jennifer+galaxie: Sesedla jsem u takového starého stromu, který byl na dobrém místě. Sesedla jsem a Galaxii objala. ,,Jsi nejskvělejší.“ Usmála jsem se a podívala se na ostatní. Zahlédla jsem mamku, Johna a Stefanie, jak k nám jdou s úsměvem. Zatím jsem povolila podbřišák a vytáhla třmeny. Podrbala jsem hnědku a usmála se. Stefanie k nám promluvila ve španělštině, tudíž se tak rozvíjel rozhovor. ,,Jely jste suprově, sedly jste si, více než sis sedla s Jamiem.“ Usmála se kamarádka. ,,Ale i s valáškem jsme zadobře.“ Usmála jsem se. ,,Ale s tvojí hnědkou víc…jo a menší překvápko, začala jsem se učit češtinu.“ Usmála se dívka a pronesla v češtině jednoduchou větu: ,,Tento hon je pro mě skvělým zážitkem – dívka se trochu zadrhla – a jsem ráda, že jsi mě pozvala.“ Usmála se. ,,Jde ti to parádně!“ Zaradovala jsem se a objala ji. Hnědka dotčeně do mě drcla. ,,Promin bro.“ Usmála jsem se. Sundala jsem sedlo dolu a dala na větev, která byla dobrá. ,,Pohlídáte mi ji prosím? Poletím pro ohlávku s vodítkem a odpocku. Neměla by dělat problémy, kdyžtak skladba La camisa negra ji uklidní.“ Usmála jsem se na trojci a oni mi úsměv oplatili. Šla jsem k autu a spatřila fialku, konečně ji vidím! Chtěla jsem vzít nějaké věci pro hnědku, které jsem měla v autě. ,,Tak co liško?“ Šťouchla jsem do Cassie a usmívala se blažeností od ucha k uchu. ,,Co by bylo,“ usmála se dívka a pokrčila rameny. ,,Jak si vedete s Galaxií?“ usmála se dívka na mě a já si hned vzpomněla na náš slavný začátek, kdy hnědka nechtěla stát v řadě, ale při odjezdu to bylo přeci jen lepší. ,,Trochu neklidná z toho, že má tolik koní před sebou a za sebou, ale myslím, že to zvládáme zatím dobře, jak jsme dlouho neskákaly v terénu jde jako ďas. No, zatím jsem alespoň neletěla skoro po držce dolů,“ mrkla jsem s úšklebkem na Cassie. ,,Trochu jsme se neshodli no,“ usmála se dívka a vyndala si věci. ,,To by bylo, kdyby liška spadla,“ uchechtla jsem se a zašátrala mezi dekami, měla jsem skoro jediná odpocku ale tak co, alespoň ji poznám! našla jsem si provázek s jménem Galaxie a na jeho konci byla připojená ohlávka s vodítkem. ,,No to jo, pěkná ostuda. Bych se styděla, že jsem minulý rok ulovila ocas lišky,“ usmála se dívka a mávla mi. Oplatila jsem jí to a šla nazpět. Viděla jsem onu trojci, jak tam jsou kolem hnědky, ta jednoho po druhém zkouší oslintat a oni ji drží jen lehce volně za otěže, protože Gal zatím stojí popískla jsem a hnědka mě spatřila a poržála. Všichni tři trošku nadskočili leknutím Musela jsem se tomu zašklebit. Stefanie, nenechala hnědku jít, nýbrž jí něco říkala, nejspíše k ní mluvila španělštinou a nějakou pěknou, takovou, jakou já někdy mluvím k hnědce a ani si to neuvědumuji. Došla jsem k nim a podrbala hnědku, že tak vydržela. ,,Dojdeme pro pití.“ Usmála se mamka. ,,Ježiš! Pohlídáte ji prosím ještě chvilku? Já musím pro větvičku.“ Zazubila jsem se, ale ještě Gal dala na hřbet odpocku, zapla jsem jí a pak mi Stef ustoupila. Sundala jsem uzdečku a odešla od hnědky ke stromu. Galaxie frkla dlouze a klidně stála ,,Nezdrhne?“ Podívala se po mně Stefanie. ,,Néé, teda zatím to neudělala.“ Zasmála jsem se, mlaskla a hnědka ke mně přišla. ,,Hoodná.“ Usmála jsem se a nasadila ohlávku a připla vodítko. ,,Můžem k vám?“ Usmála se Raven. ,,Jasně.“ Kývla jsem a na přivítanou kývla i na její doprovod. Utábořili se kousek od nás. Podrbala jsem hnědku a letěla pro větvičku, snad mi ji někdo nevzal Probíhala jsem pomalu kolem Cassinčiny rodiny, kdy na mě dívka zamávala – co zase chce Šla jsem k nim s tázavějším pohledem, ale úsměvem na tváři. ,,Můžeš nás vyfotit?“ Usmál se na mě Allen a podal mi kameru. Přikývla jsem. ,,Jasně,“ mrkla jsem na souhlas a počkala, až se rodinka sešikuje jediný, koho jsem si nevšimla, byl Gabe, s tím jsem se seznámila – jako s celou kamarádčinou rodinou – na dovolené u vody, kde jsem měla možnost být Allen se lepil na Cassie, až jsem se tomu ve skrytu duše šklebila. ,,Tak a sýýýýýr! Vyyletí ptáček.“ Zasmála jsem se, ale všimla si Allena…“ ,,No, ale Allen by se mohl tvářit trochu líp,“ ušklíbla jsem se a vycvakla je. Udělala jsem jim ještě dvě fotky a pak předala kameru. ,,Děkujem.“ Ozvalo se hnedle sborově, mávla jsem s úsměvem a šla k balonkům. Hledala jsem a hledala, až jsem viděla mezi žlutou slámou něco zeleného ,,Há to je moje.“ Usmála jsem se blažženě a vzala větvičku, na skok se nikdo nechystal, tak tím líp Šla jsem zpět za hnědkou a koho jsem nechytla po cestě! Kitty! ,,Kittouškůůůů… Nebudeš tomu věřit, ale z balonku vypadla větvička, tady.“ Zasmála jsem se. ,,Proto jsem slyšela to prasknutí hned někdy brzo.“ Zasmála se dívka a já se širokým úsměvem přikývla. ,,Skvěle, tak odpočívejte dokud můžete.“ Zasmála se a šla si dát pauzu určitě si ji odchytlo nespočet lidí Zašla jsem zpět k rodince, která tu momentálně nebyla a byla tam jen Stefi s hnědkou. ,,Promiň, že jsem tě nechala čekat.“ Usmála jsem se a hnědka mě s poržáním zdravila. ,,Nevadí.“ Usmála se kamarádka. Povídaly jsme si společně a mezitím jsem odchytla Cassie ,,Teď ty!“ Vrazila jsem jí do ruky můj foťák. ,,Zdržujeeeš,“ zahučela dívka, usmála se a vyfotila nás párkrát i s Galaxkou :3 Pak jsem se vyfotila i já s Cassie, kdy foťák držela Stefanie. ,,Díky.“ Zazubila jsem se a šla s Gal, Stef, Johnem a máti na plac, kde jsme kecli do trávy, hnědka se pásla u mě a my zatím jedli. ,,To není pro tebe.“ Zasmála jsem se, když hnědka začala hubou se blížit k řízku. Ublíženě se na mě podívala. ,,Ale něco jsem vzala.“ Z kapsy jsem vítězoslavně vytáhla pár pamlsků. ,,Divím se, že nevypadly.“ Ušklíbla jsem se a dala tu dobrotu hnědce. Zafrkala a pohodila jako obvykle hlavou. Povídali jsme si všichni a já načerpávala energii spolu s Gal. Chvilku jsme pokecaly s Raven – tedy hrozně ji překvapilo, že mezi mnou a Stefanie je komunikace ve španělštině Najedla jsem se a napila. Podívala jsem se směrem k tetičce. ,,Musím ji připravit.“ Usmála jsem se a vstala. Gal zvedla hlavu jako na neviditelný signál. Pohladila jsem ji a vzala z kapes houbičku. ,,Co ty tam nemáš.“ Zasmál se John. ,,Noo, šminky, krémy..“ Zasmála jsem se, očistila hubu a poprosila mamku, jestli ji nevezme k sobě, vzala ji do pytlíku a já s úsměvem a pomocí Stefanie, sundala odpocku a nasedlala hnědku pořádně. Gal stála, nechala jsem jí vodítko spadlé na zemi. Podrbala jsem hnědku a sundala ohlávku, přehodila otěže a Gal již otevřela hubu a vzala si udidlo. Podrbala jsem ji a usmála se. ,,Jdu odnést věci.“ Poušklíbla jsem se a skočila za Sue s odpockou, ohlávkou a vodítkem. ,,Jak si to užíváte holky?“ ,,Výtečně.“ Usmála jsem se na tetičku, uschovala k ní věci a šla zpět. Nasadila jsem si helmu. ,,Zatím se mějte.“ Usmála se trojce, objali jsme se, popřáli nám hodně štěstí a šli. Nasadila jsem si rukavice, hnědka poklidně stála a já si všímala, jak lidi ve vozech a kočárech odjíždí již na trasu. Gal si odfrkla a já se usmála, podrbala ji a stáhla třmeny, prošly jsme se, dotáhla jsem podbřišák, nánosník a nasedla. Urovnala jsem se, Gal snížila hlavu a já se usmála, podrbala ji. Nechala jsem hnědku chodit na velkém kruhu na volnější otěži, připojila se vedle nás Raven, ještě než odjede k Lise a Sue a k ostatním. ,,Jaký to je být vzadu?“ Usmála jsem se na ni. ,,Utahuješ si?“ Ušlíbla se. ,,Né! Tsss co si myslíš, my bychom to tam s Galaxií nepřežily, chce být vepředu, když má před sebou cca 10 koní, už je nervní, max před sebou koní čtyři, ale deset? To je moc.“ Zasmála jsem se. ,,Promiň, byl vtip.“ Usmála se dívka. ,,Vždyť já se nezlobím.“ Usmála jsem se a všimla si, že se již většina jezdců začíná šikovat. ,,Tak se měj a hezký zbytek lovu.“ Usmála jsem se a nechala hnědku jít za Dekamerona. ,,Ty taky!“ Ozvalo se ještě za mnou. Jen jsem se usmála a nechala hnědku jet dál za hnědákem. Najeli jsme na cestu kolem lesa, stromy hodně daleko od sebe a počasí krásně obohatilo dnešní den. Gal natáhla krk dopředu a já s úsměvem se podívala kolem sebe, ale pak se zase soustředila jen a jen na cestu. Zadek jsem uvolnila a moje tělo se pohupovalo v rytmu koňského kroku, už jen ukolébavku a dalo by se usnout, ale to mi dnes nikdo nedovolí, jelikož se každou chvíli může něco stát v tak velkém počtu koní. Kolem dokola bylo hodně polí a luk a vypadalo to tedy celkem lákavě hlavně pro Adama, který ale zatím jen dělal, že nic nevnímá Koně před námi začali zahýbat doleva, rovnou do lesa a mně se to moc nelíbilo, zkusila jsem se zachumlat do límce saka, protože já zimu nerada. Moc to tedy nepomohlo a já doufala, že v sobě mám ještě nějakou tu imunitu. Bylo tu plno kořenů, takže pozor na nohy. Myslela jsem na to asi moc dobře, protože hnědka si odfrkla, potřásla hlavou a zvedala nohy pěkně Až jsem se tomu musela ušklíbnou. Nechala jsem hnědce povolnější otěže, aby si mohla hrát na stopaře a dávala si pozor na kořeny a přitom jsem ji ještě hlídala, aby skutečně šla od zádě. Kličkami a zatáčkami jsme najeli konečně na pořádně rovnou cestu, kdy se ke mně doneslo, že naklušeme Galaxie si odfrkla a já ještě nechala ji odžvýknout, podrbala ji a nechala vyklusat pár kroků od Deka. Hnědka je nedotahovala a já si vysedala do rytmu, jak by se mělo. Byly tu kořeny, jen malé, proto jsem Gal nechávala otěže volnější na kontaktu a hnědka s frkáním a hlavou pěkně poloníž klusala se mnou na hřbetě. Spokojeně jsem si přesedla, mlaskla, když zaduněl pod námi kořen. ,,Hele, ne že půjdem do kolen.“ Ušklíbla jsem se a Galaxie si odfrkla a potřásla hlavou. Gal jsem si pomalu ohnula za ostatními na cestu, co se zvedala do kopce, kde byl hustý a tmavý les – brr bojim bojim Galaxka si odfrkla a já si znovu přesedla a vypozorovala, že již začínáme stoupat. ,,Pod sebe..“ Myslela jsem na pohyb hnědky, musí jít kvalitně dopředu od zádě. Pomohla jsem si holeněmi střídavě a pak se pozvedla do stehenního sedu. Gal si odfrkla jako by všechno uměla a všechno znala Lehounce jsem ruce opřela o krk, koukala se před sebe, lýtka se napínala a paty chtěly dolů Hnědka si odfunila a více zabrala. ,,Tady necváláme bro.“ Usmála jsem se a sledovala dění před námi, kdy se tam objevila chaloupka, spíše chatka. Usmála jsem se, vypadala tak staře, až byla roztomilá. Po zdolaném kopečku jsem jemně dosedla do sedla a začala vysedat znovu, dokud Cassie nezavelila krok. To už se tento povel nesl dozadu, odkud muselo začít toto přecházení. Galaxie si odfrkla a já ztěžkavě začala dosedat. ,,A krook.“ Dosedla jsem lehce, zpevnila břišní svaly a dýchala rovnoměrně plynule. Galaxie odfrkla a přešla plynule. ,,Šikovná.“ Usmála jsem se, pohladila ji a nechala odžvýknout. Šla mi na kolmici, proto jsem jemně s odžvýkáním vzala otěže lehce do rukou a sledovala věci před námi. Za chatkou nás Cassie vzala doleva a Gal špicovala ouška. ,,Klus!“ Zaznělo zepředu. Čekala jsem jen chvilku, než se všichni koně před námi rozklušou. Byla tu příjemná cesta, kdy jsme s hnědkou zvolily prostředek cesty a já si všímala toho, že někteří jezdci za námi jedou vedle sebe – stačilo slyšet ten polohlasitý rozhovor mezi některými. Já se jen ušklíbla a podrbala hnědku po krku. Gal šla pěkně plynule a přes hřbet. Umívala jsem se, jak je dnes všechno skvělé Galaxii se to líbilo, ta příroda kolem a společnost, ikdyž by byla raději více vepředu, ne tak vzadu jako nyní – ale ať je ráda, že neděláme spolu třetí level, jako tomu bylo před třičtvrtě rokem. Hnědka jako by mi četla myšlenky, odfrkla a překlusala klacek, který nám ležel v cestě. Usmála jsem se a pohladila ji. Přesedla jsem si a zaslechla, že by se mělo nacválat, nejspíše je před námi připravená nějaká další překážka, no výborně Počkala jsem na příznivý stav rozestupu a následně zasedla do pracovního, zlehka dala vnější holeň za podbřišák, jemňoučce brnkla do vnější otěže, stiskla obě holeně, mlaskla a Galaxie nacválala okamžitě. ,,Skvěle.“ Usmála jsem se a šla do stehenního sedu. Všimla jsem si překážky mezi dvěma stromy. Zlehounka jsem se vrátila zpět do pracovního sedu a hnědku si zpracovala. Nejprve jsem zasedla hlouběji do sedla do koně, narovnala se v kříži a ramenou, ztuhla v kříži a přizvedla jemně ruce a uzavřela je. Vydržující otěž se povedla a já dala poslední pobídku a to stisk holení a jemný pohvízdnutí. Galaxie zafrkala a já se podívala na pravé ucho. Gal pěkně shromáždila svůj cval a šla odhodlaně vznosně vpřed. Usmála jsem se tomu, pohladila ji vnější otěží a připravovala se. Lehce jsem nechala proklouznout otěž, aby si Gal překážku prohlédla, já měla lopatky vzadu, holeně dýchaly s tělem koně a můj zrak spočíval nyní na vzdalujícím rudém vlasu Bloody. Hnědka zafrkala a já již šest cvalových cca před překážkou tušila, že nesmím nic dělat a ať se stane cokoliv, nesmím Galaxii sahat do skoku. Pořádně jsem vnímala jen skok, Galaxku, sebe a to bylo vše, nic kolem a jen se soustředila na to, abychom dobře skočily. Galaxii se v hlavě hmítaly určitě myšlenky, kdy skočíme, já ji jen nechala jet na střed a odskok nechávala na hnědce. ,,A jdi.“ Mlaskla jsem, když se mi to zdálo přívětivé, podpořila jsem ji a společně s energií zadních nohou se zvedla do stehenního sedu, ruce jsem posunula po krku a nechala proklouznout otěž. Sledovala jsem vše před námi a Galaxii pochválila zatím slovně. Odskok jsme si obě dvě užívaly a netrval dlouho. Při fázi letu jsem se snažila nehrbit se v zádech, mít špičky ke koni a koukat před sebe. Gal frkla a už natahovala přední nohy k doskoku. Lehce jsem udělala náznak, že se vracím do sedla, ale to jsem se jen přizpůsobovala doskoku, bylo to z kopečka, pamatovala jsem si dost dobře na kurz crossu, musím to vyrovnat, necuknout v hubě, takže jsem ruce nechala vepředu a přizpůsobila se. Hnědka odfrkla a já ji chválila hlasně. Gal si odfrkla a ještě si dokázala vyhodit, zapřela jsem se o krk rukama a trochu mi víc zajely nohy do třmenů. ,,Helééé, tohle jsme si ale nedomluvily!“ Zamračila jsem se a Galaxie zafrkala a já slyšela za sebou pohihňávání. ,,Ty se nesměj, nebo řeknu Pomněnce, aby se vyválela v bahně, co tu třeba někde bude.“ Ozvala jsem se na Clair dozadu a nechala hnědku odcválat od překážky a dosedla lehce do sedla a srovnala ji do shromážděného cvalu přes poloviční zádrž. Ohýbala jsem ji na levou stranu na cestu, která vedla lesem. Měli jsme znovu přechod do klusu, proto jsem hnědku lehce poloviční zádrží dostala do klusu a začala vysedat. Galaxie zafrkala a já jen zavrtěla hlavou a nechala ji zařazenou vyjet na mýtinku za chatkou. Vypadala opuštěně, strašidelně – třeba tu bydlela baba ježibaba a jelikož sem nechodily děti, odešla pryč Gal si odžvýkla a já si přesedla. Hrála jsem si na uraženou, hnědka frkla a chovala se ukázkově, asi aby mi zlepšila náladu, nebo si mě zase získala. ,,Víš, že to bude těžký.“ Ušklíbla jsem se. Vysledovala jsem nějakou říčku, ou jé Galaxii jsem nechala prodloužené otěže, aby si protáhla krk a pak zase s odžvýknutím si je brala zpět. Gal frkla a potřásla hlavou. ,,Vždyť na tebe se nejde urazit..“ Usmála jsem se a projela hnědce po krku. Frkla a protáhla krk, jak jí to otěže dovolily a zase šla na kolmici. Přešly jsme postupně odzadu zase do kroku, aby se koně vydýchali, nechala jsem dlouhé otěže a pak je zase s odžvýknutím brala zpět. Hnědka šla pěkně, podrbala jsem ji a usmála se. Bylo tu krásně, lesy kolem nás nedovolily moc slunečnímu svitu prostoupit sem, ale přeci jen se možná trošku to sluníčko dralo na nás. Podivila jsem se, že Gentleman nebere Cassie k vodě, ale dívka si jej hezky ohlídala, takže jsme to přežili bez ztráty lišky Říčka pomalu mizela, kdyžto my jeli lesem k louce, kde po chvilce v kroku jsme znovu naklusali. Začala jsem vysedat na třetí dobu, bylo to tedy špatně dle jízdárny, ale já si pamatuju, že jsem předtím vysedala na vnější přední a nyní tedy na vnitřní, abych to prostřídala. Všimla jsem si diváků, jak jedou na louku. Galaxie frkla a pootočila k nim hlavu a nadechla se a vydechla. Jemně poržála, usmála jsem se a podrbala ji. Zlehka jsem ji nechala odžvýknout a vzala si otěže více do rukou, pobrala je a zaslechla Cassie. Mělo se nacválat, dívka točila hnědáka na pravou ruku. Čekala jsem na grupu před námi, než nacválají a zatím zasedla do pracovního klusu, hnědku pěkně pod sebou zpracovala a pak ji po chvilce nechala nacválat, šla pěkně odzadu a perfektně hned zareagovala jen na pomůcky, které jsem udala. Hnědka pofrkala a já se zahleděla na vysokou překážku z větviček a klád, zajímavý divný oxer. Galaxie lehce natočila boltce na překážku, která byla dál, než ta, ke které jsme jely. ,,To je pro nováčky a nezkušené..“ Pousmála jsem se a pohladila hnědku po krku. Jen si odfrkla a já s úsměvem zasedla do pracovního cvalu a připravovala ji na skok, aby šla pěkně kupředu, ale zase tak, aby opravdu skočila dobře. Všimla jsem si, že nás Stefanie zabírá kamerou. Ušklíbla jsem se a hnědka frkla. Bloodye skočila společně s Dekameronem celkem zajímavě a pak už jsem se připravovala já. Lopatky vzadu, holeně dýchaly s tělem koně a Galaxie šla krásně vznešeně ,,Nenaparuj se pávice.“ Zasmála jsem se a odpočítávala kroky. Snížila jsem ruce a lehce nechala klouznout otěže a hnědka si odžvýkla a určitě si prohlížela skok. Na střed musíme… rovnou a raz..dva…tři! A Galaxie se odlepila předními nohami od země a já se společně s energií zadních nohou vznesla a zapřela do opěrek. Hnědka frkla a já ji už začínala chválit. Posunula jsem ruce nahoru po krku a nechala proklouznout otěž. Narovnala jsem se a zůstávala mimo sedlo, jen tlačila paty dolů a dívala se před sebe, našla jsem oporu v opěrkách a více zatížila třmen na straně, na kterou budeme nyní pokračovat. Galaxie zafrkala a já ji s úsměvem chválila. ,,Pašanda, dnes jenom lítáme předpisně přes překážky.“ Usmívala jsem se, možná to zas tolik předpisový nebylo, ale přece nás nikdo za to nebude kárat, že. Nejsme z nebe spadlé. Přizpůsobila jsem se doskoku, ruce vepředu, abych neškubla a Gal si případně mohla trochu do udidla opřít a podržet se tak, kdyby ztratila rovnováhu. Já dělala takového vyvažovače, ale Gal perfektně doskočila a já ji hned mohla spokojeně chválit. Galaxie zafrkala, já ji nechala ještě chvilku cválat, vzala jsem ji dál od masterky, abychom ji nepředjely byl by průšvih a zlehka s hnědkou přešla do klusu. Nejprve jsem zasedla, sedla si hlouběji do sedla, napla se v kříži, ztuhla v sedu a přizvedla ruce, uzavřela je, dala vydržující otěž a lehce hnědku vypobídla. Gal šla krásně do klusu hned po mých myšlenkách. Chválila jsem ji a přejela vedle Clair a jejích dvou doprovázejících kamarádů Usmála jsem se na ni a nechala hnědce prodloužit otěž a pak ji s odžvýknutím brala pomalu zpět. ,,Halaliii!!!“ Ozvalo se celou loukou a dost nahlas. ,,Proč to někdo křičí? Až ta prudká změna tempa a neklidnost hnědky mě přesvědčila, že Cassie zdrhá a my ji jdeme lovit ,,Tak jdeme brouku!“ Mlaskla jsem a pískla a stiskla holeně. Galaxie s radostí a plnou parou vpřed vyrazila dopředu. ,,Ale klid, ať se ti nic nestane.“ Usmála jsem se, dala ruce ke krku a byla ve stehenním sedu. Všimla jsem si, že jsme proběhly kolem Mell a Calla, ale drželi spolu s námi krok. Galaxie zafrkala a zastříhla ušima. Užívala jsem si ten krásný pocit volnosti a beztíže, kdy jen tak spokojeně cváláme krajinou. Byla jsem spokojená, kolem diváci povzbuzovali každého favorita. Viděla jsem Stefanie, jak nás sleduje a mává a něco vykřikuje povzbuzivě. Usmála jsem se a podívala se na spletený copánek, který právě vlál. Já totiž nedělala copánek přímo od kořenů žíní, nýbrž kousek dál, protože jsem chtěla mít lepší, než byl ten u kořene. Ano, je velice super rozjímat nad tím, jak vypadá zapletená hříva koně, na kterým jedete Hnědka šla krásně a cítila jsem menší kozlík, ten kdo ho stačil zaregistrovat se asi musel potutelně ušklíbnout. Však hnědka má právo být jak z vajec, když je mladá Galaxka zafrkala a krajinou se ozval radostný výkřik, jak někdo chytil liščí ocas a nyní společně se svým koněm jede bok po boku hřebce a koně jsou rozbujaření. ,,A je to hotové…“ Usmála jsem se a pohladila hnědku. Ta si dlouze odfrkla, myslím, že tohle byl opravdu skvělý velký den a já jsem ráda, že jsem na něm byla. Hnědku jsem nechala docválat ještě kousek a následně zasedla lehce do sedla a začala ji tišit do klusu. Poloviční zádrží přešla do plynulého, pofrkávala. Prodloužila jsem otěže a nechala ji vyklusat. Usmála jsem se na Cassie, měla to za sebou a byla určitě ráda Moje srdce bušilo díky tomu adrenalinu, co si teď zažilo. Galaxie zafrkala a já se usmála. Všímala jsem si, že většina lidí přechází do kroku – asi bychom taky měly. Ušklíbla jsem se sama pro sebe a Galaxie jako by čekala na to, kdy jí ten signál dám ale zprvu jsem dosedla lehce do sedla, zasedla, ztuhla, napla se v kříži, narovnala se v ní, dala vydržující otěže a stiskla holeně. ,,Kroook.“ Popískla jsem tichou uhasínající melodii. Gal frkla a přešla pěkně plynule do kroku. ,,Šikovná je.“ Usmála jsem se, pohladila ji a podrbala po krku. Hnědka spokojeně natáhla krk dolů, jak jsem jí to dovolila. Kontrolovala jsem ji, jestli si nejde uštípnout trávu ,,Já tě vidím.“ Ujistila jsem ji, když si skutečně rošťácky pysky nedošla pro vyrostlou travičku u stromu, kolem kterého jsme jely. Frkla a potřásla hlavou. ,,Jen jdi.“ Ušklíbla jsem se a stiskla holeně, lehce ji nechala odžvýknout a hlídala ji. Odfrkla si a šla už s hlavou dopředu za Dekameronem, který nám bude dělat předního parťáka Usmála jsem se a podívala se do hloubky lesa. Gal si odfrkla a já se jen sladce pousmála a podívala se kolem nás. Najeli jsme na cestu, která vedla na okraji lesa, jeli jsme tedy znovu dalším pěkným prostředím a já byla velice spokojená s celým dnešním dnem. Hnědka si odfrkla dlouze a já se pousmála. Cesta se snižovala dolů z kopečka mírného. Gal jsem ohlídala, jestli jde odzadu a nechala ruce vepředu a mírně se zakláněla, aby to měla Gal lehké a vyřešila si kopeček dolů sama. Podívala jsem se kolem sebe a hnědka si dlouze odfrkla a snížila krk s hlavou. Usmála jsem se a Galka si odžvýkla. Pousmála jsem se a konečně jsme byli na rovné cestě. Narovnala jsem se, hnědka zastříhala ušima a pořehtala. ,,Myslíš, že ti odpoví?“ Zasmála jsem se a skutečně, jedna ze strakatých krav zabučela a pak se k ní přidaly i ty další. Zasmála jsem se a Gal chtěla jít k nim blíž s velkým zájmem. ,,Broukůůů, slibuju, někdy zajedeme ke kravičkám, ale dneska nééé.“ Zasmála jsem se a s odmáčknutím levé otěže a přiložením pravé ke krku a ještě pomocí holení ji hezky navedla zpět na cestu. ,,Přeci nemáš rohy, tak k nim nechoď, stejně nejsi jejich sestra.“ Zasmála jsem se a projela rukou po krku. ,,Co ty vííš!“ Zasmála se za mnou Clair. ,,To ne, na to je až moc živá.“ Zasmála jsem se a podívala se po kravkách. Několik koní pořehtávalo taky na pozdrav taktéž. Gal už si jich moc nevšímala, jen si odfrkla, roztáhla nozdry a stříhla ušima a jedno stříhla na mě. Ušklíbla jsem se a podívala se dopředu. Všimla jsem si po pravé cestě posléze louky, kde jsme předtím jeli halali, hnědka se tam zahleděla. Ohrada s krávami byla pryč a my nyní místo doprava jeli stále rovně. Hnědka si odfrkla a já se usmála. Po nějaké době byl znovu zavelen klus. Počkala jsem na hnědáka před námi a pak Gal nechala odžvýknout, ale nechala jsem delší otěže, ale neprověšené, ale ani naplé. Gal si spokojeně odfrkla a já stiskla holeně a mlaskla. Naklusala automaticky a já s úsměvem ji pohladila pravou otěží. Vysedala jsem do rytmu a pak si ještě přesedla a nechala jsem Gal znovu pěkně přežvýknout a pousmála se. Zkoumala jsem v mysli její pohyb od zádě, jestli je správný a pravidelný a jestli není spíše na předku, než na zádi. Vypadalo to dobře, Gal si protáhla krk a dlouze a spokojeně odfrkla. Usmála jsem se a podrbala ji. ,,Cvaal!“ Ozvalo se zepředu a Gal pofrkala a špicovala uši. Dneska je to opravdu významný den. Čekala jsem chvilku, než nacválají všici před námi a následně budeme moci nacválat i my s Gal s dostatečným rozestupem. Hnědka odfrkovala spokojeně a já spokojeností taky jen zářila. Sklonila hlavu a já se pousmála. Nechala jsem ji odžvýknout, jemně si krátila otěže s odžvýknutím, zasedla, mlaskla a dala vnější holeň za podbřišák, stiskla holeně a Galaxie automaticky nacválala. ,,Skvěle holka.“ Usmála jsem se spokojeně. Hnědka si vyhodila. ,,Ale klidni ty hormony.“ Zasmála jsem se a ušklíbla se. Kdybychom byly samy, uděláme velký kruh a pokračujem dám poklidně, ale myslím, že Gal si může zaradostnit alespoň pro tentokrát. Zafrkala a chtěla dotáhnout Deka. ,,Ale zpomal, nezávodíme už!“ Houkla jsem na hnědku a srovnala ji popísknutím jemným a sledovala jsem levé ucho. Pravé shromáždění, levé zpomalení tohle jsou velice dobré pomůcky, opravdu, jen jestli to nefunguje jen v mých představách, ale alespoň mám nějakou tu naději, sice nejistou. Gal frkla a já ve stehenním sedu sledovala dění před sebou. Mírně jsme zatáčeli doprava, tudíž větší soustředění, protože ve stehenním sedu to šlo ztěžka, ale přeci jen to šlo. Všimla jsem si nějakých cihel postavených na zemi. Takže poslední překážka? Nebo jich bude víc, myslela jsem, že ta na louce byla poslední Galaxie pofrkala a já se usmála. Možná bych Gal mohla nechat jít více do strany, ale tohle uspořádání nám stačilo. Bloodye s Dekem byli již za cihlami a my před nimi asi na deset cvalových. Zlehka jsem nechala klouznout otěže, ale jen tak, aby si hnědka překážku prohlédla. Zůstala jsem už nahoře, musela jsem mít jistotu, že nezapadnu zpět do sedla. Galaxie zafrkala a určitě si promýšlela, kde odskočí, ale tahle překážka byla opravdu lehká. Hnědka pofrkla a já se usmála. ,,Tak a dnes naposledy jdeme.“ Mlaskla jsem. Ještě pět cvalových, takže žádné zasahování do hnědčina rozhodování. Čekala jsem na vhodnou chvíli a pak ji jen slovíčkem ,,Jdi!“ a mlasknutím nechala, aby se přes překážku přenesla. Bylo to celkem dost primitivní, takže nic těžkého a hnědka byla hned za překážkou. Já tenhle skok po pravdě dnes jako poslední vůbec nezaregistrovala Myslím, že to hnědka skočila jak kavaletu, no možná menší kolmák nebo křížek. Já se jen při doskoku přizpůsobila a chválila ji. Usmála jsem se, pohladila ji vnější otěží posléze a stiskla holeně, aby odcválala od překážky. Spokojeně jsem se usmála, drbala hnědku po krku a já si všimla, že se stáčíme z cesty na levou stranu na louku do lesa. Takže se odzadu pomalu přecházelo do klusu a následně i do kroku, tudíž to chvilku trvalo, protože přeci jen nás nejelo pět a půl Gal si odfrkla a já se usmála. Zasedla jsem lehce do sedla, napla se v kříži, narovnala se, chtěla se dostat do těla koně přes sedlo a dala jsem vydržující otěže a stiskla holeně. ,,Kluuus.“ Usmála jsem se a hnědka pěkně přešla do klusu, kdy jsem ji nechala prodloužené otěže a Gal si vytáhla krk a pěkně protáhla, odfrkla si a já si všimla, že Clair je v kroku. ,,A krook Galí.“ Vysedala jsem pomalu, až přestala, napnula jsem břišní svaly, stáhla je a zasedla více. Gal s odfrkem provedla pravidelný přechod, jen jsem ji vypobídla a chválila. Nechala jsem lehce zahozené otěže a Gal se mohla vyfunět a odpočinout si. Hnědka odfrkla a natočila hlavu za pochodu ke mně. ,,Copak sleduješ? Ano, jsem v sedle.“ Zasmála jsem se, pohladila ji, hnědka si spokojeně odfrkla. V lese byla zima a cesta pěkná, nejraději bych se zahřála a Cassie mi to dopřála Naklusávalo se pomalu a postupně. ,,A jdeme klus.“ Mlaskla jsem a hnědka pěkně na volných otěží naklusala. Jen jsem ji trochu nechala jít zase odzadu, aby nepadala na předek, ikdyž už to tak hrozné nebylo a opravdu jsme šly pěkně odzadu přes hřbet. Usmála jsem se, pohladila hnědku a protáhla se v zádech, jen že jsem zakroutila rameny tak, aby to nemělo dopad na ruce a otěže a tím pádem udidlo. Gal si sklonila hlavu a vydýchávala se. Chvilku jsem šla do stehenního sedu a zapřela se do opěrek, aby se Gal uvolnily záda a ona se pěkně protáhla. Usmála jsem se, pohladila ji a byla připravená na to, že za chvilku budem na Florestě. Galaxie si odfrkla a já se usmála. Znovu jsem zařadila vysedávání a změnila po chvilce nohu. Gal si spokojeně zafrkala, já se usmála a všimla si, jak pomalu jedeme k Florestě. Povozy a kočáry už tam vzato jistě budou. Po chvilce všichni přešli do kroku, i my s hnědkou. Nechala jsem ji jít energicky, aby se neloudala a ponechala otěže jen na mírném kontaktu. Kolem nás byl les a to již celkem dost povědomý, protože jsme tudyma s hnědkou projížděly dost často. Pousmála jsem se, pohladila hnědku po krku a ta si odfrkla dlouze. Gal si protáhla krk dolů a pak i dopředu a zase šla pěkně opravdu. Usmála jsem se, podrbala ji a podívala se za nás. Usmála jsem se na Clair a mávla Raven, která byla kdesi ke konci druhého lotu ,,Děkuju se skvělý zážitek brouku.“ Usmála jsem se, pohladila hnědku a zašeptala jí to. Gal si jen odfrkla – to si ode mě mohla čekat ne? musela jsem se tomu zašklebit. Dojeli jsme na Florestu – zdraví a živí tedy, vlastně, liška byla ulovená, ale její představenkyně žila! díky bohu Galaxie si jen odfrkla a já si všimla Stefanie. Udělala mi fotku, plnou radosti. Sesedla jsem, vytáhla třmeny, Uvolnila podbřišák a nánosník. ,,Jdeme se odstrojit.“ Pousmála jsem se a vedla hnědku do stájí a k našemu boxu. Odstrojila jsem ji, podrbala a dopřála pořádnou regenerační masáž. Hnědka při ní držela jako kotě Pak jsem ji vzala taktéž do solárka, aby se zahřála a po něm ji zavedla do boxu, aby vychladla a já se postarala o vybavení, popovídala jsem si při tom s těmi, co dnes tu byli se mnou – John, mamka a Stefanie – musela jsem se převléci a pak stihla s Gal jít ještě do kruhovky na přirozenou komunikaci, kdy jsme si spolu odlehčeně zablbly, pak jsem s ní chtěla zkusit ještě zajít na kratší procházku a nakonec jsme se vrátily, hnědka byla spokojená, já taky a to dosti. Usmála jsem se, vzala ji do mycáku a následně ještě ji pořádně vydrbala. Dnes večer bude ještě galavečer, musím se připravit! Gal jsem pak ještě mohla dát krmení a to pořádně i s větším přídavkem pečiva, co jsem tam do kbelíku přistrčila, ale pššt ona to nesmí vědět ikdyž to zjistí…Byla jsem s dneškem moc spokojená a bude to můj další ze skvělých zážitků tady na Florestě :3