prach jsem z něj dostala měkkým, ovšem bylo mi jasné, že zítra s ním budu ještě pracovat. Následně jsem mu rozčesala ohon a hřívu a pořádně jsem mu vyčistila kopyta.
,,Tak…to by bylo.“ Teď však byla přede mnou ta zdlouhavější část. Nejdříve jsem si hřívu rozdělila na stejnoměrné kusy, které jsem zagumičkovala a postupně je všechny zapletla. Ráno ty bobánky dodělám, každopádně jsem mu ještě ocas svázala do uzlu, zadekovala ho. Uklidila pláštěnku a čištění do sedlovny, nakrmila ho a vyrazila do hlavní budovy.
DEN HONU
Budík dnes ani nebyl potřeba, probudila jsem se o pět minut dříve. V koupelně jsem si dopřála ranní hygienu, oblékla se a vyrazila do stájí. V sedlovně jsem se probojovala ke své skříňce, z níž jsem si vzala čištění, ohlávku a vodítko. Byla jsem trochu nervózní, vždyť budu s Terim poprvé v terénu, ještě k tomu je to moje první akce s koňmi a navrch mě Sue upozornila, že Teri je v terénu neskutečný tahoun. Pfff…už i na jízdárně byl akční… Teriho jsem si uvázala a s napětím jsem mu sundala deku.
,,Jo!“ Zavýskla jsem a poplácala Teriho po šíji.
,,Moc hodný…“ Bála jsem se totiž, jak dopadne jeho čistota. Teri přešlápl a zafrkal, jakoby věděl. Deku jsem odložila před box a ze srsti jsem mu vyčesala několik smítek, vyčistila mu kopyta. Namotala a zagumičkovala jsem bobánky a rozčesala jsem ohon. Bylo hotovo. Nasadila jsem mu opět stájovku, odvázala ho. Uklidila věci do sedlovny a vyrazila do krmivárny, kde jsem připravila Terimu dávku. Tu jsem mu vysypala do žlabu a vyčistila mu box. Sama jsem pak vyrazila na snídani.
,,Dobré ráno.“ Houkla jsem a nalila si do hrníčku horkou čokoládu a vzala si obložený chleba.
Na odpověď se mi ozvalo hluboké zahučení. Usmála jsem se, naházela do sebe svůj příděl a skočila se převléknout na pokoj a následně jsem zamířila do stájí. Ze sedlovny jsem přinesla Sue odpocku, vodítko, ohlávku a bundu. A následně jsem si před box přenesla bandáže, sedlo, podsedlovou dečku, gelovou podložku, podbřišník, botičky a uzdečku. Některé studentky tu měli příbuzné, já tu nikoho neměla. Brácha studuje v Anglii, Táta létá někam do Říma a máma zase přednáší v Berlíně. V boxu vedle právě sedlala Lisa Impulse a v druhém boxe byl opečováván Shakespeare. Sundala jsem Terimu deku, přehodila mu otěže přes hlavu a nabídla udidlo. Teri si ho klidně vzal a já mu mohla nátylník přetáhnout přes uši, dopnout mu podhrdelník, stejně tak nánosník a upravit mu bobánek, tak aby nepřekážel. Pak jsem mu pořádně nasadila sedlo se vším všudy. Na nohy jsem mu připevnila botičky a bandáže. Sama jsem si upravila rukavice, nasadila přilbu a upravila drdol. Nadšenému Terimu jsem přehodila otěže přes hlavu a vyvedla ho ven z boxu. Přede mnou šel nervózní Impuls, takže jsem si dávala pozor na vzdálenost, kdyby náhodou a vyvedla Teriho ven. Zavedla jsem Teriho ke Sue a Lise.
,,Lio? Podržíš mi ho?“ Ozvala se Lisa a já opatrně přijala Impulsovi otěže. Teri si dupnul a Impuls naopak nervózně zafrkal.
,,Klídek, Hoši.“ Zamumlala jsem a byla ráda, když se Lisa se Sua vrátila a podala mi jednu ze stužek. Tu jsem připevnila Terimu k podsedlovce.
,,Tak začneme vážení“ Ozval se Jason a já stáhla třmeny dolu, přehodila Terimu otěže přes hlavu a nasedla.
,,ŠŠšššš, uklidni se hochu.“ Zamumlala jsem, protože Terimu asi nedocházelo, že pro nás dva dnes žádná velká akce nebude.
,, Vítám vás na 6. ročníku honu na lišku. Obvykle Vás zde vítá Niora, ale ta je teď mimo Florestu a tahle zodpovědnost padla na má ramena. Roli mastera tentokrát převezme Kitty a místo lišky si vybojovala z minulého roku Cassie. I tenhle rok zde máme hosta, který zaujme pozici vrchního lovčího a je to Adam Richards, který na Florestě působil jako stájník společně se svým bratrem Damonem, jenž se účastní také honu“, ukázal Jason na tři osoby v řadě před námi a já si lehce zkrátila otěže, dneska toho natěšeného valáška zvládnout nebude žádný med.
,,Já - Hubert - všech jezdců pán, sem k vám jsem byl zavolán.
Jezdecká sezóna slavnostně končí, každý oddíl mnou se s ní loučí.
A dnes tedy, v slavnostní chvíli, do řady jste se postavili.
Vzrušení udatné sportovce za chvíli promění na lovce.
Lišku, jen těšte se, za chvíli honit budete po lese,
mastera v čele - tak zlomte vaz, nesmí předběhnout nikdo z vás.
Kdo z koně dolů chtěl by jít, musí se mastera dovolit.

A kdo z koně spadne - jémine! U soudu trest ho nemine.
Ať se z vás nestane divá zvěř, co neví, že všechno má svou mez.
Ať z vás nejsou ti blázni prokletí, co nemají ohledy k zvířeti.
Za neposlušnost, jezdci zdejší, zde bývá vždy trest nejpřísnější!
Žádné přestupky se nedají vracet, nakonec u soudu je budete splácet.“

Po tomto proslovu, jenž jsem už slyšela minulý rok, byl čas vyrazit. Řada koní se pozvolně formovala a dávala do kroku, já jsem Teriho navedla holeněmi za Impulse a lehce si ho brzdila, chtěl dopředu… hodně dopředu. Udržovala jsem otěžemi lehký kontakt s hubou, aby Charakter stále věděl, že tam jsem a nezkusil něco šíleného. Už tak byl dost nespokojený. Ve výbězích jsem si všimla, že je dominantní a dnes se mu značně nelíbilo, že jde na chvostu řadu. Každopádně si hezky svižně vykračoval a na rozdíl od Impulse v předu, byl značně sebevědomější. Teri si odfrkl a zastříhal ušima a sluneční paprsky mu po hnědavé srsti jen hrály. Má nervozita byla pryč, jakoby zůstala tam – v areálu za námi. Vjeli jsme na prostornou louku, kterou Teri obdaroval radostným zafrkáním.
,,Tak na to zapomeň, hochu.“ Pokárala jsem ho a pohladila ho po krku.
,,Žádný spěch.“ Měla jsem pocit, že by se Charakter nejraději rozběhl s větrem o závod. I tak byl krok poměrně svižný, zvlášť když se zepředu ozval povel ke klusu.
,,Můžeme?“ Otočila se zepředu Lisa, aby zkontrolovala situaci. Kývla jsem, podobná reakce asi byla i u ostatních nováčků, protože o chvilku později přešel Impuls do klusu. Já toho svého nedočkavce ani nemusela pořádně pobízet. Hned přešel do vyššího chodu a já se nechala jeho chodem vyhoupnout nahoru a následně zase dolu. Z louky jsme zajeli do lesa, kde se cesta po chvilku rozdělovala. Ach, ten stádový instinkt. Většina koní držela směr bez problému, Teri tedy takový byl a já ho musela akorát brzdit, aby nepředběhl Impulse, který právě zabočil po cestě doleva. Teri si přežvýkl a švihl ocasem, přemýšlela jsem, kdy byl naposledy venku – v terénu. Teri zastříhal ušima, když louku vedle nás vystřídal rybník.
,,Krok!“ Ozvalo se zepředu a Sue nás začala zezadu navigovat.
,,Vždy zpomalte, až tehdy když zpomalí ta za Vámi, přejdete tak kolizi.“ Poslechla jsem a zpomalila jsem Teriho do kroku až po té, co přešla dvojice za mnou. Nelíbilo se mu to, naštvaně pohodil hlavou a švihl ocasem. Když tedy nemohl klusat, pohledem začal propichovat rybník.
,,Hele je podzim, na plavení zapomeň.“ Zatrhla jsem to valáškovi a holeněmi si ho přidržela na místě, uprostřed cesty. Rybník nakonec zmizel za námi.
,,Všichni v pohodě?“ Otázala se Lisa.
,,Jo, jo.“ Přikývla jsem a blondýnka přede mnou uklidnila Impulse. Zepředu se totiž ozval povel zpátky do klusu. Teri znovu přešel do klusu, hned zezačátku nasadil hezký, svižný a elegantní krok.
,, Cval!“ Ozvalo se zepředu a Lisa se znovu ujistila, že může naskočit se zajímavě zbarveným hřebcem do vyššího chodu. I já jsem provedla cvalovou pobídku a valach pode mnou ochotně naskočil do vyššího chodu. Přitom si radostně zafrkal. Musela jsem ho lehce přibržďovat, aby stále věděl, že tohle není závod. Lehce jsem se nadzvedla ze sedla, abych mu tolik nepřekážela. Moc se mu nelíbilo, když jsme postupně přešli do kroku, ale co se dá dělat. Koně zabočili na jinou lesní cestu, kde se před námi objevili první překážky. Já se s Terim skákání neúčastním, nemám zájem. Jsem tu sotva týden a do něčeho takového se mi nechce pouštět. Pár nadšenců se z řad nováčkovských našlo, ale následně jsme v klusu pokračovali přes louku a z ní se zabořili do lesa. V něm jsme zabočili doleva a v stehenním sedu vyjely kopec, na němž jsme přešli postupně do kroku. Teri začal postupně chápat, že dnes se do ničeho extrémního zapojovat nebudeme. V klusu jsme tedy objeli další překážku – spadlý kmen, po němž jsme přešli do kroku. Následoval sestup z kopce.

,, Hlavně opatrně! Uvolněte koním otěže a nechte je, ať si s kopcem poradí, zakloňte se,“ Poradila Sue a já jsem poslechla. Lisa se přede mnou vyhýbala větvičkám, já měla celkem výhodu. Valášek měl v kohoutku necelých 170 cm a já na svůj věk přeci jen byla vyšší, ale když se to sečetlo, patřili jsme k těm nejnižším dvojicím ve skupině. Cesta se postupně narovnala a umožnila nám přejít do klusu a následně do cvalu, další překážka byla zase před námi. My jsme ji opět objeli. Ještě k tomu jsme tenhle týden dělali level a já nechtěla Teriho nějak extra zatěžovat. Po chvíli jsme postupně přešli do kroku a dostali jsme možnost si trošku zakličkovat mezi stromy. Tu příležitost jsme okamžitě využila, pracovala jsem holeněmi a Teri s nastraženýma ušima naslouchal, konečně něco zábavnějšího. Když už ne ty překážky. Teri se šikovně proplétal mezi stromy a ochotně zvedal nohy přes kořeny. Následně jsem se opět zařadila za Impulse a napojili se na cestu, která vedla lehce z kopce. PO chvíli se opět narovnala a já dala Terimu pobídku to klusu. Před námi se objevil potůček, myslela jsem si že ho Teri jednoduše překročí, jenže tan inteligent si to jumpnul.
,,V pohodě Lio?“ Ozvala se Lia a já jsem s úsměvem kývla. Teri byl na sebe evidentně velmi hrdý.
,,Ty jsi, ale rošťák? Co ro mělo být?“ Poplácala jsem ho po krku a pokračovala s ním ve cvalu, do něhož mi automaticky naskočil. Po chvíli jsem ho i tak dostala do klusu a za Impulsem jsme dorazili na louku. Teri mě donutil změnit názor, chtěl si po dlouhé době zacválat, takže mi bylo jasné, že si tyhle balíky nemůžeme nechat ujít. Nacválala jsem a navedla nadšeného valáška na překážku. Holeněmi si kontrolovala nájezd na střed a při odrazu jsem se přikrčila v kolenech, předklonila se a rukami okopírovala pohyb jeho krku. Lehce jsem dosedla do sedla a Teri nadšeně zaržál.
,,Ty jsi magor.“ Utrousila jsem a zařadila se do skupiny, tentokrát v kroku. A tímto tempem jsme došli přes zříceninu a následně přešli do klusu. Chvíli jsme počkali, protože se zde objevila poslední překážka. Když na mě přišla řad a pobídla jsem valacha do cvalu a snažila se najet na střed překážky, najíždělo se na ni obloukem, ale nějak jsme to zvládli. Teri si sám udržoval tempo, které mu bylo pohodlně a já ho nechtěla před překážkou nějak extra rušit. Tělem jsem okopírovala pohyb toho jeho, nad překážkou přešla postupně do záklonu a dosedla do sedla. Možná to bylo trochu tvrdé, ale na mé zkušenosti to podle mě šlo. Nechala jsem ho docválat Impulse a přešla společně se zbytkem do klusu. Povolila jsem mu otěže, aby si Teri protáhl krček a následovala celou skupinu na prostranství k občerstvení. Společně s ostatními nováčky jsem sesedla a mohla obstarat svého miláčka.